Vyhledávání v rejstříku pojmů NZIP

Dechová nedostatečnost neboli respirační insuficience je neschopnost organismu dostatečně zásobovat buňky (nebo v širším slova smyslu tkáně a orgány) kyslíkem a zároveň z nich odstraňovat oxid uhličitý. Dechová nedostatečnost se může rozvinout v důsledku degenerativních změn v plicích. Léčba je obvykle podpůrná a symptomatická. Pokud se dechovou nedostatečnost nedaří udržet v přiměřených mezích, může vyústit v respirační selhání. Viz také dýchání.

Srdeční nedostatečnost je jiný název pro srdeční selhání.

Chronická žilní nedostatečnost je abnormální stav, kdy se krev hromadí v žilách a tím nadměrně namáhá jejich stěny. Chronická žilní nedostatečnost nejčastěji postihuje dolní končetiny, ve kterých nefungují správně žilní chlopně. Jedná se o nejčastěji se vyskytující komplikaci křečových žil. Viz také chronický, žíly.

Dechové centrum je uskupení neuronů, které se nacházejí v prodloužené míše a jejich funkcí je řízení dýchání. Z dechového centra vedou nervová vlákna až k dýchacím svalům a zajišťují jejich činnost. Viz také dýchání.

Dechový objem je množství vzduchu, které se v plicích vymění během jednoho klidného nádechu a výdechu. U zdravého dospělého muže činí dechový objem přibližně 500 ml, u zdravé dospělé ženy přibližně 400 ml. Při fyzické námaze se zvyšuje nejen dechový objem, ale i dechová frekvence. Viz také dýchání, dechová frekvence.

Syndrom akutní dechové tísně neboli ARDS (zkratka pochází z anglického názvu acute respiratory distress syndrome) je typ respiračního selhání, který se vyznačuje rychlým nástupem rozsáhlého zánětu v plicích. Mezi příznaky ARDS patří dušnost (dyspnoe), zrychlené dýchání (tachypnoe) a namodralé zbarvení kůže (cyanóza). ADRS může mít různé příčiny, jako je např. sepse, zánět slinivky břišní, úraz, zápal plic apod. Prvotní léčba spočívá v mechanické ventilaci, zároveň je však nasazena léčba zaměřená na základní příčinu vzniku ARDS. Pokud jsou tyto způsoby léčby nedostatečné, může přicházet v úvahu i mimotělní membránová oxygenace (ECMO). Viz také syndrom, akutní, dýchání.

Zástava dechu neboli apnoe je úplné zastavení dýchání. Pokud nepočítáme dočasné a dobrovolné zastavení dýchání (například při potápění bez dýchacího přístroje), rozlišujeme zejména následující příčiny zástavy dechu: mechanická obstrukce (zablokování) dýchacích cest – vdechnutí (aspirace) cizího tělesa, škrcení či syndrom spánkové apnoe, neurologická onemocnění, která vedou buď k poškození dechového centra v centrálním nervovém systému nebo k ochrnutí dýchacích svalů, otravy (intoxikace) – některými léky (např. opiáty či barbituráty), drogami (např. alkoholem) či plyny (např. oxidem uhelnatým). Odvozené přídavné jméno je apnoický. Viz také dýchání.

Dechová frekvence je počet nádechů za jednotku času, nejčastěji za minutu. U zdravého dospělého člověka je klidová dechová frekvence přibližně 12–20 dechů za minutu. Dechovou frekvenci nicméně může ovlivňovat mnoho různých faktorů, jako je bdělost/spánek, konzumace alkoholu, spánková apnoe, infekce nebo některá kardiovaskulární onemocnění. Při pohybové aktivitě se zvyšuje nejen dechová frekvence, ale i dechový objem. U dětí se normální dechová frekvence liší podle věku: Tabulka 1: Normální dechová frekvence u dětí, podle věku Věk Dechová frekvence (dechy za minutu) od narození do 6 měsíců 30–60 od 6 měsíců do 1 roku 30–50 od 1 roku do 3 let 24–40 od 3 do 5 let 22–34 od 5 do 12 let 16–30 od 12 do 18 let 12–20 Viz také dýchání, dechový objem, srdeční frekvence.