Vyhledávání v rejstříku pojmů NZIP

Databáze složení potravin (angl. food composition databases) poskytují podrobné informace o nutričním složení potravin, které se obvykle vztahují na konkrétní zemi. Údaje o složení potravin mohou být k dispozici v různých formátech, např. v papírové podobě (často označované jako tabulky složení potravin) nebo v elektronické verzi, která může a nemusí být veřejně dostupná v on-line podobě. Databáze složení potravin uvádějí obsah energie a živin (např. tuků, nasycených a nenasycených mastných kyselin, proteinů, vitaminů a minerálních látek) a dalších důležitých složek potravy (např. vlákniny) pro každou z uvedených potravin. Tyto hodnoty vycházejí z chemických analýz, které se provádějí v analytických laboratořích, případně jsou odhadovány z jiných vhodných údajů. V České republice je v on-line podobě veřejně dostupná databáze, kterou spravuje Centrum pro databázi složení potravin při Ústavu zemědělské ekonomiky a informací (ÚZEI) a je volně dostupná na webu nutridatabaze.cz. Viz také živiny.

Ordinace praktického lékaře shromažďuje citlivá data pacienta a je povinna je řádně chránit, a to především zabezpečením své elektronické i papírové zdravotní dokumentace. Při zasílání zpráv musí volit bezpečné komunikační kanály; osobní předání, poštu, event. šifrovanou elektronickou komunikaci. Jen se souhlasem pacienta lze lékařské zprávy posílat po třetích osobách, nezabezpečeným e-mailem nebo sdělovat telefonicky. Je na rozhodnutí pacienta, jak odbornou zprávu lékaři předá.

Datum použitelnosti (uvádí se slovy „spotřebujte do...“) na obalu potraviny znamená, že potravina by měla být spotřebována do tohoto data. Konzumace po tomto datu není ze zdravotního hlediska vhodná. Viz také datum minimální trvanlivosti (u potravin).

Datum minimální trvanlivosti (uvádí se slovy „minimální trvanlivost do...“) na obalu potraviny znamená, že při správném skladování (na které se vztahuje záruka výrobce) lze potravinu uchovávat nejméně do tohoto data. Může však být v perfektním stavu – a tedy vhodná ke konzumaci – i po uplynutí data minimální trvanlivosti. Před konzumací prošlých potravin je však třeba důkladně zkontrolovat jejich stav: zda není přítomen nežádoucí zápach, viditelná plíseň apod. Viz také datum použitelnosti (u potravin).

Open data je výraz pocházející z angličtiny a doslova znamená „otevřená data“.

Otevřená data (angl. open data) jsou data, která jsou poskytována veřejně, zdarma a bez jakýchkoli omezení (registrace, licence apod.). To umožňuje jejich volné používání, časově efektivní strojové zpracování a jakékoli další sdílení. Tato data jsou dostupná ve standardních formátech (např. CSV či JSON), které usnadňují jejich zpracování, analýzu a vizualizaci. Otevřená data jsou klíčová pro podporu transparentnosti, protože pomáhají lépe porozumět fungování státu. Napříč obory podporují inovace a efektivní spolupráci veřejného sektoru se soukromým a akademickým sektorem, a tím přispívají k tvorbě nových, pro veřejnost užitečných, aplikací, služeb nebo výzkumných projektů. Viz také lokální katalog.

Zdravotnická dokumentace obsahuje všechny údaje o zdravotním stavu pacienta. Pacient či jeho blízcí mají za určitých okolností právo do dokumentace nahlížet.

Praktický lékař zakládá zdravotnickou dokumentaci pacienta při jeho registraci. Obsahuje základní data pacienta, včetně čísla pojištěnce, zdravotní pojišťovnu, adresu bydliště, telefonický kontakt případně e-mail. Lékaři je vhodné sdělit kontakty na osoby blízké a zároveň komu smí být poskytovány informace o zdravotním stavu. Dále dokumentace obsahuje anamnézu rodinnou, osobní a pracovní, údaje o kouření, očkování, event. o sociálních benefitech. Předchozí registrující lékař při předání pacienta nepředává celou dokumentaci (tu musí 10 let schraňovat), ale tzv. výpis ze zdravotní dokumentace. Při přijetí do péče lékař obvykle zaznamená zjištění ze vstupní prohlídky. Dále jsou v dokumentaci vedeny záznamy o jednotlivých konzultacích, provedených vyšetřeních, očkování, odesláních a nasazené léčbě. Do dokumentace jsou také vkládány výsledky vyžádaných vyšetření, nálezy specialistů a zprávy z hospitalizací. Dokumentace může být vedena papírovou formou, ale nejčastěji je vedena elektronicky, s tím, že se nálezy tisknou. Administrativní úkony praktického lékaře jsou postupně digitalizovány. Zdravotnická dokumentace patří zdravotnickému zařízení. Pacient má ale právo do ní za přítomnosti zdravotníka nahlížet a vyžadovat kopie. Lékař je povinen v přiměřené lhůtě a za přiměřenou cenu požadované kopie pacientovi připravit.

Povinná mlčenlivost zdravotnických pracovníků se vztahuje na lékaře i všechny ostatní zdravotníky, studenty a mladé lékaře, kteří se účastní procesu péče a/nebo mají přístup do zdravotnické dokumentace. Ti všichni jsou vázáni povinnou mlčenlivostí o všech skutečnostech, které se (nejen) ze zdravotnické dokumentace dozvěděli. Lékař je oprávněn sdělovat informace o zdravotním stavu pacienta, pokud s tím pacient souhlasí. Souhlas se předpokládá např. při předávání informací lékaři, ke kterému je pacient odeslán, tedy pro zajištění návaznosti zdravotnických služeb. Pacient má právo již při registraci nebo kdykoliv potom určit osoby, kterým mohou být informace o zdravotním stavu podávány. Bez souhlasu pacienta může lékař sdělovat tyto informace jen za přísně zákonem vymezených podmínek.

Sociální služby ve zdravotnických zařízeních lůžkové péče jsou sociální služby (podle § 52 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů) poskytované osobám, které již nevyžadují lůžkovou péči, ale vzhledem ke svému zdravotnímu stavu nejsou schopny se obejít bez pomoci jiné fyzické osoby, a nemohou být proto propuštěny ze zdravotnického zařízení lůžkové péče do doby, než jim je zabezpečena pomoc osobou blízkou nebo jinou fyzickou osobou nebo zajištěno poskytování terénních nebo ambulantních sociálních služeb či pobytových sociálních služeb v zařízeních sociálních služeb. Služba obsahuje tyto základní činnosti: poskytnutí ubytování, poskytnutí stravy, pomoc při osobní hygieně nebo poskytnutí podmínek pro osobní hygienu, pomoc při zvládání běžných úkonů péče o vlastní osobu, zprostředkování kontaktu se společenským prostředím, sociálně terapeutické činnosti, aktivizační činnosti, pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí.