Vyhledávání v rejstříku pojmů NZIP

Dolní skořepa nosní (lat. concha nasalis inferior) je párová kost, která spolu s ostatními obličejovými kostmi tvoří součást lebky. Obě dolní skořepy nosní jsou tenké, zakroucené kosti, které se nacházejí v nosní dutině. Společně s horními a středními skořepami nosními (které jsou součástí kosti čichové) pomáhají filtrovat, zvlhčovat a ohřívat vzduch, který dýcháme, a zabraňují tak pronikání studeného vzduchu do plic. Všechny tři páry nosních skořep jsou obaleny sliznicí pokrytou řasinkami, které posouvají hlen a odfiltrované nečistoty směrem k nosohltanu, aby mohly být spolknuty (místo aby se dostaly do plic). Viz také nos, kostra, lebka, obličejové kosti.

Ischemická choroba dolních končetin (ICHDK) je onemocnění tepen dolních končetin, je to jeden z projevů aterosklerózy. Porucha prokrvení (ischemie) končetiny může být akutním stavem (akutní tepenná ischemie končetiny), kdy uzávěr postihne i dosud zdravou tepnu. Jde o stav bezprostředně ohrožující končetinu, který musí být řešen se stejnou rychlosti jako jiné akutní ischemické příhody (infarkt myokardu nebo cévní mozková příhoda). Příčinou chronické ischemie je ve většině případů aterosklerotický proces, který způsobuje ucpávání tepen a následnou poruchu prokrvení končetiny (ischemii). Typickým projevem ICHDK je klaudikace (bolest postižené končetiny po ujití určité vzdálenosti).

Nosní kapky jsou léky, které se používají k dočasné úlevě od ucpaného nosu způsobeného různými onemocněními, včetně nachlazení, zánětu vedlejších nosních dutin, senné rýmy a alergií. Princip jejich působení spočívá v tom, že zužují krevní cévy v oblasti nosu, čímž snižují otok a překrvení. Viz také nos.

Dolní dýchací cesty jsou součástí dýchacího systému. Dolní dýchací cesty zahrnují průdušnici, průdušky,průdušinky a plicní sklípky (resp. plíce jako celek). Viz také dýchací cesty, horní dýchací cesty.

Dolní dutá žíla (lat. vena cava inferior) je žíla, která přivádí do srdce odkysličenou krev z dolní poloviny těla, tzn. z břišní dutiny, z pánevní dutiny a z dolních končetin. Obrázek: Průřez lidským srdcem – pohled zepředu. Povšimněte si zejména těchto částí (v závorkách jsou kurzívou uvedeny latinské názvy): levá síň (atrium sinistrum), levá komora (ventriculus sinister), pravá síň (atrium dextrum), pravá komora (ventriculus dexter), dolní dutá žíla (vena cava inferior), horní dutá žíla (vena cava superior), plicnice (truncus pulmonalis), plicní žíly (venae pulmonales), aorta (aorta). (Zdroj: By OpenStax College - Anatomy & Physiology, Connexions Web site. http://cnx.org/content/col11496/1.6/, Jun 19, 2013., CC BY 3.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=30148201) Viz také horní dutá žíla.

Zánět vedlejších nosních dutin neboli sinusitida je zánět sliznice, která vystýlá vedlejší nosní dutiny. Mezi typické příznaky sinusitidy se řadí pocit ucpaného nosu a bolest v obličeji (přesněji řečeno v oblasti výskytu těchto dutin). Dalšími příznaky mohou být horečka, bolest hlavy, zhoršený čich, bolest v krku a kašel. Sinusitida může mít celou řadu příčin, jako je např. infekce, alergie či znečištěné ovzduší. Zánětu vedlejších nosních dutin obvykle předchází zánět nosní sliznice, který je lidově označován jako rýma. Viz také zánět, vedlejší nosní dutiny.

Kost nosní (lat. os nasale) je párová kost, která spolu s ostatními obličejovými kostmi tvoří součást lebky. Obě nosní kosti, které mají přibližně obdélníkový tvar, se spojují ve střední rovině a formují kořen nosu. Dále se spojují s kostí čelní nahoře, s horní čelistí po stranách a s kostí čichovou vzadu. Dole se k nim připojují chrupavky, které dotvářejí podobu nosu. Viz také nos, kostra, lebka, obličejové kosti.

Ušní, nosní a krční lékařství je jiný název pro otorinolaryngologii. Viz také ucho, nos, lékařství.

Zvětšená nosní mandle je lidové označení pro zvětšenou hltanovou mandli.

Vedlejší nosní dutiny neboli paranazální dutiny (lat. sinus paranasales) jsou vzduchem vyplněné dutiny v několika kostech v přední části lebky – v oblasti kolem nosu, odtud také pochází jejich pojmenování. Jedná se o čtyři páry dutin, které jsou nazvány podle kostí, v nichž se nacházejí: 2× čelní dutina (sinus frontalis) – v kosti čelní, 2× dutiny kosti čichové (sinus ethmoidales) – v kosti čichové, 2× dutina horní čelisti (sinus maxillaris) – v horní čelisti, 2× dutina kosti klínové (sinus sphenoidalis) – v kosti klínové. Všechny výše uvedené dutiny jsou vystlány sliznicí. Ta produkuje hlen, který je odváděn do nosní dutiny (a odtud do hltanu). Obrázek: Vedlejší nosní dutiny – schematický nákres. Každý pár dutin je znázorněn odlišnou barvou: čelní dutina (sinus frontalis) zeleně, dutiny kosti čichové (sinus ethmoidales) modře, dutina horní čelisti (sinus maxillaris) oranžově, dutina kosti klínové (sinus sphenoidalis) růžově. (Zdroj: depositphotos.com) Viz také nos, nosní dutina.