Vyhledávání v rejstříku pojmů NZIP

Ambulantní péče je forma zdravotní péče, při níž není nutná hospitalizace nebo přijetí pacienta na lůžko do zdravotnického zařízení, které poskytuje jednodenní péči, a je poskytována lékaři primární péče nebo ambulantními specialisty. V případě onemocnění se pacient obrací zpravidla nejprve na lékaře primární péče, u kterého se musí nejprve zaregistrovat. Opakem ambulantní péče je lůžková péče. Viz také ambulantní.

Ambulantní znamená „týkající se ambulance“ nebo „prováděný bez hospitalizace“. Příklady: ambulantní monitorování EKG – dlouhodobější záznam EKG (trvající většinou 24 až 48 hodin), při němž pacient vykonává běžné denní činnosti (tzn. není hospitalizován); ambulantní péče – zdravotní péče, při níž pacient není hospitalizován, ambulantní specialista – lékař pracující v ambulanci, apod. Viz také ambulance, hospitalizace a další pojmy v rejstříku, které obsahují výraz ambulantní.

Ambulantní specialista je lékař, který se na rozdíl od praktického lékaře specializuje na konkrétní lékařský obor (např. kardiologie, neurologie, oftalmologie apod.) a zároveň poskytuje ambulantní péči. Viz také ambulantní.

Ambulantní monitorování EKG, holterovské monitorování, nebo jen zkráceně „Holter“ je metoda, která se využívá pro dlouhodobější záznam EKG, je-li to z jakéhokoli důvodu indikováno (např. při podezření na arytmii). Na hrudník vyšetřovaného člověka jsou připevněny elektrody, které vedou k tzv. Holterovu monitoru – malému přenosnému zařízení, které je potřeba po celou dobu monitorování (většinou 24 až 48 hodin) nosit neustále s sebou. Po celou tuto dobu zaznamenává přístroj činnost srdce. Viz také ambulantní, EKG.

Jednotka intenzivní péče (JIP) je specializované nemocniční oddělení, které pečuje o pacienty v kritickém stavu. Viz také intenzivní medicína.

Poskytování péče cizincům je v ordinacích (nejen) praktických lékařů stále častější. Cizinci zaměstnaní v ČR jsou účastni veřejného zdravotního pojištění a mají stejná práva a povinnosti jako tuzemští klienti zdravotních pojišťoven, včetně možnosti registrace, prevence a dlouhodobé péče. Cizinci ze zemí EU s platným průkazem pojištěnce mají nárok na stejné bezplatné akutní ošetření, jako ve svých mateřských zemích (mohou zaplatit, ale následně jim je platba jejich pojišťovnou vrácena). Cizinci mimo EU za péči platí obvykle přímo. Komerční pojištění cizinců obvykle pokrývají akutní ošetření, ale nehradí prevenci a dlouhodobou péči. Cizinci si musí ověřit, zda v dané ordinaci mohou komunikovat v některém ze světových jazyků.

V každém zdravotnickém zařízení, tedy i v ordinaci praktického lékaře, by měl být zaveden interní systém kontroly a podpory kvality. Měla by také existovat možnost pro pacienty hodnotit poskytovanou péči, vznášet podněty a také podávat stížnosti. Při poskytování zdravotní péče, tak jako při každé lidské činnosti, může docházet k chybám a omylům. Dobrá vzájemná komunikace mezi zdravotníky a pacienty může riziko a následky těchto chyb a omylů zmírnit.

Dispenzární péče je jiný název pro dispenzarizaci.

Pacienti (rodiče pro svoje děti) mají právo na svobodnou volbu lékaře, tedy i registrujícího lékaře, bez ohledu na spádové území. Lékař může odmítnout přijetí pacienta do péče nebo péči o pacienta ukončit pouze v případech předvídaných zákonem. Lékař může odmítnout registrovat pacienta, pokud: by jeho přijetím bylo překročeno únosné pracovní zatížení (ordinace má např. příliš mnoho registrovaných pacientů), jeho přijetí brání provozní důvody, personální zabezpečení nebo věcné vybavení zdravotnického zařízení, vzdálenost místa pobytu pacienta by neumožňovala (v případě praktického lékaře pro dospělé nebo praktického lékaře pro děti a dorost) výkon návštěvní služby, pacient není pojištěncem zdravotní pojišťovny, se kterou má zdravotnické zařízení uzavřenou smlouvu.

Sociální služby ve zdravotnických zařízeních lůžkové péče jsou sociální služby (podle § 52 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů) poskytované osobám, které již nevyžadují lůžkovou péči, ale vzhledem ke svému zdravotnímu stavu nejsou schopny se obejít bez pomoci jiné fyzické osoby, a nemohou být proto propuštěny ze zdravotnického zařízení lůžkové péče do doby, než jim je zabezpečena pomoc osobou blízkou nebo jinou fyzickou osobou nebo zajištěno poskytování terénních nebo ambulantních sociálních služeb či pobytových sociálních služeb v zařízeních sociálních služeb. Služba obsahuje tyto základní činnosti: poskytnutí ubytování, poskytnutí stravy, pomoc při osobní hygieně nebo poskytnutí podmínek pro osobní hygienu, pomoc při zvládání běžných úkonů péče o vlastní osobu, zprostředkování kontaktu se společenským prostředím, sociálně terapeutické činnosti, aktivizační činnosti, pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí.