Vyhledávání v rejstříku pojmů NZIP

Vestibulární aparát je jiný název pro rovnovážné ústrojí. Viz také aparát.

Aktivní pohybový aparát je součást pohybového aparátu, která slouží především k pohybu. Skládá se z kosterních svalů a s nimi spojených struktur (fascie, šlachy, šlachové pochvy a tíhové váčky). Viz také pohybový aparát, pasivní pohybový aparát.

Pasivní pohybový aparát je součást pohybového aparátu, která slouží především k udržení správného tvaru těla a jeho zpevnění. Skládá se z kosterního systému a souvisejících struktur (kosti, chrupavky, klouby, meziobratlové ploténky a vazy). Viz také pohybový aparát, aktivní pohybový aparát.

Slzný aparát (lat. apparatus lacrimalis) je souhrnné označení pro několik struktur v okolí oka, které slouží k tvorbě a odvodu slz (odborně řečeno slzné tekutiny). Slzná tekutina zabraňuje vysychání oka a pomáhá likvidovat bakterie, odstraňovat cizí tělesa a čistit povrch oka. Každé oko (levé i pravé) má svůj vlastní slzný aparát. Ten je tvořen následujícími strukturami: slzná žláza – vylučuje slznou tekutinu, nachází se nad horním vnějším koutkem oka; slzná žláza má několik vývodných kanálků, které ústí na povrch oční bulvy; mrkáním se slzná tekutina roztírá směrem dolů, napříč okem až k vnitřnímu očnímu koutku; slzný bod – maličký otvor u vnitřního očního koutku, který ústí do slzných kanálků; horní slzný kanálek a dolní slzný kanálek – tudy slzná tekutina prochází dále; slzný váček – navazuje na horní a dolní slzný kanálek; slzovod – ústí do nosní dutiny. Obrázek: Slzný aparát. Šipky naznačují směr toku slzné tekutiny poté, co je vyloučena slznou žlázou. (Zdroj: depositphotos.com) Viz také aparát, slzná tekutina.

Juxtaglomerulární aparát neboli JGA (zkratka pochází z anglického názvu juxtaglomerular apparatus) je označení pro mikroskopickou strukturu v ledvinách, která přímo sousedí s glomerulem (kulovitá struktura tvořená „klubíčkem“ drobných krevních cév, která je součástí nefronu). V místě, kde přívodná tepénka vstupuje do Bowmanova pouzdra a odvodná tepénka toto pouzdro opouští, je část distálního tubulu v přímém kontaktu s oběma tepénkami (viz obrázek níže). Stěna distálního tubulu v tomto místě je označována latinským názvem macula densa. Tento shluk epitelových buněk monitoruje složení tekutiny protékající distálním tubulem. V reakci na koncentraci sodných iontů (Na+) v tekutině, která protéká okolo buněk macula densa, uvolňují tyto buňky parakrinní signály. Kromě toho buňky macula densa reagují na rychlost pohybu tekutiny v distálním tubulu. Parakrinními signály uvolňovanými v reakci na změny rychlosti proudění tekutiny a koncentrace Na+ jsou adenosintrifosfát (ATP) a adenosin. Dalším typem buněk v juxtaglomerulárním aparátu jsou juxtaglomerulární buňky. Jedná se o modifikované (pozměněné) buňky hladké svaloviny vystýlající přívodnou tepénku, která se může stahovat (kontrahovat) nebo uvolňovat (relaxovat) v reakci na ATP nebo adenosin uvolňovaný buňkami macula densa. Tyto kontrakce a relaxace regulují průtok krve do glomerulu: Pokud je osmolarita ultrafiltrátu příliš vysoká, juxtaglomerulární buňky se stáhnou (kontrahují), čímž se sníží rychlost glomerulární filtrace (GFR); to vede k tomu, že se filtruje méně krevní plazmy, což vede k nižší tvorbě moči a většímu zadržování tekutin. To v konečném důsledku sníží osmolaritu krve směrem k fyziologické normě. Pokud je osmolarita ultrafiltrátu naopak příliš nízká, juxtaglomerulární buňky se uvolní (relaxují), čímž se zvýší GFR a zároveň vylučování vody do moči, což způsobí zvýšení osmolarity krve. Jinými slovy, pokud se osmolarita krve zvýší, filtrace a tvorba moči se sníží a voda je v těle zadržována. Pokud naopak osmolarita krve klesá, rychlost ultrafiltrace krve i tvorba moči se zvyšují, tělo vylučuje vodu do moči. Obrázek: Juxtaglomerulární aparát, glomerulus a Bowmanovo pouzdro – schematický nákres. (Zdroj: By OpenStax: Anatomy & Physiology, March 11, 2023, CC BY 4.0) Viz také aparát.

