Vyhledávání v rejstříku pojmů NZIP

Syndrom obstrukční spánkové apnoe neboli OSAS (zkratka pochází z anglického názvu obstructive sleep apnoea syndrome) je jiný název pro obstrukční spánkovou apnoi. Viz také syndrom, obstrukce, spánková apnoe.

Obstrukční spánková apnoe neboli OSA (zkratka pochází z anglického názvu obstructive sleep apnoea) je jedna z poruch spánku, která se vyznačuje zástavami dechu ve spánku a je způsobena překážkou (obstrukcí) v horních dýchacích cestách. OSA je zdaleka nejčastějším typem syndromu spánkové apnoe. Terminologická poznámka: Pro obstrukční spánkovou apnoi se používá rovněž označení syndrom obstrukční spánkové apnoe neboli OSAS (zkratka pochází z anglického názvu obstructive sleep apnoea syndrome). Obrázek: Obstrukční spánková apnoe (OSA) – schematický nákres. V horní části obrázku je znázorněno normální dýchání během spánku. V dolní části obrázku jsou schematicky znázorněny některé (zdaleka ne všechny) příčiny vzniku OSA: v tomto konkrétním případě zvětšený jazyk a prodloužené měkké patro. Obojí může vést k „ucpání“ (obstrukci) dýchacích cest. (Zdroj: depositphotos.com) Viz také obstrukce, spánková apnoe.

Spánková apnoe doslova znamená „zástava dechu ve spánku“. Jedna z mnoha poruch spánku, která se vyznačuje právě zástavami dechu ve spánku, je odborně označována jako syndrom spánkové apnoe. Viz také spánek, apnoe.

Syndrom spánkové apnoe neboli SAS (zkratka pochází z anglického názvu sleep apnoea syndrome) je jedna z poruch spánku, která se vyznačuje zástavami dechu ve spánku. Tyto přestávky v dýchání se označují jako apnoe, trvají nejméně 10 sekund a opakují se více než 5× za hodinu spánku. Tento stav je často spojen s nápadně hlasitým chrápáním. Ve dne pak může člověk trpět výraznou spavostí a může usínat i při důležitých činnostech, včetně řízení auta. Podle původu apnoe se rozlišují celkem tři typy této poruchy spánku: obstrukční spánková apnoe – zdaleka nejčastější typ SAS; obstrukční spánková apnoe je vyvolána překážkou (obstrukcí) v horních dýchacích cestách; dýchací úsilí je při něm zachováno; centrální spánková apnoe – má příčinu v centrálním nervovém systému, dýchací úsilí není přítomno; smíšená spánková apnoe – začíná jako centrální (tzn. bez dýchacího úsilí), ale končí jako obstrukční (neboť během jejího trvání se dýchací úsilí obnoví). Viz také syndrom, spánek, apnoe, poruchy spánku.

Spánkový mozkový lalok nebo jen zkráceně spánkový lalok (lat. lobus temporalis cerebri) je postranní část každé mozkové hemisféry, která se nachází před týlním lalokem (jinými slovy, každý člověk má dva spánkové laloky). Ve spánkovém laloku se odehrává interpretace sluchových podnětů z vnitřního ucha, je tedy nezbytně důležitý pro sluch. Obrázek: Mozkové hemisféry – schematický nákres. V levé části obrázku jsou znázorněny čtyři hlavní mozkové laloky. V pravé části obrázku jsou vyznačeny levá a pravá mozková hemisféra, rýhy a závity. (Zdroj: depositphotos.com) Viz také mozkové laloky, mozkové hemisféry.

Hluboký spánek neboli spánkové stadium N3 je jedna z fází spánku. Během hlubokého spánku jsou svaly uvolněné (relaxované), dýchání se zpomaluje. Tělo využívá této fáze spánku mj. k regeneraci, buněčnému dělení, opravě poškozených tkání a dalším opravným mechanismům; v této době je u dětí a dospívajících vylučován růstový hormon; z hlubokého spánku se obvykle neprobudíme tak snadno jako ze spánkových stadií N1, N2 či REM spánku. Viz také spánek, spánková stadia, spánkový cyklus.

