Vyhledávání v rejstříku pojmů NZIP

Západonilská horečka neboli WNF (zkratka pochází z anglického názvu West Nile fever) je akutní horečnaté onemocnění způsobené virem západonilské horečky (WNV). Mezi příznaky tohoto virového onemocnění se řadí zvýšená tělesná teplota až horečka, bolesti hlavy, únava, malátnost, bolesti svalů, vyrážka, nevolnost, zvracení, bolesti za očima. Viz také horečka, virus západonilské horečky.

Virus západonilské horečky neboli WNV (zkratka pochází z anglického názvu West Nile virus) je RNA virus z čeledi Flaviviridae, který u člověka může způsobovat: asymptomatickou (bezpříznakovou) infekci (přibližně v 80 % případů), západonilskou horečku (WNF, přibližně 20 % případů), neuroinvazivní onemocnění (WNND, méně než 1 % případů). Viz také viry, západonilská horečka.

Volyňská horečka je jiný název pro zákopovou horečku. Toto označení pochází z německého výrazu Wolhynisches Fieber a bylo používáno pro onemocnění německých vojáků bojujících ve Volyni během první světové války. V roce 1915 si němečtí vojáci všimli neobvyklé horečky, která se objevovala v pravidelných intervalech a byla doprovázena bolestmi v nohách, zejména v oblasti holeně. Viz také horečka.

Pětidenní horečka je jiný název pro zákopovou horečku. U tohoto infekčního onemocnění se horečka může objevit pouze v jedné několikadenní epizodě, periodicky se opakovat (většinou v intervalech po pěti dnech – proto „pětidenní“) nebo být protahovaná. Viz také horečka.

Zákopová horečka, volyňská horečka neboli pětidenní horečka je infekční onemocnění způsobené bakterií Bartonella quintana. Na člověka se typicky přenáší zanesením trusu infikované vši šatní do ranky na kůži, nejčastěji během škrábání svědivých ložisek vzniklých po sání vší. Nemoc byla poprvé hromadně pozorována během první světové války. Dnes se vyskytuje po celém světě: nejen v rozvojových zemích, ale i během válečných konfliktů či mezi lidmi bez domova. Viz také horečka.

Intermitentní horečka je odborný výraz pro horečku, která se vyznačuje opakovanými intervaly se zcela normální tělesnou teplotou. Horečka je obvykle přítomna po dobu několika hodin, poté následuje interval, kdy tělesná teplota klesne na normální hodnotu – a tento průběh je pozorován opakovaně. Intermitentní horečka se vyskytuje například u některých infekčních onemocnění, osteomyelitidy, abscesů, bakteriální sepse, některých zhoubných nádorů apod. Viz také intermitentní, horečka.

Hemoragická horečka Marburg je starší označení pro virové onemocnění Marburg. Viz také hemoragie, horečka.

Černá horečka je jiný název pro viscerální leishmaniózu. Viz také horečka.

Revmatická horečka je systémové zánětlivé onemocnění, které se může rozvinout jako pozdní reakce na nedoléčenou infekci horních dýchacích cest způsobenou některými streptokoky (zejm. spála). Onemocnění se obvykle vyskytuje u dětí v mladším školním věku a může postihovat mozek, srdce, klouby, kůži nebo podkožní tkáně. Viz také horečka.

Horečka u dítěte je stav, kterému by rodiče měli vždy věnovat pozornost. Je nutno zdůraznit, že horečka sama o sobě není nemoc. Zvýšení tělesné teploty je součástí biologické odpovědi organismu na nějaký podnět. Za horečku pak považujeme teplotu vyšší než 38 °C. Normální tělesná teplota je do 37,2 °C ráno a až do 37,7 °C navečer. Kolísání až do 0,5 °C během dne je tedy zcela normální. V prvních 5–6 letech života je tělesná teplota fyziologicky vyšší než u starších dětí. Vždy je třeba zhodnotit celkový stav dítěte. Za všech okolností srážíme teplotu nad 38,5 °C. Viz také horečka, tělesná teplota.