Vyhledávání v rejstříku pojmů NZIP

Zlomenina krčku stehenní kosti je zlomenina stehenní kosti v blízkosti kyčle. Vyskytuje se především u starších lidí, ale nemusí tomu tak být vždy. V mnoha případech je příčinou této zlomeniny pád na kyčel nebo nohu. Riziko zlomeniny je vysoké zejména při snížené hustotě kostní hmoty, typicky u lidí s osteoporózou. Způsob léčby závisí mimo jiné na typu zlomeniny a věku pacienta. Většinou je nutná operace. U mladších lidí lze zlomeninu fixovat pomocí šroubů, hřebů, drátů nebo dlah. U komplikovaných zlomenin nebo u starších pacientů je většinou nutné použít protézu v oblasti kyčelního kloubu, ať už totální endoprotézu nebo částečnou endoprotézu. Viz také zlomenina, krček stehenní kosti, osteoporotická zlomenina, zlomeniny horního konce stehenní kosti.

Krček stehenní kosti (lat. collum femoris) je část kosti stehenní, která se nachází mezi tělem (corpus) a hlavicí (caput) této dlouhé kosti. Krček stehenní kosti je nejslabší místo této kosti, které se při působení nepřiměřené síly nebo při osteoporóze může zlomit. Obrázek: Oblasti horního konce stehenní kosti (proximálního femuru) – schematický nákres. Zdroj: Case courtesy of Leonardo Lustosa, Radiopaedia.org. From the case rID: 194952. Viz také kost stehenní, zlomenina krčku stehenní kosti.

Zlomeniny horního konce stehenní kosti neboli zlomeniny proximálního femuru jsou podskupinou zlomenin, které se vyskytují v oblasti kyčelního kloubu. Tyto zlomeniny se typicky vyskytují: u starších lidí s osteoporózou, u mladých lidí se zdravými kostmi, avšak v důsledku traumatu s velkým nárazem (např. při autonehodě, pádu z výšky apod.). Zlomeniny proximálního femuru se mohou vyskytovat v různých oblastech horního konce stehenní kosti, jak je znázorněno na obrázku níže. Obrázek: Oblasti horního konce stehenní kosti (proximálního femuru) – schematický nákres. Zdroj: Case courtesy of Leonardo Lustosa, Radiopaedia.org. From the case rID: 194952. Viz také zlomenina, kost stehenní, zlomenina krčku stehenní kosti.

Kost stehenní (lat. femur) je párová kost, která se řadí mezi kosti dolní končetiny. Kost stehenní je největší, nejdelší a nejsilnější kostí v těle, a je jedinou kostí stehna. Tato kost dolní končetiny se spojuje s kostí pánevní v kyčelním kloubu a s kostí holenní v kolenním kloubu. Nejslabším místem kosti stehenní je její krček. Odvozené přídavné jméno je femorální (z latiny). Obrázek: Kost stehenní a čéška – schematický nákres. Kost stehenní je jediná kost v oblasti stehna. Nahoře se spojuje s kostí pánevní v kyčelním kloubu, dole s kostí holenní v kolenním kloubu. Čéška se spojuje pouze s distálním koncem kosti stehenní. Kost stehenní a čéška jsou znázorněny celé, ostatní kosti (pánevní, lýtková a holenní) jsou vyznačeny pouze částečně. Názvy kostí jsou zvýrazněny tučně, názvy jednotlivých částí kosti stehenní zvýrazněny nejsou. V některých případech jsou uvedeny pouze latinské popisky (kurzívou), protože české názvy nejsou běžně zažité. (Zdroj: By OpenStax: Anatomy & Physiology, March 11, 2023, CC BY 4.0) Viz také kostra, kosti dolní končetiny, krček stehenní kosti.

Krček zubu (lat. cervix dentis, popř. collum dentis) představuje přechod mezi korunkou a kořenem. Krček zubu je překryt dásněmi. Viz také zuby.

Stresová zlomenina je zlomenina, která vzniká v důsledku nerovnováhy mezi pevností kosti a mechanickým zatížením kosti, často v souvislosti s jejím přetěžováním. Podle etiologie (příčiny vzniku) dále rozlišujeme: únavovou zlomeninu – postihuje do té doby zdravou kost (vyskytuje se typicky u běžců); insuficientní zlomeninu – postihuje kost, která již předtím byla nějakým způsobem poškozena (např. osteoporózou). Terminologická poznámka: Někteří autoři pojmy „stresová zlomenina“ a „únavová zlomenina“ vzájemně zaměňují, tj. používají je jako synonyma. Viz také zlomenina, únavová zlomenina.

Únavová zlomenina je zlomenina, která je způsobena dlouhodobým mechanickým přetěžováním dosud zdravé kosti. Jedná se o podtyp stresové zlomeniny. Únavové zlomeniny se častěji vyskytují u dětí a dospívajících, ale i u sportovně aktivních lidí starších 40 let (typicky u běžců). Terminologická poznámka: Někteří autoři pojmy „únavová zlomenina“ a „stresová zlomenina“ vzájemně zaměňují, tj. používají je jako synonyma. Viz také zlomenina, stresová zlomenina.

Zlomenina neboli fraktura je definována jako „přerušení kontinuity (spojitosti) kostní tkáně“. U mladých lidí vzniká nejvíce zlomenin při úrazech (např. pády, sportovní zranění, automobilové nehody), u starších lidí spíše v důsledku osteoporózy. Odborníci rozlišují různé typy zlomenin, například: Podle porušení měkkých tkání: uzavřená zlomenina neboli jednoduchá zlomenina – zlomenina, při které se kost jednoduše zlomí a nepronikne kůží, otevřená zlomenina neboli komplikovaná zlomenina – konce zlomené kosti prorazí kůži. Podle tzv. lomné linie (tedy úhlu, pod kterým se kost zlomí): příčná zlomenina – lomná linie tvoří pravý úhel s osou kosti, šikmá zlomenina – lomná linie je šikmá na osu kosti, spirální zlomenina – objevuje se jako důsledek výrazného zkroucení kostí; běžná zlomenina při sportovních úrazech, tříštivá zlomenina – tři nebo více kostních fragmentů; běžná obzvláště u starších lidí, kteří mají křehčí kosti, kompresivní zlomenina – kost je rozdrcená; tento typ zlomeniny je běžný u prořídlých kostí (zejména při osteoporóze) nebo po těžkém úrazu, jako třeba pádu, impresivní zlomenina neboli pronikající zlomenina – zlomená kost je zatlačena dovnitř; tento typ zlomeniny je typický pro fraktury lebky, zaklíněná zlomenina – jeden z fragmentů kosti je zatlačen do houbovité tkáně druhého fragmentu. Viz také další pojmy v rejstříku, které obsahují výraz zlomenina.

Zlomenina proximálního femuru je odborný název pro zlomeninu horního konce stehenní kosti. Viz také zlomenina, proximální, kost stehenní (lat. femur).

Patologická zlomenina je taková zlomenina, která vzniká „bez zjevné příčiny“ – třeba i zcela nepatrným nárazem, kterému by zdravá kost bez problémů odolala. Patologické zlomeniny se vyskytují u kostí oslabených některými patologickými procesy, jako jsou například kostní metastázy, osteomalacie apod. Nejčastěji se vyskytují u kosti stehenní, kosti pažní nebo u obratlů (typicky v těle obratle). Viz také patologický, zlomenina.