Vyhledávání v rejstříku pojmů NZIP

Proteinogenní aminokyseliny jsou všechny aminokyseliny, které jsou kódovány v DNA, resp. uplatňují se při proteosyntéze (přirozeném procesu vzniku proteinů v živém organismu, tedy i v lidském těle). U lidí se mezi proteinogenní aminokyseliny řadí 20 aminokyselin, které jsou znázorněny na obrázku níže. Obrázek: Chemická struktura dvaceti základních aminokyselin, ze kterých se skládají proteiny. V levé části obrázku jsou znázorněny esenciální aminokyseliny, uprostřed podmíněně esenciální aminokyseliny, v pravé části obrázku neesenciální aminokyseliny. Seřazeno abecedně se jedná o následujících 20 aminokyselin: alanin, arginin, asparagin, cystein, fenylalanin, glutamin, glycin, histidin, isoleucin, kyselina asparagová, kyselina glutamová, leucin, lysin, methionin, prolin, serin, threonin, tryptofan, tyrosin a valin). Barevně jsou odlišeny atomy různých chemických prvků: uhlíku (šedá), vodíku (bílá), dusíku (modrofialová), kyslíku (červená) a síry (žlutá). Poznámka: Na tomto obrázku jsou aminokyseliny znázorněny v tzv. ionizované podobě; to znamená, že místo skupiny –COOH je zobrazena záporně nabitá skupina –COO– a místo skupiny –NH2 je zobrazena kladně nabitá skupina NH3+. Chemické vzorce aminokyselin v základním tvaru (tedy v neionizované podobě) jsou zobrazeny přímo v rejstříkových pojmech zabývajících se jednotlivými aminokyselinami, např. alanin apod. (Zdroj: Wikimedia Commons, Public Domain) Viz také proteinogenní, aminokyseliny, neproteinogenní aminokyseliny.

Proteinogenní doslova znamená „podílející se na tvorbě proteinů“. Tento výraz se nejčastěji používá v souvislosti s proteinogenními aminokyselinami. Viz také proteiny, -genní.

Proteinurie znamená zvýšené množství bílkovin (proteinů) v moči. Za normálních okolností se bílkoviny v moči nacházejí, ale pouze v malém množství. Příčinami proteinurie může být onemocnění ledvin, ale i nadměrná tělesná zátěž, dehydratace apod. Viz také proteiny, -urie.

Metabolismus proteinů je souhrnné označení pro jakoukoli metabolickou přeměnu proteinů v živém organismu, tedy i v lidském těle. Řadí se sem: katabolické procesy – štěpení proteinů a polypeptidů na menší jednotky (oligopeptidy a nakonec aminokyseliny); anabolické procesy – v případě lidského organismu tvorba proteinů z aminokyselin, neboli proteosyntéza. Viz také metabolismus, proteiny.

Inhibitory proteinkináz jsou látky blokující účinek proteinkináz – enzymů, které katalyzují přenos fosfátové skupiny z ATP na některou aminokyselinu (konkrétně serin, threonin nebo tyrosin) v proteinu. Existuje mnoho různých typů proteinkináz, které jsou nezbytné pro správné fungování různých dějů na úrovni buněk – včetně buněčné signalizace, růstu a dělení buněk. Zablokování některých proteinkináz může pomoci zabránit růstu a dělení nádorových buněk. Některé inhibitory proteinkináz se proto používají v protinádorové léčbě. Viz také inhibitor, proteinkináza, tyrosinkinázové inhibitory, inhibitory kináz.

Hlasová protéza je jeden ze způsobů náhrady hlasu po laryngektomii (chirurgickém odstranění hrtanu). Při této metodě náhrady hlasu používá člověk s tracheostomií k mluvení jícen, ale jiným způsobem než při tvorbě jícnového hlasu. Během operace chirurg vytvoří otvor mezi průdušnicí a jícnem. Do tohoto otvoru vloží trubičku s chlopní, tzv. hlasovou protézu. Ta brání tomu, aby se při polykání dostávalo jídlo a pití z jícnu do průdušnice. Při výdechu však hlasová protéza umožňuje průchod vzduchu z průdušnice do jícnu – a dále do krku a úst, což opět umožňuje vydávání zvuků. Aby však vzduch mohl být odváděn z průdušnice do jícnu, musí člověk při výdechu držet tracheostomii uzavřenou, typicky ji ucpe prstem jedné ruky. Výhodou je, že člověk se naučí znovu mluvit poměrně rychle. Nevýhodou je však „blokování“ jedné ruky při mluvení. Obrázek: Hlasová protéza – schematický nákres. (Zdroj: By Laryngectomy 2010 - Own work, CC BY-SA 3.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=18008631) Viz také protéza, laryngektomie, jícnový hlas, elektrolarynx.

