Vyhledávání v rejstříku pojmů NZIP

Buňky pojivové tkáně společně s extracelulární matrix (mezibuněčnou hmotou) tvoří pojivovou tkáň. Buňky pojivové tkáně přitom hrají klíčovou roli v tvorbě extracelulární matrix. Protože však existují různé typy pojivové tkáně, jsou jejich buňky silně specializovány. Rozlišujeme tak: vazivové buňky, chondrocyty, kostní buňky, krevní buňky. Viz také buňka, pojivová tkáň.

Pojivová tkáň je jedním ze čtyř základních typů tkání. Buňky pojivové tkáně jsou od sebe vzájemně odděleny velkým množstvím neživého mezibuněčného materiálu, tzv. extracelulární matrix. Tím se pojivová tkáň výrazně liší například od epitelové tkáně, jejíž buňky jsou naskládány těsně vedle sebe. V extracelulární matrix pojivové tkáně se obecně vyskytují tři typy vláken: kolagenní vlákna, elastická vlákna, retikulární vlákna. Některé typy pojivové tkáně však obsahují vláken výrazně méně (např. tuková tkáň nebo krev). Pojivová tkáň vyplňuje prostor mezi vnitřními orgány, má mechanickou a podpůrnou funkci, podílí se na udržování vnitřního prostředí, tvoří látkové rezervy organismu a má i obrannou funkci. Mezi pojivové tkáně patří mj. vazivo, chrupavka a kost. Viz také tkáň, buňky pojivové tkáně.

Rakovina kůže je lidové označení pro zhoubné nádory kůže. Viz také rakovina, kůže.

Zhoubné nádory kůže je odborný název pro rakovinu kůže. Nejdůležitější roli při vzniku zhoubného nádoru kůže hraje UV záření. Odborníci rozlišují několik typů rakoviny kůže: nemelanomové kožní nádory – z těchto nádorů se nejčastěji vyskytují bazaliom a spinaliom; melanom – nejnebezpečnější typ rakoviny kůže. Většina zhoubných nádorů kůže vzniká u starších lidí (obvykle na místech těla, které byly opakovaně a dlouhodobě vystavovány slunečnímu záření), případně u lidí s oslabeným imunitním systémem. Čím dříve je rakovina kůže rozpoznána a léčena, tím větší je šance na uzdravení. Viz také zhoubný nádor, kůže.

Samovyšetření kůže je pravidelná prohlídka kůže, pokud možno na všech místech těla, kterou si člověk provádí sám. Zvláštní pozornost by měla být věnována místům, která jsou (nebo dříve byla) opakovaně vystavována slunečnímu záření (nebo obecně UV záření). Samovyšetření kůže by měl provádět každý, ale zvláště důležité je to u lidí, kteří: mají světlý fototyp, jsou starší 40 let, někdy dříve byli diagnostikování se zhoubným nádorem kůže, mají mnoho mateřských znamének nebo pih, mají aktinickou keratózu (tj. hrubé a šupinovaté oblasti kůže v místech, která byla opakovaně a dlouhodobě vystavována slunečnímu záření), tráví velké množství času na slunci (ať už při práci nebo ve volném čase), se někdy dříve (zejména v období dětství a/nebo dospívání) spálili na slunci, navštěvují nebo dříve navštěvovali solárium, mají příbuzného prvního stupně (zejména rodiče nebo sourozence), u nichž byl diagnostikován zhoubný nádor kůže, žijí v oblasti s intezivním slunečním zářením, někdy v minulosti byli vystaveni ionizujícímu záření (například při radioterapii), mají oslabený imunitní systém (například po transplantaci orgánu), někdy v minulosti byli léčeni UV zářením kvůli některému kožnímu onemocnění (jako je například lupénka, vitiligo apod.). Pravidelným samovyšetřováním se člověk nejlépe seznámí se vzhledem své kůže a bude schopen posoudit případné změny, pokud nějaké nastanou. Zaznamená-li si člověk při samovyšetření kůže podezřelou změnu, měl by kontaktovat lékaře. Viz také samovyšetření, kůže, pravidlo ABCDE.

Nádory kůže neboli kožní nádory mohou být nezhoubné (benigní) nebo zhoubné (maligní). Nezhoubné nádory kůže obvykle nejsou život ohrožující a ve většině případů se nešíří do jiných částí těla. V závislosti na typu a poloze nádoru se léčba může u různých pacientů lišit: od aktivního sledování až po chirurgickou léčbu. Konkrétním příkladem nezhoubného nádoru kůže je dermatofibrom. Zhoubné nádory kůže mohou být život ohrožující a nádorové buňky se mohou šířit do jiných částí těla (metastazovat). Léčba zhoubných nádorů kůže téměř ve všech případech zahrnuje chirurgický zákrok, někdy přicházejí v úvahu i další léčebné možnosti. Konkrétními příklady zhoubných nádorů kůže jsou spinocelulární karcinom, bazocelulární karcinom a melanom. Viz také nádor, kůže, zhoubné nádory kůže.

Kůže (lat. cutis) je největším orgánem kožního systému a zároveň největším orgánem těla (tvoří přibližně 7 % tělesné hmotnosti). Kůže se řadí mezi smyslové orgány, protože zprostředkovává hmat. Odvozené přídavné jméno je kožní (česky) nebo kutánní (z latiny). Kůže se skládá ze dvou zřetelně odlišných vrstev: pokožka neboli epidermis – silný epitel tvořící povrchovou vrstvu kůže, škára neboli dermis – pojivová tkáň ležící pod pokožkou. Těsně pod kůží se nachází podkožní vazivo. To není součástí kožního systému, přesto vykonává některé funkce společně s kůží. Obrázek: Struktura kůže – schematický nákres. (Zdroj: Aufbau der Haut, Janica Nolte, DocCheck, by BioRender.com (2023); převzato z https://app.biorender.com/biorender-templates; licencováno pod CC BY-NC-SA 3.0.) Viz také smyslové orgány a další pojmy v rejstříku, které obsahují výraz kůže, případně kožní.

Bradytrofická tkáň je odborné označení pro tkáň, kde metabolismus probíhá pomaleji než v ostatních částech těla. Příkladem bradytrofické tkáně jsou šlachy a vazy, v nichž je metabolismus pomalejší než např. ve svalech nebo v kůži. Dalším příkladem bradytrofické tkáně je rohovka. Viz také brady-, tkáň.

Epitelová tkáň je jiný název pro epitel. Viz také epitel, tkáň.

Vazivová tkáň je jiný název pro vazivo. Viz také tkáň.