Pálení, slzení, pocit cizího tělesa v oku, zčervenání, zarudnutí oka a otoky atd. mohou být způsobeny celou řadou příčin, kterými jsou například zánět spojivek, ječné zrno či vlčí zrno. Podráždění nebo i poranění oka mohou způsobit i vnější vlivy, jako je např. intenzivní UV záření, nedostatek slzné tekutiny nebo cizí tělíska.
Při zánětu spojivek (konjunktivitidě) je spojivka oka zanícená, oči jsou zarudlé. Konjunktivitida může postihovat jen jedno oko, ale může se přenést i na druhé oko nebo dokonce na jiného člověka. Léčebná opatření se liší podle příčiny zánětu (např. bakterie, viry apod.). Jakékoli potíže s očima, jako je např. zarudnutí, otok, slepená víčka, pocit cizího tělíska v oku, pálení, svědění, slzení či bolest, v je každém případě vhodné konzultovat s očním lékařem.
Zarudnutí a otoky víček mohou mít různé příčiny, jako jsou například infekce a záněty žláz na okrajích víček (Meibomovy žlázy, Mollovy žlázy, Zeisovy žlázy). Tyto žlázy mají různé funkce, mj. vytvářejí maz nebo pot.
Působením intenzivního ultrafialového (UV) záření, typicky při pobytu v horských oblastech, může dojít k akutnímu poškození oka. Jednak je na horách řidší vzduch, který do atmosféry propouští více UV záření, jednak se toto záření odráží od sněhu, a oči jsou tak vystaveny mnohem vyšší dávce ultrafialových paprsků než obvykle. Při nedostatečné ochraně očí tak může člověka postihnout i tzv. sněžná slepota. UV záření však odráží a zesiluje i vodní hladina (až o 85 %!). Poškození očí může být i důsledkem návštěvy solária nebo některých pracovních činností (např. „oslnění“ při sváření kovů).
Syndrom suchého oka (lat. keratoconjunctivitis sicca) se vyznačuje poruchou tvorby slzného filmu, což vede k nadměrnému vysušování spojivky a rohovky (viz článek Oko: struktura a funkce). Oko není dostatečně zásobováno slznou tekutinou, případně tato tekutina neobsahuje optimální množství vody, bílkovin a tuků, aby mohla účinně svlažovat povrch oka. Syndrom suchého oka může mít různé příčiny. Projevuje se mj. pocitem cizího tělesa v oku, pálením očí a zarudlými spojivkami.
Cizí těleso se do oka může dostat různými způsoby – například při zpracování kovu či dřeva, dále ze skleněných střepů, následkem švihnutí větví do oka při sportu, při automobilových nehodách, ale i u dětských her, při neopatrném pohybu apod. Před vniknutím cizího tělesa do oka nás sice často uchrání reflex očního víčka, někdy to však nestačí. Velmi nepříjemné a bolestivé pocity vyvolává i malé cizí tělísko v oku (např. muška, zrnko písku) – zvláště pak v případě, se se dostane pod horní víčko.