Vyhledávání v rejstříku pojmů NZIP

Hladká svalová tkáň neboli hladká svalovina je jedním ze tří typů svalové tkáně. Hladká svalová tkáň je hlavní složkou hladkých svalů, které se vyskytují především ve stěnách dutých orgánů, včetně žaludku, tenkého střeva, tlustého střeva, močového měchýře a dělohy, ve stěnách krevních cév a lymfatických cév, dále v dýchacích cestách a močových cestách. Hladká svalovina se vyskytuje i uvnitř oka, kde rozšiřuje a stahuje duhovku a mění tvar čočky. Hladká svalovina v kůži (konkrétně miniaturní svaly označované jako vzpřimovače chlupů) zodpovídá za „husí kůži“ či vzpřímení chlupů při úleku nebo v reakci na nízkou teplotu. Hladké svaly nelze ovládat vůlí. Viz také tkáň.

Srdeční svalová tkáň neboli srdeční svalovina je jedním ze tří typů svalové tkáně. Srdeční svalová tkáň se nachází v srdeční stěně. Je uspořádána do svazků a vytváří silnou vrstvu, která je označována jako myokard. Srdeční svalovina je příčně pruhovaná (podobně jako kosterní svalovina), její stahy však nelze ovládat vůlí. Viz také tkáň.

Kosterní svalová tkáň neboli kosterní svalovina je jedním ze tří typů svalové tkáně. Kosterní svalová tkáň je hlavní složkou kosterních svalů, které společně s kostmi zajišťují tělesný pohyb. Kosterní svaly lze ovládat vůlí. Na každém kosterním svalu rozlišujeme začátek svalu, svalové bříško a úpon svalu. Kosterní sval může mít i více než jedno svalové bříško – pak je označován jako biceps (dvojhlavý sval), triceps (trojhlavý sval) či kvadriceps (čtyřhlavý sval). Podle toho, jaký pohyb kosterní svaly vykonávají, rozlišujeme natahovače (extenzory), ohybače (flexory), přitahovače (adduktory), odtahovače (abduktory), zdvihače (levátory), svěrače (sfinktery) a rozvěrače (dilatátory). Obrázek: Struktura kosterního svalu. (Zdroj: depositphotos.com) Viz také tkáň.

Svalová tkáň neboli svalovina je jedním ze čtyř základních typů tkání. Svalová tkáň se zejména vyznačuje schopností koordinovaně se stahovat (kontrahovat) a následně zase uvolňovat (relaxovat). Svalová tkáň zajišťuje pohyb organismu nebo jeho částí v prostoru, u trubicovitých orgánů jejich peristaltické pohyby (jednotlivé části trávicího traktu) nebo změny průsvitu (např. u krevních cév) a pravidelné stahy srdce. Rozlišujeme celkem tři typy svalové tkáně: kosterní svalová tkáň, hladká svalová tkáň, srdeční svalová tkáň. Kosterní svalová tkáň a srdeční svalová tkáň mají některé společné znaky, proto jsou někdy souhrnně označovány jako příčně pruhovaná svalovina. Obrázek: Tři typy svalové tkáně (zleva doprava): srdeční svalová tkáň, kosterní svalová tkáň, hladká svalová tkáň. (Zdroj: depositphotos.com) Viz také tkáň, myo-.

Svalové napětí je jiný název pro svalový tonus.

Svalová hmota je celková hmotnost kosterních svalů. Vyjadřuje se v kilogramech. Kosterní svaly tvoří vysoké procento tělesné hmotnosti: to je obvykle nejvyšší přibližně mezi 20. a 30. rokem věku, poté s rostoucím věkem postupně klesá. Udává se, že například u 25letého muže s normální váhou tvoří svalová hmota asi 44 % tělesné hmotnosti, zatímco u ženy stejného věku představuje asi 37 %. Procenta se však mohou v jednotlivých případech výrazně lišit, v závislosti na úrovni tělesné aktivity, výživovém stavu apod. Viz také kosterní svalová tkáň, tělesná hmotnost, bioelektrická impedanční analýza.

Svalový systém je orgánový systém, který umožňuje pohyb, udržuje rovnováhu, tvoří teplo. Viz také svalová tkáň, orgánový systém.

Zánět srdečního svalu neboli myokarditida se často projevuje jen mírnými nebo velmi obecnými příznaky, a proto zůstává po dlouhou dobu bez povšimnutí. V závažných případech však může způsobit vážné problémy a život ohrožující stavy. Myokarditida může mít celou řadu příčin. Léčba se pak odvíjí od zjištěné příčiny onemocnění. Viz také zánět, srdeční svalová tkáň, myokard.

Svalový a kosterní systém je jiný název pro pohybový aparát.

Onemocnění srdečního svalu bývají často zákeřná. V mnoha případech zůstávají po dlouhou dobu bez povšimnutí; pak se ale postupně začnou projevovat příznaky srdečního selhání nebo arytmie, jejichž závažnost se stále prohlubuje. V nejhorším případě mohou vést až k život ohrožujícím stavům a následkům, jako je náhlá srdeční smrt. Dle příčiny se rozlišuje mezi zánětlivými formami (tzv. myokarditida) a nezánětlivými formami (kardiomyopatie).