Pohybový aparát, muskuloskeletální systém neboli svalový a kosterní systém je orgánový systém, který člověku umožňuje pohyb, a to prostřednictvím jeho svalového systému a kosterního systému. Muskuloskeletální systém poskytuje člověku oporu a stabilitu, dává tvar jeho tělu a zejména mu umožňuje pohyb. Obrázek: Schematický nákres loketního kloubu (v průřezu) jako jeden z mnoha příkladů komplexní stavby pohybového aparátu. (Zdroj: depositphotos.com) Viz také aparát, aktivní pohybový aparát, pasivní pohybový aparát, orgánový systém.

Aparát (lat. apparatus) je uskupení kanálků, žláz, krevních cév, svalů nebo jiných anatomických struktur, které společně vykonávají nějakou konkrétní funkci. Příklady: juxtaglomerulární aparát – reguluje průtok krve do glomerulu (tj. mikroskopické struktury uvnitř ledvin), pohybový aparát – člověku umožňuje pohyb, slzný aparát – slouží k tvorbě a odvodu slz (odborně řečeno slzné tekutiny), vestibulární aparát – podílí se na smyslu pro rovnováhu, apod. Viz také další pojmy v rejstříku, které obsahují výraz aparát.

Vestibulární nerv (lat. nervus vestibularis) je jednou ze dvou hlavních částí vestibulokochleárního nervu. Vestibulární nerv je tvořen senzorickými vlákny vedoucími ze smyslových receptorů ve vnitřním uchu. Tento nerv se podílí na smyslu pro rovnováhu: prostřednictvím vláskových buněk v rovnovážném ústrojí jsou získané „informace“ prostřednictvím vestibulárního nervu přenášeny do mozku, kde jsou zpracovány. Obrázek: Rovnovážné ústrojí – princip vnímání zrychlení. (Zdroj: By OpenStax: Anatomy & Physiology, March 11, 2023, CC BY 4.0) Viz také smysl pro rovnováhu, vestibulokochleární nerv.

Vestibulární schwannom neboli neurinom akustiku je nezhoubný (benigní), pomalu rostoucí nádor, který má původ ve vestibulárním nervu, přesněji řečeno v jeho Schwannových buňkách (odtud pochází i název nádoru). Obvykle se nachází pouze na jedné straně, tedy buď nalevo nebo napravo. Vestibulární schwannom se někdy vyskytuje i jako součást tzv. neurofibromatózy typu 2 (NF2). Vestibulární schwannom v mnoha případech zůstává dlouho bez povšimnutí, někdy je objeven spíše náhodou – například při vyšetření magnetickou rezonancí. Typickými příznaky jsou postupně se zhoršující nedoslýchavost, tinnitus (ušní šelest), někdy i závratě. Rostoucí nádor může začít tlačit na hlavové nervy v jeho blízkosti, což může vést k ochrnutí mimických svalů v jedné polovině obličeje, případně k poruchám citlivosti v obličeji. Léčba se obvykle zahajuje, jakmile se objeví příznaky. Pokud je příznaků málo nebo dokonce nejsou žádné, je možné vyčkávat. V rámci tzv. aktivního sledování (angl. active surveillance) však lékaři růst nádoru monitorují, obvykle pomocí magnetické rezonance. V závislosti na velikosti nádoru a na příznacích, které způsobuje, může lékař doporučit léčbu radioterapií nebo chirurgickým zákrokem. Viz také schwannom, nádory mozku, vestibulární nerv, Schwannovy buňky.