Vyhledávání v rejstříku pojmů NZIP

Molekulární marker je jiný název pro biomarker. Viz také molekula, marker.

Molekulárně genetické vyšetření je laboratorní metoda, která využívá poznatků molekulární biologie k vyšetření vzorku tkáně, krve nebo jiné tělesné tekutiny ke kontrole určitých genů, proteinů nebo jiných biomolekul, které mohou být známkou nějakého konkrétního onemocnění. Viz také molekula, genetika, molekulární biologie, molekulární profilování.

Molekulární medicína je vědní obor, který se zabývá vývojem metod diagnostiky a léčby různých nemocí na základě poznatků molekulární biologie. Vědci mohou například navrhovat nové, cílené léky, pokud rozumí tomu, jak fungují konkrétní geny, proteiny a další molekuly uvnitř buněk. Viz také molekula, medicína (lékařství), molekulární biologie.

Molekulární biologie je vědní obor, který studuje biologické procesy na úrovni molekul. Molekulární biologie se částečně překrývá s biochemií, ale mnohem více se zaměřuje na procesy týkající se DNA a RNA, např. na proteosyntézu. Molekulární biologie se rovněž zabývá procesy, které vzájemně spojují genotyp daného člověka (tj. genetickou informaci uloženou v jednotlivých genech) s jeho fenotypem (souhrnné označení pro pozorovatelné znaky). V neposlední řadě hraje molekulární biologie zásadní roli při studiu struktury, funkce a vnitřních kontrolních mechanismů v jednotlivých buňkách; to lze následně využít v molekulární medicíně, tzn. při diagnostice různých nemocí či při vývoji nových, cílených léků. Odvozené přídavné jméno je molekulárně biologický, odborník na molekulární biologii se nazývá molekulární biolog. Viz také molekula, biologie, biochemie, molekulárně genetické vyšetření, molekulární medicína.

Molekulární profilování neboli vyšetření biomarkerů je laboratorní metoda, která využívá vzorek tkáně, krve nebo jiné tělesné tekutiny ke kontrole určitých genů, proteinů nebo jiných biomolekul, které mohou být známkou nějakého konkrétního onemocnění. V souvislosti s onkologií lze molekulární profilování využít také ke kontrole určitých změn v genu nebo chromozomu, které mohou zvyšovat riziko vzniku zhoubného nádoru, případně i jiných onemocnění. Molekulární profilování může být prováděno v kombinaci s dalšími vyšetřovacími postupy (jako je například biopsie), které pomáhají diagnostikovat některé typy zhoubných nádorů. Lze jej také využít k plánování léčby, ke zjištění, jak dobře léčba funguje, ke stanovení prognózy, případně k odhadu, zda se zhoubný nádor pravděpodobně vrátí (recidivuje) nebo se rozšíří do jiných částí těla (metastazuje). Viz také molekula, biomarker, vyšetření nádorových markerů.

Molekulární odpověď je pojem, který se používá v souvislosti s chronickou myeloidní leukemií. K hodnocení úspěšnosti léčby se pravidelně provádí vyšetření krve a kostní dřeně. Lékaři pak vyhodnotí tzv. odpověď, někdy se používá i výraz remise. Kromě hematologické odpovědi, cytogenetické odpovědi lze v dnešní době stanovit i tzv. molekulární odpověď. Toto vyšetření spočívá v tom, že pomocí vysoce citlivých metod se v krvi stanoví tzv. hladina transkriptu BCR-ABL1, tedy mRNA potřebné pro biosyntézu fúzního proteinu BCR-ABL1. Za optimální odpověď na léčbu lékaři považují, když: po třech měsících léčby klesne hladina transkriptu BCR-ABL1 pod 10 %; to je označováno jako časná molekulární odpověď neboli EMR (zkratka pochází z anglického názvu early molecular response), po dvanácti měsících léčby klesne hladina transkriptu BCR-ABL1 pod 0,1 %; to je označováno jako velká molekulární odpověď neboli MMR (zkratka pochází z anglického názvu major molecular response), v dalším průběhu léčby klesne hladina transkriptu BCR-ABL1 pod 0,01 %; to je označováno jako hluboká molekulární odpověď neboli DMR (zkratka pochází z anglického názvu deep molecular response). Pravidelné stanovení molekulární odpovědi je zásadní nejen pro posouzení vývoje onemocnění a pravděpodobnosti jeho recidivy, ale i pro případnou úpravu léčby, je-li to třeba. Viz také molekula, odpověď, hematologická odpověď, cytogenetická odpověď.

Marker je výraz pocházející z angličtiny a v doslovném překladu znamená „značka“. V souvislosti s lékařstvím se může jednat o: biomarker, nádorový marker, zánětlivý marker, apod. Viz také další pojmy v rejstříku, které obsahují výraz marker.

Zánětlivý marker je obvykle některá z látek, které se nacházejí v krvi a obecně jsou známkou přítomnosti zánětu. Zánět (potažmo zvýšená hladina zánětlivých markerů) může být způsoben infekcí, autoimunitním onemocněním, infarktem myokardu, zhoubným nádorem apod. Zánětlivé markery však mohou být zvýšeny (často jen mírně) u širokého spektra onemocnění – od aterosklerózy až po duševní onemocnění, protože o mnoha onemocněních je dnes známo, že mají i zánětlivou složku. Mezi „tradiční“ zánětlivé markery se řadí C-reaktivní protein (CRP) a sedimentace erytrocytů (ESR). Používají se však i jiné markery, například proteiny akutní fáze, prokalcitonin, tumor nekrotizující faktor apod. Viz také zánět, marker.

Biologický marker je jiný název pro biomarker. Viz také biologie, marker.

Vyšetření nádorových markerů je laboratorní metoda, při níž je zjišťováno množství látek označovaných jako nádorové markery v odebraných vzorcích nějaké tkáně, krve, moči nebo jiných tělesných tekutin. Většina nádorových markerů jsou proteiny, které jsou produkovány normálními buňkami i nádorovými buňkami, avšak nádorové buňky je tvoří ve větším množství. Jako nádorové markery jsou využívány i některé genetické změny v nádorové tkáni, jako jsou například mutace některých genů. Vyšetření nádorových markerů se obvykle provádí společně s dalšími vyšetřeními (jako je zejména biopsie či některá zobrazovací vyšetření), která pomáhají diagnostikovat některé typy zhoubných nádorů. Lze je využít také k plánování léčby, ke zjištění, jak dobře léčba funguje, ke stanovení prognózy, případně k odhadu, zda se zhoubný nádor pravděpodobně vrátí (recidivuje) nebo se rozšíří do jiných částí těla (metastazuje). Viz také nádorový marker, molekulární profilování.