Vyhledávání v rejstříku pojmů NZIP

Lebeční dutina (lat. cavum cranii) je prostor uvnitř lebky, který je vyplněn mozkem, jeho obaly (těm se odborně říká meningy) a mozkomíšním mokem. Lebeční dutinu tvoří tzv. kraniální kosti, konkrétně kost týlní, dvě kosti spánkové, dvě kosti temenní, kost čelní, kost čichová a kost klínová. Lebeční dutina není zcela uzavřený prostor: v kraniálních kostech je celá řada otvorů nebo zářezů, které umožňují vstup nebo výstup různých anatomických struktur, zvláště pak krevních cév a nervů. Největším z těchto otvorů je velký týlní otvor (lat. foramen magnum), v němž se spojuje dolní část mozku s míchou. Viz také lebka.

Lebeční klenba neboli kalva (lat. calvaria) je kostěná struktura tvořená několika kraniálními kostmi, která spolu se spodinou lebeční obklopuje a chrání mozek. Lebeční klenbu tvoří následující ploché kosti: dvě kosti čelní, dvě kosti temenní, části obou kostí spánkových, část kost týlní. Viz také kostra, lebka.

Lebeční švy jsou z anatomického hlediska speciálním typem vazivových kloubů, které se nacházejí mezi kraniálními kostmi. Některé lebeční švy jsou nazvány podle latinských názvů kostí, které daný šev vzájemně spojuje, jiné však mají speciální název. Příklady lebečních švů (v závorkách jsou uvedeny jejich latinské názvy): korunový šev (sutura coronalis) – mezi kostí čelní a kostmi temenními, lambdový šev (sutura lambdoidea) – v zadní části lebky, v místě spojení kostí temenních s kostí týlní, šupinový šev (sutura squamosa) – vyskytuje se 2× (na každé straně lebky, v místech spojení kostí temenních s kostmi spánkovými, apod. Obrázek 1: Lebeční šev – schematický nákres. (Zdroj: By OpenStax: Anatomy & Physiology, March 11, 2023, CC BY 4.0) Obrázek 2: Příklady lebečních švů – schematický nákres. Lebeční švy jsou příkladem synartrózy, tj. zcela nepohyblivého kloubu. Na lidské lebce bylo pojmenováno několik desítek švů, na obrázku jsou popsány pouze tři (lambdový, šupinový a korunový). (Zdroj: By OpenStax: Anatomy & Physiology, March 11, 2023, CC BY 4.0) Viz také lebka, vazivové klouby.

Pleurální dutina, pohrudniční dutina neboli pleurální prostor je uzavřený prostor obklopující plíce. Tento úzký prostor je vyplněn tekutinou a ohraničen dvěma kluzkými membránami (blánami), odborně označovanými jako parietální pleura a viscerální pleura. Za normálních okolností po sobě tyto membrány hladce kloužou a umožňují rozpínání plic v hrudníku (a tím i dýchání). Při poranění hrudníku může vzniknout pneumotorax.

Hrudní dutina je tělní dutina, ve které jsou uloženy zejména plíce a srdce; dále skrze ni procházejí některé další důležité tělní struktury (např. jícen, velké krevní cévy apod.). Hrudní dutina je ze stran obklopena žebry a svaly stěny hrudníku, její dolní hranice je vymezena bránicí.

Srdeční dutiny je souhrnné označení pro levou síň, levou komoru, pravou síň a pravou komoru.

Paranazální dutiny je odborný název pro vedlejší nosní dutiny.

Pánevní dutina je tělní dutina umístěná těsně pod břišní dutinou. V pánevní dutině jsou uloženy zejména močový měchýř, některé pohlavní orgány a konečník. Viz také pánev.

Pohrudniční dutina je jiný název pro pleurální dutinu.

Dřeňová dutina (lat. cavitas medullaris) je přirozeně se vyskytující dutina ve středové části kosti. V dřeňové dutině je uložena červená kostní dřeň a/nebo žlutá kostní dřeň. V případě dlouhých kostí se dřeňová dutina nachází v oblasti diafýzy. Viz také kostní dřeň, dřeňová dutina zubu.