Vyhledávání v rejstříku pojmů NZIP

Vyšetření nádorových markerů je laboratorní metoda, při níž je zjišťováno množství látek označovaných jako nádorové markery v odebraných vzorcích nějaké tkáně, krve, moči nebo jiných tělesných tekutin. Většina nádorových markerů jsou proteiny, které jsou produkovány normálními buňkami i nádorovými buňkami, avšak nádorové buňky je tvoří ve větším množství. Jako nádorové markery jsou využívány i některé genetické změny v nádorové tkáni, jako jsou například mutace některých genů. Vyšetření nádorových markerů se obvykle provádí společně s dalšími vyšetřeními (jako je zejména biopsie či některá zobrazovací vyšetření), která pomáhají diagnostikovat některé typy zhoubných nádorů. Lze je využít také k plánování léčby, ke zjištění, jak dobře léčba funguje, ke stanovení prognózy, případně k odhadu, zda se zhoubný nádor pravděpodobně vrátí (recidivuje) nebo se rozšíří do jiných částí těla (metastazuje). Viz také nádorový marker, molekulární profilování.

Sérové nádorové markery jsou látky označované jako nádorové markery, které se vyskytují v krvi, přesněji řečeno v krevním séru. Nádorové markery jsou uvolňovány do krve buď samotnými nádorovými buňkami nebo i jinými buňkami (které tak reagují na přítomnost nádorových buněk). Vysoká hladina nádorového markeru v krvi může být známkou přítomnosti zhoubného nádoru v těle. Viz také sérum, nádorový marker.

Nádorový marker neboli onkomarker je látka, která se nachází v nějaké tkáni, v kostní dřeni, v krvi nebo i v jiných tělesných tekutinách, a může být známkou přítomnosti zhoubného nádoru nebo některých benigních (nezhoubných) stavů. Mnohé nádorové markery jsou proteiny, které se tvoří ve zdravých buňkách i v nádorových buňkách; rozdíl je v tom, že nádorové buňky je tvoří ve výrazně větším množství. Jako nádorové markery se používají někdy i genetické změny v nádorové tkáni, jako jsou například známé mutace nebo některé další změny v nádorové DNA nebo RNA. Vyšetření nádorových markerů mohou lékaři využít společně s dalšími testy, které pomáhají při diagnostice zhoubného nádoru. Někdy jsou nádorové markery vyšetřovány kvůli naplánování nejvhodnější protinádorové léčby, odhadu pravděpodobné prognózy, nebo také ke zjištění, zda je stávající léčba účinná, případně zda nedošlo k recidivě zhoubného nádoru. Konkrétními příklady nádorových markerů jsou CA 125, CA 19-9, CD20, CEA, CgA či NSE. Viz také nádor, marker.

Nádorové onemocnění je jiný název pro zhoubný nádor. Viz také nádor.

Nádory vulvy zpočátku jen zřídkakdy způsobují potíže. Při jejich vzniku hraje významnou roli lidský papilomavirus (HPV), který se přenáší pohlavním stykem. Obvykle jsou postiženy velké stydké pysky, méně často malé stydké pysky nebo oblast klitorisu. Po infekci HPV se nezhoubné nádory objeví nejdříve po čtyřech týdnech, často však až po několika měsících jako bělavé nebo narůžovělé výrůstky, které vypadají jako malé bradavičky. Zhoubné nádory vulvy často způsobují trvalé svědění. Teprve v pokročilých klinických stadiích může být nádor viditelný, když začíná růst směrem ven. Viz také nádor, vulva.

Invazivní nádor je zhoubný nádor, který se rozšířil mimo vrstvu tkáně, v níž vznikl, a prorůstá do okolních (dosud zdravých) tkání. Viz také invazivní, nádor.

Nádorový supresor je jiný název pro tumor-supresorový gen. Viz také nádor.

Smíšené nádory jsou nádory, které obsahují různé typy buněk, z nichž pocházejí. Například karcinosarkom obsahuje nádorové buňky pocházející z epitelové a pojivové tkáně, a kombinuje tak vlastnosti karcinomu a sarkomu. Smíšené nádory mohou být zhoubné (maligní) nebo nezhoubné (benigní). Viz také nádor, smíšený germinální nádor.

Nádorová kachexie je pokles tělesné hmotnosti, úbytek svalové hmoty a celková slabost u onkologických pacientů. Kachexie se vyznačuje dramatickým úbytkem svalové síly a často ji doprovází výrazný úbytek hmotnosti, neboť tělo nadměrně odbourává kosterní svalovou tkáň i tukovou tkáň. Pacienti trpící kachexií jsou často tak křehcí a slabí, že i „obyčejná“ chůze pro ně může být extrémně vysilující. Nádorová kachexie se vyskytuje u mnoha typů zhoubných nádorů, obvykle v pokročilých klinických stadiích. Nejčastěji se vyskytuje u zhoubných nádorů slinivky břišní a žaludku, ale také u zhoubných nádorů plic, jícnu, tlustého střeva a hlavy a krku. Viz také nádor, kachexie.

Hormonální léčba zhoubných nádorů je hormonální léčba, která může být za určitých okolností užívána u onkologických pacientů. Hormonální léčba ovlivňuje endokrinní systém prostřednictvím podávání buď konkrétních hormonů (zejména ze skupiny steroidních hormonů), nebo léků, které ovlivňují produkci hormonů v organismu. Steroidní hormony významně ovlivňují genovou expresi v některých nádorových buňkách; změna hladiny nebo aktivity určitých hormonů proto může způsobit, že některé typy zhoubných nádorů přestanou růst, nebo dokonce zaniknou. Za hormonální terapii lze považovat i chirurgické odstranění endokrinních žláz (např. varlat u mužů nebo vaječníků u žen). Viz také hormonální léčba, zhoubný nádor.