Vyhledávání v rejstříku pojmů NZIP

Voda v koleni je lidové označení pro kloubní výpotek v kolenním kloubu.

Vodoléčba neboli hydroterapie je léčebná metoda, která využívá fyzikálních vlastností vody (například teplota a tlak) a může být součástí ergoterapie, fyzioterapie apod. Vodoléčba zahrnuje široké spektrum různých přístupů a konkrétních léčebných metod, které se využívají například ke stimulaci krevního oběhu, zmírnění bolesti nebo léčbě příznaků některých onemocnění. Viz také terapie.

Vitaminy rozpustné ve vodě jsou vitamin C a všechny vitaminy skupiny B (vitamin B1, vitamin B2, vitamin B3, vitamin B5, vitamin B6, vitamin B7, vitamin B9 a vitamin B12). Vitaminy rozpustnými ve vodě se nelze předávkovat, neboť při vyšší konzumaci se vyloučí močí. Viz také vitaminy rozpustné v tucích.

Vodík je jedním ze čtyř prvků, ze kterých se skládá nejen lidské tělo, ale živé organismy obecně (zbývající tři jsou kyslík, uhlík a dusík). Vodík (zkratka H pochází z latinského názvu hydrogenium) je součástí všech základních typů látek, které se vyskytují v živých organismech (proteiny, sacharidy, lipidy, nukleové kyseliny). Viz také chemický prvek.

Voda (H2O) (lat. aqua) je pro život naprosto nezbytná. Tvoří více než 50 % lidského těla, u dětí je to dokonce asi 70 %. Tělo vodu neustále vylučuje kůží, střevy (ve stolici), ledvinami (v moči) a dýcháním, proto je potřeba tekutiny průběžně doplňovat. Dospělí by měli denně vypít minimálně 1,5 litru vody, jinak klesá jejich fyzická výkonnost i psychická pohoda a při dlouhodobém nedostatečném pitném režimu hrozí i poškození některých orgánů. Viz také pitný režim, vodní a elektrolytová rovnováha.

Celková tělesná voda (CTV) je souhrnné označení pro veškerou vodu, která se nachází v lidském těle. Celková tělesná voda má intracelulární a extracelulární složku: intracelulární tekutina (ICT) – tvoří většinu vody v těle (přibližně dvě třetiny); extracelulární tekutina (ECT) – tvoří zhruba zbývající třetinu vody v těle; ECT se dále dělí na: tkáňový mok, krevní plazmu, ostatní tekutiny (mozkomíšní mok, lymfa, synoviální tekutina, pleurální tekutina, perikardiální tekutina, peritoneální tekutina a komorová tekutina). Obrázek: Koláčový graf znázorňující rozložení celkové tělesné vody. (Zdroj: By OpenStax College - Anatomy & Physiology, Connexions Web site. http://cnx.org/content/col11496/1.6/, Jun 19, 2013., CC BY 3.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=30148559) Viz také voda.

Vodní a elektrolytová rovnováha je rovnovážný stav, který panuje v normálně fungujícím lidském těle, a kterého je dosaženo jednak vstřebáváním a vylučováním vody, jednak regulací hladiny elektrolytů (tzn. kladně a záporně nabitých rozpuštěných částic). Vodní a elektrolytová rovnováha určuje rozložení tekutin v lidském těle a je nepostradatelným základem prakticky všech životních procesů. Při udržování vodní a elektrolytové rovnováhy hrají zásadní roli mineralokortikoidy. Viz také voda, elektrolyty, rovnováha.

Plodová voda neboli amniová tekutina (lat. liquor amnii) je tekutina v plodovém vaku, která obklopuje vyvíjející se embryo (později plod) a chrání jej před poraněním. Kromě toho je plodová voda nezbytná pro správný růst a vývoj plodu. Viz také plod.

Sekvence v souvislosti se zobrazováním magnetickou rezonancí je posloupnost po sobě jdoucích „řezů“ (obrazně řečeno) různými tkáněmi lidského těla. Výsledkem je vytvoření souboru obrazů s určitým vzhledem. Existuje více než sto různých sekvencí, které jsou označovány různými zkratkami (např. T1, T2, FLAIR a mnoho dalších). Cílem každé sekvence je co nejrychleji zvýraznit signál konkrétní tkáně, ale zároveň omezit artefakty a nezměnit poměr signálu k šumu. Obrázek: Příklady tří různých sekvencí používaných při zobrazování magnetickou rezonancí. Mozek 5leté dívky je zde zobrazen (zleva doprava) s využitím sekvencí T1, T2 a FLAIR. Důležitá poznámka: Zde uvedené obrázky jsou statické, tj. ve všech třech případech se jedná pouze o jediný obraz z dané sekvence. Chcete-li si zobrazit „pohyblivé“ sekvence, přejděte na původní zdroj (odkaz vede na web radiopaedia.org); po výběru konkrétní sekvence pak můžete danou sekvencí „rolovat“ nahoru a dolů. (Zdroj: Case courtesy of Ahmed Abdrabou, Radiopaedia.org. From the case rID: 22973) Viz také magnetická rezonance, sekvence (obecně).

Tyčinky jsou jedním ze dvou hlavních typů světločivých buněk, které se nacházejí v sítnici. Na rozdíl od čípků fungují tyčinky dobře i při slabším osvětlení, neboť jsou citlivé i na nepatrné zdroje světla. Tyčinky jsou proto téměř výhradně zodpovědné za vidění v noci. Tyčinky však hrají jen malou roli v barevném vidění, což je hlavním důvodem, proč jsou barvy při slabém světle mnohem méně patrné. Tyčinky se nacházejí spíše na vnějších okrajích sítnice, proto jsou užitečné při periferním vidění. V lidském oku se nachází asi 90–120 milionů tyčinek. Viz také čípky (v sítnici).