Vyhledávání v rejstříku pojmů NZIP

Onemocnění lymfatických cév mohou být vrozená, ale mohou se vyskytnout i např. v důsledku infekcí, zánětů či chirurgického odstranění lymfatických uzlin či lymfatických cév. Základní terapie obvykle spočívá v lymfodrenáži nebo v kompresivní léčbě (typicky s využitím kompresních punčoch). Viz také lymfatické cévy.

Zánět lymfatických cév neboli lymfangitida vzniká poté, co do lymfatického systému proniknou patogeny nebo škodlivé látky a způsobí tam zánět. Akutní lymfangitida obvykle vzniká ze zanícené rány, zatímco chronická lymfangitida vzniká v důsledku tkáňových změn a následného zúžení či ucpání lymfatických cév. Lymfangitida obvykle začíná místním pocitem napětí, mírným otokem, bolestí a zarudnutím, někdy doprovázeným zimnicí a horečkou. Viz také zánět, lymfatické cévy.

Lymfatické cévy probíhají přibližně podél krevních cév v celém těle. Lymfatické cévy vstřebávají lymfu z mezibuněčných prostorů a transportují odpadní produkty metabolismu, cizí tělesa, choroboplodné zárodky a odumřelé buňky do žilního systému. Lymfatické cévy jsou součástí lymfatického systému. Viz také lymfa, cévy.

Srdečně-cévní onemocnění neboli kardiovaskulární onemocnění (KVO) je obecný pojem, který zahrnuje některá onemocnění srdce a krevních cév. Těmi nejvýznamnějšími jsou ateroskleróza a ischemická choroba srdeční. Srdečně-cévní onemocnění jsou nejčastější příčinou předčasných úmrtí a invalidity. Projevují se srdečními infarkty, cévními mozkovými příhodami nebo ischemickou chorobou dolních končetin. Jejich nástup lze zásadně oddálit důslednou primární prevencí, především zdravou životosprávou, a intervencemi ovlivnitelných rizikových faktorů u lékaře. Na diagnostiku a léčbu srdečně-cévních onemocnění se specializují kardiologové. Viz také srdce, krevní cévy.

Lymfatická tkáň je součástí lymfatického systému a vyznačuje se tím, že obsahuje velké množství lymfocytů. K lymfatické tkáni se řadí lymfatické uzliny, slezina, mandle a brzlík. Viz také lymfa, tkáň, lymfatický systém, primární lymfatické orgány, sekundární lymfatické orgány.

Sentinelová lymfatická uzlina nebo jen zkráceně sentinelová uzlina (v onkologii) je první lymfatická uzlina, do které se pravděpodobně rozšíří nádorové buňky z primárního nádoru, neboť se jedná o regionální lymfatickou uzlinu nacházející se nejblíže tomuto nádoru. Při šíření zhoubného nádoru se nádorové buňky s vysokou pravděpodobností objeví nejprve v sentinelové lymfatické uzlině, a teprve poté se rozšíří do dalších lymfatických uzlin. Předpokládá se, že sentinelové lymfatické uzliny jsou cílovými orgány, do kterých primárně metastázují nádorové buňky ze zhoubného nádoru. Například při operaci karcinomu prsu bývají vyšetřovány i lymfatické uzliny nacházející se poblíž zhoubného nádoru. Je-li sentinelová uzlina zasažena zhoubným nádorem, je nutné vyšetřit i další lymfatické uzliny. Viz také lymfatické uzliny, regionální lymfatické uzliny.

Spádové lymfatické uzliny je jiný název pro regionální lymfatické uzliny. Viz také lymfatické uzliny.

Regionální lymfatické uzliny neboli spádové lymfatické uzliny jsou lymfatické uzliny, která odvádějí lymfu z okolí nějakého konkrétního místa v těle. Tento pojem se používá například: v onkologii – spádové lymfatické uzliny odvádějí lymfu z okolí zhoubného nádoru (nacházejí se v tzv. odtokové oblasti tohoto nádoru), v infekčním lékařství – spádové lymfatické uzliny odvádějí lymfu z okolí místa, kudy do těla pronikl choroboplodný zárodek, apod. Viz také lymfatické uzliny, sentinelová lymfatická uzlina.

Lymfatická drenáž je tok lymfy z konkrétní oblasti nějaké tkáně do určité lymfatické uzliny. Pozor: Lymfatická drenáž není totéž co lymfodrenáž! Viz také lymfa, drenáž.

Lymfatická masáž je jiný název pro manuální lymfodrenáž. Viz také lymfa.