Vyhledávání v rejstříku pojmů NZIP

Klinický fenotyp je odborný výraz pro projevy onemocnění. Zjednodušeně řečeno se jedná o všechny charakteristiky onemocnění, které může lékař na pacientovi pozorovat. Příklad: Nejčastější klinickým fenotypem roztroušené sklerózy je relaps-remitentní forma – tedy střídání vzplanutí onemocnění (relapsů) s relativně klidovým obdobím mezi nimi. Tato forma onemocnění u části pacientů časem přechází do sekundárně progresivní formy, jež je charakterizovaná pozvolným zhoršování klinických potíží. Viz také klinický, fenotyp.

Fenotyp je souhrnné označení pro pozorovatelné znaky jedince, jako je například tělesná výška nebo barva očí. Mohou to však být i znaky, které nejsou vidět na první pohled – třeba přítomnost či nepřítomnost nějakého konkrétního onemocnění. Fenotyp člověka (nebo obecně jakéhokoli živého organismu) je dán: jeho genotypem, faktory vnějšího prostředí, epigenetickými faktory. Je důležité si uvědomit, že fenotyp je ovlivněn všemi třemi výše uvedenými body – tedy jak genetickými vlivy, tak environmentálními a epigenetickými vlivy. Někdy dokonce vlivy prostředí hrají větší roli než genetické vlivy. Fenotyp tedy může přímo souviset s genotypem, ale nemusí. Mezi genotypem a fenotypem obvykle není vztah jedna ku jedné. Téměř vždy se uplatňují vlivy prostředí: například to, co člověk jí, jak moc se věnuje pohybové aktivitě, zda kouří (a pokud ano, jak moc kouří) atd. To vše jsou vlivy prostředí, které ovlivňují i fenotyp. Viz také genotyp, genetika a další pojmy v rejstříku, které obsahují výraz fenotyp.

Asociace klinických logopedů České republiky (AKL ČR) sdružuje klinické logopedy a logopedy ve zdravotnictví. Prvořadým cílem činnosti AKL ČR je hájit a prosazovat oprávněné profesní zájmy svých členů, koordinovat jejich činnost a v etické rovině korigovat výkon logopedické praxe. Viz také klinický logoped.

Klinické stadium je rozsah nádorového onemocnění v těle, který je určen pomocí různých vyšetřovacích metod (fyzikální vyšetření, zobrazovací metody, metody nukleární medicíny apod. Viz také klinický, klinický staging, stadium onemocnění.

Klinické vyšetření je souhrnný výraz pro postup, který zahrnuje: anamnézu, fyzikální vyšetření, laboratorní vyšetření, zobrazovací metody, a případně další metody, vedoucí ke zhodnocení klinického stavu a stanovení diagnózy. Viz také klinický.

Klinické hodnocení je jiný název pro klinickou studii. Viz také klinický.

Klinická studie neboli klinické hodnocení je podle SÚKL definována jako „jakékoli systematické testování prováděné na lidech, jehož účelem je zjistit či ověřit klinické, farmakologické nebo jiné farmakodynamické účinky, nebo stanovit nežádoucí účinky, či studovat absorpci, distribuci, metabolismus nebo exkreci jednoho nebo několika hodnocených léčivých přípravků s cílem ověřit bezpečnost nebo účinnost tohoto léčivého přípravku nebo léčivých přípravků“. Viz také klinický, preklinická studie.

Klinický staging je staging, který se zakládá na fyzikálním vyšetření, zobrazovacích metodách (např. rentgenovém vyšetření nebo výpočetní tomografii) a metodách nukleární medicíny (např. scintigrafie). Při tzv. orgánovém screeningu jsou postupně vyšetřeny všechny orgány, zda v nich není přítomen zhoubný nádor. Viz také klinický, staging, patologický staging, klinické stadium.

Klinický znamená „založený na přímém pozorování pacienta“ nebo „založený na přímém kontaktu s pacientem“ – na rozdíl od laboratorního vyšetření, teoretických znalostí (popsaných v učebnicích) atd. Příklady: klinické doporučené postupy – odborné návody určené pro lékaře v praxi na podporu jejich rozhodování, klinický obraz – souhrn příznaků, které jsou typické pro určité onemocnění, klinický psycholog – odborník, který provádí psychodiagnostická a psychoterapeutická vyšetření při léčbě duševních onemocnění, klinické stadium – rozsah nádorového onemocnění v těle konkrétního pacienta, klinické vyšetření – souhrnný výraz pro postup, který zahrnuje anamnézu, fyzikální vyšetření a případně další metody, vedoucí ke zhodnocení stavu konkrétního pacienta a stanovení diagnózy, apod. Viz také další pojmy v rejstříku, které obsahují výraz klinický, klinické apod.

Pacient konzultuje praktického lékaře obvykle z důvodu akutního problému, přetrvávajícího problému nebo z důvodu plánované kontroly. S akutním problémem obvykle zamíří do ordinace v ordinační době vyhrazené pro akutní případy bez objednání, případně se objedná na nejbližší volný termín. Na takovou konzultaci obvykle praktický lékař plánuje 10 minut. Pokud pacient sestře před ošetřením nebo při objednání sdělí důvod své návštěvy, může sestra lékaři podstatně pomoci zefektivnit čas konzultace, např. vyšetřením získáním základních informací, přípravou zpráv z dokumentace, vyšetřením moči nebo CRP (C-reaktivního proteinu), natočením EKG apod. Pacient oznamuje také jiný důvod návštěvy než klinický, např. vyšetření pro řidičský průkaz, potvrzení do zaměstnání, očkování před cestou do zahraničí apod. Viz také klinický.