Vyhledávání v rejstříku pojmů NZIP

Zlomeniny horního konce stehenní kosti neboli zlomeniny proximálního femuru jsou podskupinou zlomenin, které se vyskytují v oblasti kyčelního kloubu. Tyto zlomeniny se typicky vyskytují: u starších lidí s osteoporózou, u mladých lidí se zdravými kostmi, avšak v důsledku traumatu s velkým nárazem (např. při autonehodě, pádu z výšky apod.). Zlomeniny proximálního femuru se mohou vyskytovat v různých oblastech horního konce stehenní kosti, jak je znázorněno na obrázku níže. Obrázek: Oblasti horního konce stehenní kosti (proximálního femuru) – schematický nákres. Zdroj: Case courtesy of Leonardo Lustosa, Radiopaedia.org. From the case rID: 194952. Viz také zlomenina, kost stehenní, zlomenina krčku stehenní kosti.

Zlomenina krčku stehenní kosti je zlomenina stehenní kosti v blízkosti kyčle. Vyskytuje se především u starších lidí, ale nemusí tomu tak být vždy. V mnoha případech je příčinou této zlomeniny pád na kyčel nebo nohu. Riziko zlomeniny je vysoké zejména při snížené hustotě kostní hmoty, typicky u lidí s osteoporózou. Způsob léčby závisí mimo jiné na typu zlomeniny a věku pacienta. Většinou je nutná operace. U mladších lidí lze zlomeninu fixovat pomocí šroubů, hřebů, drátů nebo dlah. U komplikovaných zlomenin nebo u starších pacientů je většinou nutné použít protézu v oblasti kyčelního kloubu, ať už totální endoprotézu nebo částečnou endoprotézu. Viz také zlomenina, krček stehenní kosti, osteoporotická zlomenina, zlomeniny horního konce stehenní kosti.

Kost stehenní (lat. femur) je párová kost, která se řadí mezi kosti dolní končetiny. Kost stehenní je největší, nejdelší a nejsilnější kostí v těle, a je jedinou kostí stehna. Tato kost dolní končetiny se spojuje s kostí pánevní v kyčelním kloubu a s kostí holenní v kolenním kloubu. Nejslabším místem kosti stehenní je její krček. Odvozené přídavné jméno je femorální (z latiny). Obrázek: Kost stehenní a čéška – schematický nákres. Kost stehenní je jediná kost v oblasti stehna. Nahoře se spojuje s kostí pánevní v kyčelním kloubu, dole s kostí holenní v kolenním kloubu. Čéška se spojuje pouze s distálním koncem kosti stehenní. Kost stehenní a čéška jsou znázorněny celé, ostatní kosti (pánevní, lýtková a holenní) jsou vyznačeny pouze částečně. Názvy kostí jsou zvýrazněny tučně, názvy jednotlivých částí kosti stehenní zvýrazněny nejsou. V některých případech jsou uvedeny pouze latinské popisky (kurzívou), protože české názvy nejsou běžně zažité. (Zdroj: By OpenStax: Anatomy & Physiology, March 11, 2023, CC BY 4.0) Viz také kostra, kosti dolní končetiny, krček stehenní kosti.

Krček stehenní kosti (lat. collum femoris) je část kosti stehenní, která se nachází mezi tělem (corpus) a hlavicí (caput) této dlouhé kosti. Krček stehenní kosti je nejslabší místo této kosti, které se při působení nepřiměřené síly nebo při osteoporóze může zlomit. Obrázek: Oblasti horního konce stehenní kosti (proximálního femuru) – schematický nákres. Zdroj: Case courtesy of Leonardo Lustosa, Radiopaedia.org. From the case rID: 194952. Viz také kost stehenní, zlomenina krčku stehenní kosti.

Kosti horní končetiny (lat. ossa membri superioris) jsou párové kosti paže, předloktí a ruky. Jedná se celkem o 60 kostí (v závorkách jsou uvedeny počty zmiňovaných kostí): kost pažní (2), kost vřetenní (2), kost loketní (2), zápěstní kosti (16), záprstní kosti (10), články prstů na rukou (28). Viz také kostra, kosti dolní končetiny.

Koncový mozek (lat. telencephalon) je jednou ze čtyř hlavních částí mozku a tvoří asi 83 % jeho celkové hmoty. Koncový mozek je tvořen dvěma mozkovými hemisférami. Obrázek: Centrální nervový systém – schematický nákres. Koncový mozek je znázorněn v horní části obrázku. (Zdroj: depositphotos.com) Viz také mozek.

Konkomitantní léčba je odborný název pro souběžnou léčbu.

Konkrement je odborné označení pro „kámen“ v nějaké konkrétní části těla – přesněji řečeno tvrdý útvar, který vznikl vysrážením látek rozpuštěných v některých tělesných tekutinách (například moči nebo žluči). Viz také kámen v močovém měchýři, ledvinový kámen, močový kámen, zubní kámen, litiáza.

Horní dýchací cesty jsou součástí dýchacího systému. Horní dýchací cesty zahrnují nosní dutinu, nosohltan a hrtan. Viz také dýchací cesty, dolní dýchací cesty.

Horní dutá žíla (lat. vena cava superior) je žíla, která přivádí do srdce odkysličenou krev z horní poloviny těla, tzn. z hlavy, z krku a z horních končetin. Obrázek: Průřez lidským srdcem – pohled zepředu. Povšimněte si zejména těchto částí (v závorkách jsou kurzívou uvedeny latinské názvy): levá síň (atrium sinistrum), levá komora (ventriculus sinister), pravá síň (atrium dextrum), pravá komora (ventriculus dexter), dolní dutá žíla (vena cava inferior), horní dutá žíla (vena cava superior), plicnice (truncus pulmonalis), plicní žíly (venae pulmonales), aorta (aorta). (Zdroj: By OpenStax College - Anatomy & Physiology, Connexions Web site. http://cnx.org/content/col11496/1.6/, Jun 19, 2013., CC BY 3.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=30148201) Viz také dolní dutá žíla.