Vyhledávání v rejstříku pojmů NZIP

Únavová zlomenina je zlomenina, která je způsobena dlouhodobým mechanickým přetěžováním dosud zdravé kosti. Jedná se o podtyp stresové zlomeniny. Únavové zlomeniny se častěji vyskytují u dětí a dospívajících, ale i u sportovně aktivních lidí starších 40 let (typicky u běžců). Terminologická poznámka: Někteří autoři pojmy „únavová zlomenina“ a „stresová zlomenina“ vzájemně zaměňují, tj. používají je jako synonyma. Viz také zlomenina, stresová zlomenina.

Chronický únavový syndrom (CFS) je dlouhodobé onemocnění, které se vyznačuje širokou škálou příznaků. Nejvýznamnějším příznakem je extrémní únava. Chronický únavový syndrom je někdy označován také jako myalgická encefalomyelitida (ME), často se používá i souhrnná zkratka ME/CFS. ME/CFS může postihnout kohokoli, včetně dětí. Častěji je pozorován u žen, nejčastěji se objevuje v mladém a středním dospělém věku (tzn. u dvacátníků až čtyřicátníků). Léčba CFS je komplexní, obtížná a nemusí být vždy úspěšná. Viz také chronický, únava, fatigue, syndrom.

Únava je fyzická (tělesná) nebo psychická potřeba spánku nebo odpočinku. Mnoho lidí, které dlouhodobě sužuje únava, vyhledává lékaře pro obavu z vážného onemocnění. Pokud se příčina únavy nezjistí, hovoříme o tzv. chronickém únavovém syndromu. Projevy únavy bychom měli nejdříve vyhodnotit sami, hledat pro ně vysvětlení a následně přizpůsobit svůj denní režim. Pokud navštívíte lékaře, bude ho zajímat, jak dlouho únava trvá, zda je trvalá nebo občasná, ve kterou denní dobu se objevuje, co rozvoji únavy předcházelo (horečnatý stav, tragédie v rodině apod.). Lékař projde historii Vašich onemocnění (anamnézu), zhodnotí případně užívané léky a provede základní vyšetření. Tělesná příčina se obvykle zjistí u méně než 10 % případů. Může se jednat o anemii, infekci, poruchu funkce štítné žlázy, kardiovaskulární onemocnění, vedlejší účinky léků, chronické onemocnění jater nebo ledvin, nádorové onemocnění. Únavu častěji provázejí úzkostné poruchy a deprese. Řešení chronického únavového syndromu je obtížné jak pro pacienta, tak pro lékaře. Pacient by měl věřit lékaři, kterého si vybral, a měl by s ním co nejlépe spolupracovat. Viz také chronický únavový syndrom, fatigue.

Stresová zlomenina je zlomenina, která vzniká v důsledku nerovnováhy mezi pevností kosti a mechanickým zatížením kosti, často v souvislosti s jejím přetěžováním. Podle etiologie (příčiny vzniku) dále rozlišujeme: únavovou zlomeninu – postihuje do té doby zdravou kost (vyskytuje se typicky u běžců); insuficientní zlomeninu – postihuje kost, která již předtím byla nějakým způsobem poškozena (např. osteoporózou). Terminologická poznámka: Někteří autoři pojmy „stresová zlomenina“ a „únavová zlomenina“ vzájemně zaměňují, tj. používají je jako synonyma. Viz také zlomenina, únavová zlomenina.

Zlomenina neboli fraktura je definována jako „přerušení kontinuity (spojitosti) kostní tkáně“. U mladých lidí vzniká nejvíce zlomenin při úrazech (např. pády, sportovní zranění, automobilové nehody), u starších lidí spíše v důsledku osteoporózy. Odborníci rozlišují různé typy zlomenin, například: Podle porušení měkkých tkání: uzavřená zlomenina neboli jednoduchá zlomenina – zlomenina, při které se kost jednoduše zlomí a nepronikne kůží, otevřená zlomenina neboli komplikovaná zlomenina – konce zlomené kosti prorazí kůži. Podle tzv. lomné linie (tedy úhlu, pod kterým se kost zlomí): příčná zlomenina – lomná linie tvoří pravý úhel s osou kosti, šikmá zlomenina – lomná linie je šikmá na osu kosti, spirální zlomenina – objevuje se jako důsledek výrazného zkroucení kostí; běžná zlomenina při sportovních úrazech, tříštivá zlomenina – tři nebo více kostních fragmentů; běžná obzvláště u starších lidí, kteří mají křehčí kosti, kompresivní zlomenina – kost je rozdrcená; tento typ zlomeniny je běžný u prořídlých kostí (zejména při osteoporóze) nebo po těžkém úrazu, jako třeba pádu, impresivní zlomenina neboli pronikající zlomenina – zlomená kost je zatlačena dovnitř; tento typ zlomeniny je typický pro fraktury lebky, zaklíněná zlomenina – jeden z fragmentů kosti je zatlačen do houbovité tkáně druhého fragmentu. Viz také další pojmy v rejstříku, které obsahují výraz zlomenina.

