Vyhledávání v rejstříku pojmů NZIP

Dechový objem je množství vzduchu, které se v plicích vymění během jednoho klidného nádechu a výdechu. U zdravého dospělého muže činí dechový objem přibližně 500 ml, u zdravé dospělé ženy přibližně 400 ml. Při fyzické námaze se zvyšuje nejen dechový objem, ale i dechová frekvence. Viz také dýchání, dechová frekvence.

Dechové centrum je uskupení neuronů, které se nacházejí v prodloužené míše a jejich funkcí je řízení dýchání. Z dechového centra vedou nervová vlákna až k dýchacím svalům a zajišťují jejich činnost. Viz také dýchání.

Syndrom akutní dechové tísně neboli ARDS (zkratka pochází z anglického názvu acute respiratory distress syndrome) je typ respiračního selhání, který se vyznačuje rychlým nástupem rozsáhlého zánětu v plicích. Mezi příznaky ARDS patří dušnost (dyspnoe), zrychlené dýchání (tachypnoe) a namodralé zbarvení kůže (cyanóza). ADRS může mít různé příčiny, jako je např. sepse, zánět slinivky břišní, úraz, zápal plic apod. Prvotní léčba spočívá v mechanické ventilaci, zároveň je však nasazena léčba zaměřená na základní příčinu vzniku ARDS. Pokud jsou tyto způsoby léčby nedostatečné, může přicházet v úvahu i mimotělní membránová oxygenace (ECMO). Viz také syndrom, akutní, dýchání.

Zástava dechu neboli apnoe je úplné zastavení dýchání. Pokud nepočítáme dočasné a dobrovolné zastavení dýchání (například při potápění bez dýchacího přístroje), rozlišujeme zejména následující příčiny zástavy dechu: mechanická obstrukce (zablokování) dýchacích cest – vdechnutí (aspirace) cizího tělesa, škrcení či syndrom spánkové apnoe, neurologická onemocnění, která vedou buď k poškození dechového centra v centrálním nervovém systému nebo k ochrnutí dýchacích svalů, otravy (intoxikace) – některými léky (např. opiáty či barbituráty), drogami (např. alkoholem) či plyny (např. oxidem uhelnatým). Odvozené přídavné jméno je apnoický. Viz také dýchání.

Dechová frekvence je počet nádechů za jednotku času, nejčastěji za minutu. U zdravého dospělého člověka je klidová dechová frekvence přibližně 12–20 dechů za minutu. Dechovou frekvenci nicméně může ovlivňovat mnoho různých faktorů, jako je bdělost/spánek, konzumace alkoholu, spánková apnoe, infekce nebo některá kardiovaskulární onemocnění. Při pohybové aktivitě se zvyšuje nejen dechová frekvence, ale i dechový objem. U dětí se normální dechová frekvence liší podle věku: Tabulka 1: Normální dechová frekvence u dětí, podle věku Věk Dechová frekvence (dechy za minutu) od narození do 6 měsíců 30–60 od 6 měsíců do 1 roku 30–50 od 1 roku do 3 let 24–40 od 3 do 5 let 22–34 od 5 do 12 let 16–30 od 12 do 18 let 12–20 Viz také dýchání, dechový objem, srdeční frekvence.

Dechová nedostatečnost neboli respirační insuficience je neschopnost organismu dostatečně zásobovat buňky (nebo v širším slova smyslu tkáně a orgány) kyslíkem a zároveň z nich odstraňovat oxid uhličitý. Dechová nedostatečnost se může rozvinout v důsledku degenerativních změn v plicích. Léčba je obvykle podpůrná a symptomatická. Pokud se dechovou nedostatečnost nedaří udržet v přiměřených mezích, může vyústit v respirační selhání. Viz také dýchání.

Ordinace praktických lékařů mají obvykle ordinační dobu rozdělenou na dobu pro ošetření akutních pacientů bez objednání a na dobu pro objednané pacienty. Toto rozdělení je třeba pro podporu hladkého chodu ordinace respektovat. Objednávání je možné přímo v ordinaci, pokud se jedná o následnou kontrolu, telefonicky nebo v některých ordinacích prostřednictvím internetu. Při objednávání je třeba informovat (nejčastěji sestru) o jaký druh návštěvy u lékaře se jedná; zda-li jde o konzultaci zdravotního problému, preventivní vyšetření, sepsání lázeňského návrhu, prohlídku pro posudkové účely, apod. Ekonomické ani prostorové možnosti ordinací obvykle nedovolují zaměstnávání recepčních, takže je třeba respektovat, že sestra při objednávání kromě telefonování plní zároveň řadu jiných úkolů. Objednání na čas u praktického lékaře může být ovlivněno neplánovaným akutním případem.

Znovu se objevující infekční nemoci (angl. reemerging infectious diseases) jsou již známá infekční onemocnění, jejichž zvýšená incidence nebo jejich znovuobjevení se v populaci souvisí se změnou procesu šíření nákazy (např. záškrt, černý kašel). Viz také infekční onemocnění, nové infekční nemoci.

Systolický objem je jiný název pro tepový objem. Viz také systola.

Endsystolický objem neboli ESV (zkratka pochází z anglického názvu end-systolic volume) je objem krve, který je přítomen v levé, pravé nebo obou srdečních komorách na konci systoly, tj. po úplné kontrakci komor(y). ESV představuje nejmenší objem krve v komorách během srdečního cyklu. Hodnota ESV je u různých lidí odlišná, závisí mj. na fyzické zátěži a uvádí se v mililitrech (ml): například ESV levé komory je u netrénovaného dospělého muže za klidových podmínek přibližně 50–60 ml. Endsystolický objem (ESV) lze vyjádřit jako rozdíl mezi enddiastolickým objemem (EDV) a tepovým objemem (SV): ESV = EDV – SV Viz také tepový objem, enddiastolický objem, ejekční frakce.