Proteosyntéza je poměrně složitý proces tvorby proteinů, který se odehrává uvnitř buněk (nejen v lidském těle). Jedná se o konkrétní příklad biosyntézy. Proteosyntéza je pro přehlednost obvykle rozdělována do několika kroků (ty však probíhají bezprostředně za sebou): transkripce – doslova „přepis“ informace o struktuře určitého proteinu, která je uložena v DNA, do struktury mRNA, posttranskripční modifikace mRNA, translace – doslova „překlad“, tedy vlastní biosyntéza polypeptidového řetězce, skládání polypeptidového řetězce tak, aby zaujal požadovanou prostorovou strukturu, posttranslační modifikace polypeptidového řetězce (enzymově řízené chemické úpravy – tyto nejsou přímo kódovány v DNA). Transkripce a posttranskripční modifikace mRNA probíhají uvnitř jádra. Takto připravená mRNA je pak transportována z jádra do cytoplazmy, kde proběhnou zbývající kroky. Odvozené přídavné jméno je proteosyntetický. Obrázek: Proteosyntéza – schematický nákres. Na tomto schématu je proteosyntéza pro přehlednost rozdělena do pěti kroků: (1) transkripce DNA do mRNA, (2) posttranskripční modifikace mRNA, (3) translace mRNA do polypeptidového řetězce, (4) skládání polypeptidového řetězce, (5) posttranslační modifikace polypeptidového řetězce. (Zdroj: By Kep17 - Own work, CC BY-SA 4.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=89042835) Viz také biosyntéza.

Transportní proteiny je zastřešující pojem pro všechny proteiny s transportní („přepravní“) funkcí. Mezi transportní proteiny se řadí: transmembránové proteiny zajišťující transport přes buněčnou membránu; z biochemického hlediska se jedná o podskupinu tzv. integrálních membránových proteinů; plazmatické proteiny, na které se vážou různé látky (a jsou těmito proteiny transportovány po těle) – včetně hemoglobinu, albuminů, transferinu, ceruloplazminu, globulinu vázajícího tyroxin (TBG) a lipoproteinů. Viz také transport, proteiny.

Transmembránové proteiny jsou proteiny, které procházejí skrze celou šířku buněčné membrány, takže na obou jejích stranách „vyčnívají“. Aminokyselinový řetězec přitom může buněčnou membránou procházet „jen“ jednou nebo i vícekrát. Transmembránové proteiny jsou podskupinou membránových proteinů. Obrázek: Transmembránové proteiny – schematický nákres. Aminokyselinový řetězec může membránou procházet jen jednou (č. 1) nebo i vícekrát (č. 2 a 3). Buněčná membrána je znázorněna světle žlutou barvou. (Zdroj: By Foobar - self-made by Foobar, CC BY 2.5, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=802476) Viz také trans-, buněčná membrána, proteiny, transportní proteiny, transmembránové receptory.

Proteinkináza je enzym, který katalyzuje přenos fosfátové skupiny z ATP na některou aminokyselinu (konkrétně serin, threonin nebo tyrosin) v proteinu. Tímto způsobem lze snížit nebo zvýšit aktivitu některých enzymů (neboť všechny enzymy jsou z biochemického hlediska proteiny). Proteinkinázy proto hrají důležitou roli při regulaci různých procesů, které probíhají uvnitř buněk. Existuje mnoho různých typů proteinkináz, které jsou nezbytné pro správné fungování různých dějů na úrovni buněk – včetně buněčné signalizace, růstu a dělení buněk. Viz také proteiny, kináza.