Zlomenina proximálního femuru je odborný název pro zlomeninu horního konce stehenní kosti. Viz také zlomenina, proximální, kost stehenní (lat. femur).

Patologická zlomenina je taková zlomenina, která vzniká „bez zjevné příčiny“ – třeba i zcela nepatrným nárazem, kterému by zdravá kost bez problémů odolala. Patologické zlomeniny se vyskytují u kostí oslabených některými patologickými procesy, jako jsou například kostní metastázy, osteomalacie apod. Nejčastěji se vyskytují u kosti stehenní, kosti pažní nebo u obratlů (typicky v těle obratle). Viz také patologický, zlomenina.

Osteoporotická zlomenina je zlomenina, která vznikla v souvislosti s osteoporózou. Kosti u člověka s osteoporózou jsou mnohem „řidší“ než u zdravých lidí. U osteoporotické kosti pak mnohdy stačí i malé zatížení (které by zdravou kost nijak neohrozilo), aby došlo ke zlomenině: například zvednutí těžké tašky, podepření se rukou, prudký pohyb, záchvat kašle nebo lehké zakopnutí. Lékaři v takových případech hovoří o osteoporotických zlomeninách. Zlomeniny způsobené osteoporózou nejčastěji postihují obratle, krček stehenní kosti, pánevní kost, pažní kost a zápěstí. Zejména osteoporotické změny na obratlích mohou v dlouhodobém horizontu vést ke vzniku „vdovského hrbu“ (patologické kyfózy) a tím ke snížení tělesné výšky. Výsledné změny v držení těla pak obvykle způsobují zatuhnutí svalstva, přetěžování kloubních pouzder, silné tlakové zatížení malých meziobratlových kloubů a poranění okostice, chronickou bolest a omezení pohyblivosti. Viz také osteoporóza, zlomenina.

Zlomeniny horního konce stehenní kosti neboli zlomeniny proximálního femuru jsou podskupinou zlomenin, které se vyskytují v oblasti kyčelního kloubu. Tyto zlomeniny se typicky vyskytují: u starších lidí s osteoporózou, u mladých lidí se zdravými kostmi, avšak v důsledku traumatu s velkým nárazem (např. při autonehodě, pádu z výšky apod.). Zlomeniny proximálního femuru se mohou vyskytovat v různých oblastech horního konce stehenní kosti, jak je znázorněno na obrázku níže. Obrázek: Oblasti horního konce stehenní kosti (proximálního femuru) – schematický nákres. Zdroj: Case courtesy of Leonardo Lustosa, Radiopaedia.org. From the case rID: 194952. Viz také zlomenina, kost stehenní, zlomenina krčku stehenní kosti.

Zlomenina krčku stehenní kosti je zlomenina stehenní kosti v blízkosti kyčle. Vyskytuje se především u starších lidí, ale nemusí tomu tak být vždy. V mnoha případech je příčinou této zlomeniny pád na kyčel nebo nohu. Riziko zlomeniny je vysoké zejména při snížené hustotě kostní hmoty, typicky u lidí s osteoporózou. Způsob léčby závisí mimo jiné na typu zlomeniny a věku pacienta. Většinou je nutná operace. U mladších lidí lze zlomeninu fixovat pomocí šroubů, hřebů, drátů nebo dlah. U komplikovaných zlomenin nebo u starších pacientů je většinou nutné použít protézu v oblasti kyčelního kloubu, ať už totální endoprotézu nebo částečnou endoprotézu. Viz také zlomenina, krček stehenní kosti, osteoporotická zlomenina, zlomeniny horního konce stehenní kosti.