Vyhledávání v rejstříku pojmů NZIP

Extracelulární matrix neboli ECM je mimobuněčná složka živočišných (tedy i lidských) tkání. V pojivových tkáních zaujímá extracelulární matrix velkou část objemu, a její složení do značné míry určuje mechanické vlastnosti dané tkáně. Extracelulární matrix obsahuje některé vláknité prvky (zejména kolagen a elastin), které zajišťují pevnost v tahu, zatímco počet, vlastnosti vláken a jejich orientace určují směr(y), v němž/nichž je pevnost v tahu největší. Extracelulární matrix může být mineralizovaná, aby odolávala stlačení (např. v kostech), nebo naopak pružná (např. ve vazech nebo v šlachách). Viz také extracelulární.

Kostní matrix je mezibuněčná hmota (nebo též extracelulární matrix) kostní tkáně. Kostní matrix se skládá z organické a anorganické složky: Anorganická složka podmiňuje pevnost a tvrdost kosti a představuje přibližně 50 % celkové hmotnosti kostní tkáně. Nejhojněji jsou zastoupeny vápník a fosfor, které se v kosti vyskytují ve formě tzv. hydroxyapatitu. Organická složka, která zajišťuje pružnost kosti, je tvořena převážně kolagenem a různými dalšími proteiny, glykoproteiny apod. Kombinací organické a anorganické složky kosti jsou dány příznivé mechanické vlastnosti, které z kostní tkáně tvoří velmi odolnou, tvrdou, ale do jisté míry pružnou tkáň, která navíc hraje i důležitou roli v metabolismu vápníku a fosforu v organismu. Viz také kostní tkáň.

Extracelulární tekutina (ECT) je tekutina, která se vyskytuje mimo buňky. ECT tvoří přibližně třetinu celkové tělesné vody (viz obrázek níže) a dělí se dále na: tkáňový mok, krevní plazmu, ostatní tekutiny (mozkomíšní mok, lymfa, synoviální tekutina, pleurální tekutina, perikardiální tekutina, peritoneální tekutina a komorová tekutina) Obrázek: Koláčový graf znázorňující rozložení celkové tělesné vody. (Zdroj: By OpenStax College - Anatomy & Physiology, Connexions Web site. http://cnx.org/content/col11496/1.6/, Jun 19, 2013., CC BY 3.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=30148559) Viz také extracelulární, celková tělesná voda.

Extracelulární prostor je v rámci nějaké tkáně nebo organismu prostor, který se nachází mimo buňky. Extracelulární prostor obsahuje extracelulární tekutinu a extracelulární matrix. Viz také extracelulární, intracelulární prostor.

Extracelulární znamená „mimobuněčný“ nebo „mimo buňky“. Příklady: extracelulární tekutina – tekutina, která se vyskytuje mimo buňky, extracelulární matrix – mimobuněčná složka živočišných (tedy i lidských) tkání, apod. Opakem extracelulárního je intracelulární. Viz také extra- a další pojmy v rejstříku, které obsahují výraz extracelulární.

RNA je zkratka pro ribonukleovou kyselinu.

Mediátorová RNA (mRNA) je jednořetězcová molekula RNA, která je uvnitř jádra zjednodušeně řečeno „přepsána“ z DNA (viz proteosyntéza), poté upravena v rámci tzv. posttranskripčních modifikací a následně uvolněna do cytoplazmy, kde je „překládána“ do polypeptidu. Viz také mRNA vakcína, ribonukleová kyselina, proteosyntéza.

Transferová RNA (tRNA) je jednořetězcová molekula RNA, která se podílí na procesu proteosyntézy. Existuje větší množství transferových RNA, z nichž každá se váže na zcela konkrétní aminokyselinu. Kromě toho se každá tRNA vyznačuje přítomností tzv. antikodonu (kombinace tří nukleotidů), který se váže na odpovídající kodon (rovněž kombinace tří nukleotidů) mediátorové RNA. Díky tomu může postupně vzniknout požadovaný polypeptid a následně i protein. Viz také ribonukleová kyselina, proteosyntéza.

DNA-dependentní RNA-polymeráza je enzym, který hraje klíčovou úlohu při transkripci („přepisu“) genetické informace z DNA do mRNA (viz proteosyntéza).

RNA vakcína je jiný název pro mRNA vakcínu. Viz také RNA, vakcína.