Spánkový cyklus je sled čtyř spánkových stadií, které se vzájemně střídají v poměrně stabilním a charakteristickém pořadí. Jeden spánkový cyklus trvá přibližně 90–110 minut a obvykle se opakuje 4–7× za noc: spánkové stadium N1, spánkové stadium N2, spánkové stadium N3 neboli hluboký spánek, REM spánek. Těsně po usnutí u zdravého člověka převažuje hluboký spánek, v dalších cyklech se postupně zvyšuje podíl REM spánku. Mezi dvěma cykly se člověk může i krátce probudit, například při změně polohy těla. Obrázek: Jeden spánkový cyklus trvá přibližně 90–110 minut. Během něj se vystřídají spánková stadia N1, N2, N3 a REM spánek. (Zdroj: depositphotos.com) Viz také spánek, spánková stadia.

Spánková hygiena je souhrnné označení pro soubor doporučených postupů a návyků, které člověku pomáhají lépe spát. Dostatečně dlouhý a kvalitní spánek totiž podporuje zejména: tělesnou regeneraci, správné fungování imunitního systému, duševní regeneraci, včetně kognitivních funkcí. Existuje mnoho možností, jak dosáhnout dostatečně dlouhého i kvalitního spánku, a každá z nich je velmi individuální. Obecně lze pro dobrou spánkovou hygienu doporučit následující: vyhýbat se pozdním a vydatným jídlům; dostatek pohybové aktivity během dne, nikoli však v pozdních večerních hodinách; dodržovat „rituály“ usnadňující usínání (např. čtení před spaním apod.); dostatečné vyvětrání ložnice před ulehnutím ke spánku; nerušené prostředí pro spánek; zdravá strava. Viz také spánek, hygiena.

Spánková medicína je lékařský obor, který se zabývá výzkumem, prevencí, diagnostikou a léčbou poruch spánku. Viz také spánek, medicína (lékařství).

Spánková restrikce je přístup kognitivně behaviorální terapie v léčbě nespavosti. Tento postup je navržen tak, aby pokud možno odstranil dlouhé chvíle strávené beze spánku během noci. Cílem spánkové restrikce přitom není omezit skutečnou dobu spánku, ale spíše zpočátku omezit dobu strávenou v posteli. Následující kroky spočívají v postupném prodlužování doby strávené v posteli. Konkrétním příkladem je člověk, který uléhá do postele v 23:00 a vstává v 8:00, ale v průměru spí pouze 6 hodin za noc. V první fázi spánkové restrikce psychoterapeut tomuto člověku doporučí, aby v posteli strávil pouze 6 hodin (např. od 00:00 do 6:00). Zní to krutě, ale po asi týdnu dojde k výraznému snížení času stráveného bděním uprostřed noci. Obvykle lidé po týdnu omezeného času stráveného v posteli zaznamenají výrazné zlepšení kvality spánku, ale také si uvědomí, že se nevyspí dostatečně. V takovém případě je dalším krokem postupné prodlužování času stráveného v posteli o 15 až 30 minut (ovšem za podmínky, že čas strávený bděním uprostřed noci zůstává minimální). Každé nové prodloužení času stráveného v posteli je sledováno po dobu alespoň jednoho týdne, než psychoterapeut navrhne další prodloužení. Rozhodnutí o tom, kdy prodloužit čas strávený v posteli, se zakládá na procentuálním podílu celkové doby spánku v poměru k celkové době strávené v posteli – to je odborně označováno jako spánková efektivita. Pokud je průměrná spánková efektivita 85% nebo vyšší, prodlouží se doba strávená v posteli. Pokud je nižší než 80 %, doba strávená v posteli se dále omezí. V opačném případě zůstává doba strávená v posteli nezměněna. Existuje několik variant tohoto postupu a psychoterapeut zvolí tu, která nejlépe vyhovuje konkrétnímu pacientovi. Ve všech variantách postup pokračuje, dokud člověk nedosáhne bodu, po kterém již není nutné další prodloužení doby strávené v posteli, protože množství spánku je dostatečné pro optimální denní fungování. Viz také spánek, restrikce (v medicíně), nespavost, kognitivně behaviorální terapie.