Vyhledávání v rejstříku pojmů NZIP

Maximální androgenní blokáda je léčba, která „maximálně“ (tj. prakticky úplně) blokuje působení androgenů (mužských pohlavních hormonů) v těle. Toho lze dosáhnout kombinací antiandrogenní léčby a androgenní deprivace, tedy: antiandrogenní léčba + chirurgické odstranění varlat (orchiektomie), antiandrogenní léčba + tzv. farmakologická kastrace (spočívající v užívání léků). Výsledkem je, že androgeny (zejména testosteron) již prakticky nemohou působit na tkáň prostaty. Maximální androgenní blokáda může zastavit růst karcinomu prostaty, proto se někdy používá v léčbě tohoto zhoubného nádoru. Viz také androgeny, antiandrogenní léčba, androgenní deprivace.

Intermitentní androgenní deprivace je jeden z mnoha způsobů léčby karcinomu prostaty. Spočívá v androgenní deprivaci (ADT), která je však podávána přerušovaně, nikoli nepřetržitě (kontinuálně). Pro některé muže v karcinomem prostaty je intermitentní androgenní deprivace vhodnější než nepřerušovaná (kontinuální) ADT. Viz také intermitentní, androgeny, androgenní deprivace.

Antagonisté androgenních receptorů jsou léky blokující účinky androgenů (mužských pohlavních hormonů) tím, že se vážou na androgenní receptory. Antagonisté androgenních receptorů se řadí mezi antiandrogeny a užívají se například při léčbě karcinomu prostaty. Konkrétním příkladem je enzalutamid. Viz také antagonista, androgenní receptory.

Androgenní receptory jsou hormonální receptory, které mají schopnost vázat androgeny (což jsou např. mužské pohlavní hormony). Androgenní receptory se nacházejí především v buňkách mužských pohlavních orgánů, v některých dalších typech tkání a také v některých nádorových buňkách. Například u zhoubných nádorů prostaty se androgeny vážou na androgenní receptory uvnitř nádorových buněk, což způsobuje další růst nádoru. Viz také androgeny, receptor.

Androgenní deprivace, androgen deprivační terapie neboli ADT (zkratka pochází z anglického názvu androgen deprivation therapy) je léčba, která potlačuje nebo blokuje produkci nebo působení mužských pohlavních hormonů. Toto „vysazení“ hormonů lze provést jedním ze dvou různých způsobů, jejichž účinky jsou srovnatelné: farmakologická kastrace – spočívá v užívání léků (abirateron plus prednison nebo prednisolon, po předléčení docetaxelem), chirurgická kastrace – spočívá v chirurgickém odstranění varlat (orchiektomie). Androgen deprivační terapie se používá například u některých pacientů s karcinomem prostaty. Mužský pohlavní hormon testosteron totiž způsobuje rychlejší růst a dělení buněk prostaty, zvláště pak nádorových buněk (jsou-li ve tkáni prostaty přítomny). Androgenní deprivace může snížit hladinu testosteronu, a tím zpomalit růst nádoru. Viz také androgeny.

Maximální srdeční frekvence neboli MHR (zkratka pochází z anglického názvu maximum heart rate) je hodnota srdeční frekvence, které člověk může teoreticky dosáhnout při největší možné intenzitě tělesné zátěže (rozhodně se však nedoporučuje zkoušet této frekvence dosahovat). Znalost MHR lze využít k určení cílové srdeční frekvence (THR), které by měl člověk dosahovat při vytrvalostním tréninku. Maximální srdeční frekvenci lze orientačně* vypočítat jako 220 – věk (platí pro muže i pro ženy); např. 40letý člověk má odhadovanou MHR = 220 – 40 = 180. * Pozor: Skutečná MHR se u konkrétního člověka může od orientačně vypočtené hodnoty značně lišit! Kdo to s tréninkem bere opravdu vážně, měl by si MHR nechat odborně stanovit u sportovního lékaře. Viz také srdeční frekvence.

Nervová blokáda je lékařský zákrok, který dočasně nebo trvale „vyřadí z činnosti“ některý z periferních nervů. Zároveň je to jeden ze způsobů intervenční léčby bolesti. Úleva od bolesti spočívá v tom, že se přeruší přenos bolesti konkrétním nervem do mozku. Nervovou blokádu lékaři zvažují například po určitých operacích, při těžko zvladatelné bolesti způsobené nádorovým onemocněním nebo při neuralgii trigeminu. Při samotném zákroku lékař vstříkne lokální anestetikum (a často i další lék) do blízkosti nervu, nervového svazku nebo ganglia (shluku buněčných těl neuronů v periferním nervovém systému). Zákrok se často provádí pod kontrolou výpočetní tomografie (CT) nebo ultrazvuku: tím si lékař může být jistý, že injekce je aplikována na správné místo. Touto metodou lze dosáhnout dočasné úlevy od bolesti. Nervovou blokádu lze použít například při akutním výhřezu meziobratlové ploténky. Lékař při zákroku vstříkne lokální anestetikum (a někdy i protizánětlivý lék) těsně vedle podrážděného nervového kořene. Dlouhodobé nervové blokády (a tím i odpovídající úlevy od bolesti) lze dosáhnout zničením určitého nervu pomocí chladu, tepla nebo chemické látky. Tato metoda se používá například při silných bolestech způsobených nádorovým onemocněním. Viz také periferní nervy.

Blokáda sakroiliakálního kloubu neboli blokáda SI kloubu se projevuje bolestí v dolní části zad, obvykle na jedné straně, spíše výjimečně na obou stranách (nikoli však uprostřed). Tyto potíže se poměrně často objevují u sportovců, ale také třeba u těhotných žen, zvláště pak v třetím trimestru. Blokádu sakroiliakálního kloubu často vyvolávají náhlé a intenzivní pohyby; dalšími příčinami mohou být vadné držení těla nebo úraz. Diagnóza se obvykle stanoví na základě několika jednoduchých ortopedických vyšetření. Potíže se ve většině případů dají dobře léčit, například pomocí analgetik nebo fyzioterapie. Terminologická poznámka: Pro blokádu sakroiliakálního kloubu se používají rovněž označení dysfunkce sakroiliakálního kloubu či dysfunkce SI kloubu. Viz také sakroiliakální kloub.

Blokáda SI kloubu je jiný název pro blokádu sakroiliakálního kloubu.