Vyhledávání v rejstříku pojmů NZIP

Vodík je jedním ze čtyř prvků, ze kterých se skládá nejen lidské tělo, ale živé organismy obecně (zbývající tři jsou kyslík, uhlík a dusík). Vodík (zkratka H pochází z latinského názvu hydrogenium) je součástí všech základních typů látek, které se vyskytují v živých organismech (proteiny, sacharidy, lipidy, nukleové kyseliny). Viz také chemický prvek.

Kyselina chlorovodíková (HCl) se v lidském těle přirozeně vyskytuje zejména v žaludku, kde se podílí na procesu trávení. Kromě toho chrání žaludek a trávicí trakt před většinou patogenů. Jsou-li však narušeny ochranné mechanismy žaludeční sliznice, nebo je-li kyseliny chlorovodíkové nadbytek, může tato agresivní látka naopak sliznici žaludku a navazujícího dvanáctníku poškozovat – pak může dojít k rozvoji peptických vředů. Kromě trávení potravy hraje kyselina chlorovodíková významnou úlohu i v procesu vstřebávání kostí (viz také osteoklasty). Lidské tělo si kyselinu chlorovodíkovou dokáže samo vyrábět z chloridu, který se v hojné míře vyskytuje v běžné stravě. Viz také kyselina, chlor, chlorid.

Chlorované uhlovodíky je souhrnné označení pro velké množství organických sloučenin, které většinou obsahují uhlík, vodík a chlor (ačkoli existují některé výjimky, jako například tetrachlormetan). Z chemického hlediska je chlorovaný uhlovodík definován jako „uhlovodík, ve kterém byl alespoň jeden z atomů vodíku nahrazen atomem chloru“. Mezi chlorované uhlovodíky se řadí mj. některé pesticidy (např. lindan či DDT) či chemikálie používané v průmyslu (např. polychlorované bifenyly). Chlorované uhlovodíky často přetrvávají v životním prostředí a mnohé z nich se akumulují v potravním řetězci. Zdravotní rizika chlorovaných uhlovodíků pro člověka a životní prostředí závisí na tom, o jakou konkrétní sloučeninu se jedná. Některé studie naznačují, že dlouhodobá expozice některým chlorovaným uhlovodíkům je spojena s narušením správného fungování imunitního systému a se zvýšeným rizikem vzniku zhoubných nádorů. Viz také chlor, uhlovodíky.

Uhlovodíky je souhrnné označení pro velké množství organických sloučenin, které obsahují uhlík a vodík. Vzájemně spojené atomy uhlíku přitom tvoří „kostru“ dané sloučeniny, a k této „kostře“ jsou připojeny atomy vodíku. Chemická struktura (nejen uhlovodíků, ale i jiných organických sloučenin) bývá často zobrazována právě jako uhlíková „kostra“, jak je znázorněno například na molekule benzenu (viz obrázek). Obrázek: Chemická struktura benzenu. V levé části obrázku jsou barevně odlišeny atomy různých chemických prvků: uhlíku (šedá) a vodíku (bílá). V pravé části obrázku konec každé úsečky znázorňuje jeden atom uhlíku. Zdroj: 3D structure image of CID 241 (benzene); PubChem Identifier: CID 241; URL: https://pubchem.ncbi.nlm.nih.gov/compound/241#section=3D-Conformer (levá část obrázku) a Emeldir - Own work, Public Domain, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=31967111 (pravá část obrázku). Uhlovodíky jsou hlavní složkou ropy a zemního plynu. Slouží jako paliva a maziva, ale i jako suroviny pro výrobu plastů, vláken, pryže, rozpouštědel, výbušnin a různých chemikálií. Viz také uhlík, vodík a další pojmy v rejstříku, které obsahují výraz uhlovodíky.

Polycyklické aromatické uhlovodíky, PAU neboli PAH (druhá zkratka pochází z anglického názvu polycyclic aromatic hydrocarbons) je souhrnné označení pro skupinu chemických látek, které vznikají při spalování uhlí, ropy, plynu, odpadků, tabáku, masa a některých dalších materiálů. Pokud je někdo dlouhodobě vystaven působení PAU, může se u něho časem vyvinout zhoubný nádor. Konkrétním příkladem PAU je benzo[a]pyren. Viz také uhlovodíky, karcinogen.