Vyhledávání v rejstříku pojmů NZIP

Hygiena rukou je prakticky totéž co mytí rukou, jen se tento termín používá častěji v souvislosti s nemocničním prostředím: důkladnou „hygienu rukou“ provádějí například chirurgové bezprostředně před operací, zatímco ruce si myjeme v rámci běžné hygieny všichni. Viz také hygiena.

Články prstů na rukou (lat. ossa digitorum manus) jsou dlouhé kosti, které jsou napojeny na záprstní kosti a společně tvoří kostěný základ prstů na rukou. S výjimkou palce, který má pouze dva články, má každý prst tři články. Jedná se o párové kosti, v každé ruce je jich 14. Články prstů na rukou se řadí mezi kosti horní končetiny. Viz také kostra, kosti horní končetiny.

Syndrom ruka-noha neboli palmoplantární erytrodysestezie je stav, který se vyznačuje bolestí, otokem, necitlivostí, brněním nebo zarudnutím rukou nebo nohou. V těžších případech se může projevit olupováním nebo mokváním kůže. Syndrom ruka-noha se někdy vyskytuje jako vedlejší účinek některých protinádorových léků, např. kapecitabinu. Viz také syndrom.

Kouř „z druhé ruky“ (angl. secondhand smoke) je tabákový kouř, který vzniká při spalování tabákového výrobku (nejčastěji cigarety, doutníku nebo dýmky) a je nedobrovolně vdechován lidmi, kteří sami nekouří. Vdechování kouře z druhé ruky se proto nazývá pasivní kouření. Viz také tabák, kouření.

Mytí rukou je jedním z nejúčinnějších způsobů, jak ochránit sebe a svou rodinu před některými infekčními nemocemi. Správné mytí rukou prokazatelně brání šíření respiračních infekcí a infekčních průjmových onemocnění. Bakterie i viry se mohou šířit z člověka na člověka nebo z různých předmětů na lidi, pokud: se neumytýma rukama dotýkáte očí, nosu a úst, neumytýma rukama připravujete nebo konzumujete jídlo a nápoje, se dotýkáte povrchů nebo předmětů, na kterých jsou choroboplodné zárodky, smrkáte, kašlete nebo kýcháte do rukou – a poté se dotýkáte rukou jiných lidí nebo společně používaných předmětů. Terminologická poznámka: Hygiena rukou je prakticky totéž co mytí rukou, jen se tento termín používá častěji v souvislosti s nemocničním prostředím.

Ruka (lat. manus) je z anatomického hlediska nejdistálnější (nejvzdálenější) část horní končetiny, tedy celá oblast za zápěstím (dlaň, hřbet ruky, všechny prsty na ruce). Kostěný základ ruky tvoří zápěstní kosti, záprstní kosti a články prstů na rukou. Odvozené přídavné jméno je ruční (česky) nebo manuální (z latiny). Obrázek: Horní končetina se z anatomického hlediska dělí na tři základní části: paži, předloktí a ruku. (Zdroj: depositphotos.com) Viz také paže, předloktí.

Dentální hygiena je jiný název pro ústní hygienu. Viz také dentální, hygiena.

Ústní hygiena neboli dentální hygiena je souhrn opatření, jejichž cílem je udržovat ústní dutinu v čistotě, bez nemocí a jiných problémů (např. zápachu z úst). Toho lze dosáhnout důkladným čištěním zubů a mezizubních prostorů. Ústní hygienu je důležité provádět pravidelně, neboť jedině tak lze předejít zubnímu kazu, zánětu dásní (gingivitidě), parodontitidě (tzv. „paradentóze“) a zápachu z úst. Viz také ústní dutina, hygiena, dentální hygienistka.

Hygiena má v souvislosti s lékařstvím dva různé významy, které však spolu úzce souvisejí: věda o zdraví a jeho uchování (sem patří i duševní hygiena a spánková hygiena), různé způsoby uchovávání čistoty, které podporují zdraví a pohodu, zejména svou vlastní (osobní hygiena, dentální hygiena apod.). Odvozené přídavné jméno je hygienický. Viz také další pojmy v rejstříku, které obsahují výraz hygiena, hygienický apod.

Duševní hygiena neboli psychohygiena se zaměřuje na teorii i praxi ochrany duševního zdraví. Jejím cílem je dosažení a udržení duševního zdraví. Pojem „psychohygiena“ poprvé použil německý psychiatr Robert Sommer již v roce 1901. V průběhu dne je každý člověk vystaven různým vnějším i vnitřním zatěžujícím faktorům (pracoviště, dopravní situace, znečištění životního prostředí, počasí, stres, mezilidské vztahy, sebeobviňující myšlenky apod.). Duševní hygiena má proti těmto faktorům působit preventivně i terapeuticky. Předpokladem pro úspěšnou duševní hygienu je vypozorování psychických i fyzických stresových faktorů a svých reakcí na ně. V závislosti na situaci a osobních preferencích pak lze použít různé metody, například: relaxační a aktivační metody – např. progresivní svalová relaxace, autogenní trénink, dechová cvičení, mindfulness, sport, tanec; kreativitu – např. prohlížení uměleckých děl, malování, poslech hudby, hraní na hudební nástroj, psaní textů nebo deníku; dopřávání si drobných radostí – wellness, koníčky, dobré jídlo, výlety, setkávání s přáteli; apod. Viz také hygiena.