Vyhledávání v rejstříku pojmů NZIP

Sentinelová lymfatická uzlina nebo jen zkráceně sentinelová uzlina (v onkologii) je první lymfatická uzlina, do které se pravděpodobně rozšíří nádorové buňky z primárního nádoru, neboť se jedná o regionální lymfatickou uzlinu nacházející se nejblíže tomuto nádoru. Při šíření zhoubného nádoru se nádorové buňky s vysokou pravděpodobností objeví nejprve v sentinelové lymfatické uzlině, a teprve poté se rozšíří do dalších lymfatických uzlin. Předpokládá se, že sentinelové lymfatické uzliny jsou cílovými orgány, do kterých primárně metastázují nádorové buňky ze zhoubného nádoru. Například při operaci karcinomu prsu bývají vyšetřovány i lymfatické uzliny nacházející se poblíž zhoubného nádoru. Je-li sentinelová uzlina zasažena zhoubným nádorem, je nutné vyšetřit i další lymfatické uzliny. Viz také lymfatické uzliny, regionální lymfatické uzliny.

Spádové lymfatické uzliny je jiný název pro regionální lymfatické uzliny. Viz také lymfatické uzliny.

Regionální lymfatické uzliny neboli spádové lymfatické uzliny jsou lymfatické uzliny, která odvádějí lymfu z okolí nějakého konkrétního místa v těle. Tento pojem se používá například: v onkologii – spádové lymfatické uzliny odvádějí lymfu z okolí zhoubného nádoru (nacházejí se v tzv. odtokové oblasti tohoto nádoru), v infekčním lékařství – spádové lymfatické uzliny odvádějí lymfu z okolí místa, kudy do těla pronikl choroboplodný zárodek, apod. Viz také lymfatické uzliny, sentinelová lymfatická uzlina.

Lymfatické uzliny (lat. nodi lymphatici) jsou součástí lymfatického systému, kde tvoří jeden z typů lymfatické tkáně. Jedná se o miniaturní orgány (o velikosti okolo 10 mm), které jsou tvořeny specializovaným typem pojivové tkáně, vzdáleně připomínajícím volně uspořádanou síť. V této síti jsou zachyceny lymfocyty a některé další typy buněk, které jsou důležité pro správné fungování imunitního systému. Lymfatické uzliny se řadí mezi tzv. sekundární lymfatické orgány. U některých onemocnění se lymfatické uzliny mohou zvětšit nebo i zanítit. Tyto změny lymfatických uzlin jsou pozorovány jak u banálních infekcí, tak u život ohrožujících onemocnění (zejména zhoubných nádorů). Viz také lymfa, lymfaden(o)- a další pojmy v rejstříku, které obsahují výraz lymfatické uzliny.

Zánět lymfatických uzlin neboli lymfadenitida je ve většině případů způsoben akutní nebo chronickou infekcí. Jedná se o formu lymfadenopatie. Nejčastěji jsou lymfadenitidou postiženy spádové lymfatické uzliny, které odvádějí lymfu z okolí místa, kudy do těla pronikl choroboplodný zárodek (například stafylokok, streptokok, Treponema pallidum apod.). Lymfatické uzliny se však mohou zanítit i v rámci generalizovaných – tedy do celého těla rozšířených – virových infekcí (např. cytomegalovirové infekce či infekční mononukleóza) nebo i bakteriálních infekcí (např. Borrelia burgdorferi, která způsobuje lymeskou borreliózu). Viz také zánět, lymfatické uzliny.

Lymfatická tkáň je součástí lymfatického systému a vyznačuje se tím, že obsahuje velké množství lymfocytů. K lymfatické tkáni se řadí lymfatické uzliny, slezina, mandle a brzlík. Viz také lymfa, tkáň, lymfatický systém, primární lymfatické orgány, sekundární lymfatické orgány.

Zánět lymfatických cév neboli lymfangitida vzniká poté, co do lymfatického systému proniknou patogeny nebo škodlivé látky a způsobí tam zánět. Akutní lymfangitida obvykle vzniká ze zanícené rány, zatímco chronická lymfangitida vzniká v důsledku tkáňových změn a následného zúžení či ucpání lymfatických cév. Lymfangitida obvykle začíná místním pocitem napětí, mírným otokem, bolestí a zarudnutím, někdy doprovázeným zimnicí a horečkou. Viz také zánět, lymfatické cévy.

Lymfatická drenáž je tok lymfy z konkrétní oblasti nějaké tkáně do určité lymfatické uzliny. Pozor: Lymfatická drenáž není totéž co lymfodrenáž! Viz také lymfa, drenáž.

Lymfatická masáž je jiný název pro manuální lymfodrenáž. Viz také lymfa.

Onemocnění lymfatických cév mohou být vrozená, ale mohou se vyskytnout i např. v důsledku infekcí, zánětů či chirurgického odstranění lymfatických uzlin či lymfatických cév. Základní terapie obvykle spočívá v lymfodrenáži nebo v kompresivní léčbě (typicky s využitím kompresních punčoch). Viz také lymfatické cévy.