Vyhledávání v rejstříku pojmů NZIP

Hygiena rukou je prakticky totéž co mytí rukou, jen se tento termín používá častěji v souvislosti s nemocničním prostředím: důkladnou „hygienu rukou“ provádějí například chirurgové bezprostředně před operací, zatímco ruce si myjeme v rámci běžné hygieny všichni. Viz také hygiena, ruka.

Dentální hygiena je jiný název pro ústní hygienu. Viz také dentální, hygiena.

Hygiena má v souvislosti s lékařstvím dva různé významy, které však spolu úzce souvisejí: věda o zdraví a jeho uchování (sem patří i duševní hygiena a spánková hygiena), různé způsoby uchovávání čistoty, které podporují zdraví a pohodu, zejména svou vlastní (osobní hygiena, dentální hygiena apod.). Odvozené přídavné jméno je hygienický. Viz také další pojmy v rejstříku, které obsahují výraz hygiena, hygienický apod.

Ústní hygiena neboli dentální hygiena je souhrn opatření, jejichž cílem je udržovat ústní dutinu v čistotě, bez nemocí a jiných problémů (např. zápachu z úst). Toho lze dosáhnout důkladným čištěním zubů a mezizubních prostorů. Ústní hygienu je důležité provádět pravidelně, neboť jedině tak lze předejít zubnímu kazu, zánětu dásní (gingivitidě), parodontitidě (tzv. „paradentóze“) a zápachu z úst. Viz také ústní dutina, hygiena, dentální hygienistka.

Spánková hygiena je souhrnné označení pro soubor doporučených postupů a návyků, které člověku pomáhají lépe spát. Dostatečně dlouhý a kvalitní spánek totiž podporuje zejména: tělesnou regeneraci, správné fungování imunitního systému, duševní regeneraci, včetně kognitivních funkcí. Existuje mnoho možností, jak dosáhnout dostatečně dlouhého i kvalitního spánku, a každá z nich je velmi individuální. Obecně lze pro dobrou spánkovou hygienu doporučit následující: vyhýbat se pozdním a vydatným jídlům; dostatek pohybové aktivity během dne, nikoli však v pozdních večerních hodinách; dodržovat „rituály“ usnadňující usínání (např. čtení před spaním apod.); dostatečné vyvětrání ložnice před ulehnutím ke spánku; nerušené prostředí pro spánek; zdravá strava. Viz také spánek, hygiena.

Duševní hygiena neboli psychohygiena se zaměřuje na teorii i praxi ochrany duševního zdraví. Jejím cílem je dosažení a udržení duševního zdraví. Pojem „psychohygiena“ poprvé použil německý psychiatr Robert Sommer již v roce 1901. V průběhu dne je každý člověk vystaven různým vnějším i vnitřním zatěžujícím faktorům (pracoviště, dopravní situace, znečištění životního prostředí, počasí, stres, mezilidské vztahy, sebeobviňující myšlenky apod.). Duševní hygiena má proti těmto faktorům působit preventivně i terapeuticky. Předpokladem pro úspěšnou duševní hygienu je vypozorování psychických i fyzických stresových faktorů a svých reakcí na ně. V závislosti na situaci a osobních preferencích pak lze použít různé metody, například: relaxační a aktivační metody – např. progresivní svalová relaxace, autogenní trénink, dechová cvičení, mindfulness, sport, tanec; kreativitu – např. prohlížení uměleckých děl, malování, poslech hudby, hraní na hudební nástroj, psaní textů nebo deníku; dopřávání si drobných radostí – wellness, koníčky, dobré jídlo, výlety, setkávání s přáteli; apod. Viz také hygiena.

Kouř „z druhé ruky“ (angl. secondhand smoke) je tabákový kouř, který vzniká při spalování tabákového výrobku (nejčastěji cigarety, doutníku nebo dýmky) a je nedobrovolně vdechován lidmi, kteří sami nekouří. Vdechování kouře z druhé ruky se proto nazývá pasivní kouření. Viz také tabák, kouření.

Ruka (lat. manus) je z anatomického hlediska nejdistálnější (nejvzdálenější) část horní končetiny, tedy celá oblast za zápěstím (dlaň, hřbet ruky, všechny prsty na ruce). Kostěný základ ruky tvoří zápěstní kosti, záprstní kosti a články prstů na rukou. Odvozené přídavné jméno je ruční (česky) nebo manuální (z latiny). Obrázek: Horní končetina se z anatomického hlediska dělí na tři základní části: paži, předloktí a ruku. (Zdroj: depositphotos.com) Viz také paže, předloktí.

Mytí rukou je jedním z nejúčinnějších způsobů, jak ochránit sebe a svou rodinu před některými infekčními nemocemi. Správné mytí rukou prokazatelně brání šíření respiračních infekcí a infekčních průjmových onemocnění. Bakterie i viry se mohou šířit z člověka na člověka nebo z různých předmětů na lidi, pokud: se neumytýma rukama dotýkáte očí, nosu a úst, neumytýma rukama připravujete nebo konzumujete jídlo a nápoje, se dotýkáte povrchů nebo předmětů, na kterých jsou choroboplodné zárodky, smrkáte, kašlete nebo kýcháte do rukou – a poté se dotýkáte rukou jiných lidí nebo společně používaných předmětů. Terminologická poznámka: Hygiena rukou je prakticky totéž co mytí rukou, jen se tento termín používá častěji v souvislosti s nemocničním prostředím. Viz také ruka.

Syndrom ruka-noha neboli palmoplantární erytrodysestezie je stav, který se vyznačuje bolesti, otokem, necitlivostí, brněním nebo zarudnutím rukou nebo nohou. V těžších případech se může projevit olupováním nebo mokváním kůže. Syndrom ruka-noha se někdy vyskytuje jako vedlejší účinek některých protinádorových léků, např. kapecitabinu. Viz také syndrom, ruka, noha.