Vyhledávání v rejstříku pojmů NZIP

Jod je chemický prvek, který má zkratku I (pocházející z latinského názvu iodum). Jod se řadí ke stopovým prvkům nezbytným pro správné fungování organismu. Podílí se na normální činnosti nervového systému, udržení normálního stavu pokožky a normální činnosti štítné žlázy. Významným zdrojem jodu jsou např. ryby a plody moře, mléko a mléčné výrobky. Viz také chemický prvek a další pojmy v rejstříku, které obsahují výraz jod.

Jodové akné je označení pro kožní vyrážku, které se podobá akné. Jodové akné se může objevit při velkém nadbytku jodu v těle. Viz také jod, akné.

Radioaktivní jod je jiný název pro radiojod. Viz také radioaktivita, jod.

Jodurie je koncentrace jodu v moči. Jodurie se stanovuje při diagnostice onemocnění štítné žlázy, neboť poskytuje poměrně přesný odhad množství jodu, který vyšetřovaný člověk přijímá ve stravě. Většina přijatého jódu (90 %) se totiž vylučuje močí. Je-li je v těle dostatečné množství jódu, tělo jeho nadbytek jednoduše vyloučí. Lékař tak může poměrně snadno zjistit, zda člověk netrpí nedostatkem tohoto důležitého stopového prvku. Viz také jod, -urie.

Jod-123 (123I) je radioaktivní forma (přesněji řečeno radioaktivní izotop) jodu, která se někdy používá v nukleární medicíně. Viz také jod, radiojod.

Jod-131 (131I) je radioaktivní forma (přesněji řečeno radioaktivní izotop) jodu, která se někdy používá v nukleární medicíně. Viz také jod, radiojod.

Léčba radiojodem je metoda v nukleární medicíně, při níž se využívá radioaktivního izotopu jodu (konkrétně jodu-131) k léčbě zhoubných i nezhoubných onemocnění štítné žlázy. V případě karcinomu štítné žlázy se po provedené operaci ničí zbytky štítné žlázy a případné metastázy. I po úplném odstranění štítné žlázy totiž mohou být v pacientově těle prokazatelné zbytky této endokrinní žlázy. Léčba radiojodem se provádí následovně: pacientovi je podána kapsle s jodem-131 (131I) – dávka je přitom každému pacientovi přizpůsobena individuálně; radioaktivní jod se ve střevech vstřebá do krevního oběhu, jehož prostřednictvím doputuje až do štítné žlázy, respektive do jejích zbývajících buněk; v těchto buňkách se radioaktivní jod ukládá a ozařuje je „zevnitř“; tímto způsobem se zničí zbývající tkáň štítné žlázy. Léčba radiojodem je vhodná zejména u papilárního a folikulárního karcinomu štítné žlázy (tedy u diferencovaného karcinomu štítné žlázy), protože tyto typy nádorů akumulují jod; tím dochází k cílenému poškození zbývajících buněk štítné žlázy, zatímco ostatní orgány jsou maximálně ušetřeny účinků radioaktivního záření. Viz také radiojod.

Radiojod neboli radioaktivní jod je radioaktivní forma (přesněji řečeno radioaktivní izotop) jodu, která se používá jak v diagnostice (při některých zobrazovacích metodách), tak při léčbě některých onemocnění – například hypertyreózy (zvýšená činnost štítné žlázy) či rakoviny štítné žlázy, ale i některých dalších typů zhoubných nádorů. Používá se buď jod-123 nebo jod-131. Při zobrazovacím vyšetření pacient dostane malou dávku radiojodu, který se hromadí v buňkách štítné žlázy a některých typů nádorů – a pak může být detekován speciálním zařízením. Při léčbě rakoviny štítné žlázy pacient dostane poměrně velkou dávku radioaktivního jódu, který ničí buňky štítné žlázy. Radioaktivní jód kromě toho může být využíván například u pacientů s rakovinou prostaty (v rámci brachyterapie). Radiojod se podává ústy (perorálně) jako tekutina, případně v tobolkách, prostřednictvím infuze nebo uzavřený v tzv. radioaktivních zrnech, která se umístí buď přímo do nádoru nebo do jeho bezprostřední blízkosti – a odtud zabíjejí nádorové buňky. Viz také radio-, jod, léčba radiojodem.

Trijodtyronin nebo jen zkráceně T3 je hormon štítné žlázy, který vzniká z jiného hormonu, konkrétně tyroxinu (T4). Trijodtyronin představuje aktivnější formu z těchto dvou hormonů. Přibližně 20 % trijodtyroninu je vylučováno do krevního oběhu přímo štítnou žlázou. Zbývajících asi 80 % trijodtyroninu v těle vzniká přeměnou tyroxinu v různých tkáních a orgánech (např. v játrech, ledvinách, kosterních svalech, srdečním svalu, centrálním nervovém systému, kůži apod.). T4 i T3 hrají důležitou roli při růstu (u dětí), regulaci metabolického obratu, správném fungování kardiovaskulárního i trávicího systému, ovládání kosterních svalů, přestavbě kostí apod. Trijodtyronin se řadí mezi aminové hormony. Obrázek: Chemická struktura trijodtyroninu. V levé části obrázku jsou barevně odlišeny atomy různých chemických prvků: uhlíku (šedá), dusíku (modrofialová), kyslíku (červená), vodíku (bílá) a jodu (fialová). V pravé části obrázku konec každé úsečky (není-li na ní zakreslen atom jiného chemického prvku, např. dusíku nebo kyslíku) znázorňuje jeden atom uhlíku. (Zdroj: Wikimedia Commons, Public Domain) Viz také jod, hormony štítné žlázy.