Vyhledávání v rejstříku pojmů NZIP

Svalový tonus neboli svalové napětí je částečná kontrakce (stažení) kosterních svalů v klidovém stavu, kterou si můžeme lépe představit jako „odolnost svalů vůči pasivnímu protažení“. Svalový tonus zejména pomáhá zachovávat držení těla, během spánku klesá. Svalový tonus je řízen signály, které putují z mozku přes nervy do svalů a dávají jim „pokyny“ ke stahování (kontrakci). Pokud dojde k náhlému tahu nebo natažení (například do člověka někdo omylem vrazí na ulici), tělo reaguje automatickým zvýšením svalového tonu, což je reflex, který pomáhá chránit před nebezpečím a také pomáhá udržovat rovnováhu. Viz také hypotonie, hypertonie.

Tonzily je odborný název pro mandle.

Tonzilitida je odborný název pro zánět krčních mandlí. Viz také -itida.

Akutní tonzilitida je jiný název pro angínu. Viz také akutní, tonzilitida.

Tonicita vyjadřuje rozdíl osmotického tlaku mezi dvěma roztoky, které jsou vzájemně odděleny polopropustnou membránou (například buněčnou membránou). Tonicitu ovlivňují pouze rozpuštěné látky, které nemohou projít membránou. Naopak rozpuštěné látky, které membránou mohou volně procházet, tonicitu neovlivňují. Tonicitu lidských tělesných tekutin ovlivňuje především sodík. Osmotický tlak v buňce může být nižší, vyšší nebo stejný ve srovnání s okolním prostředím. Podle toho rozlišujeme: Hypertonicitu: Osmotický tlak vně buňky je vyšší. Extracelulární tekutina (tedy tekutina vně buňky) obsahuje více osmoticky aktivních částic než cytoplazma, takže je ve srovnání s cytoplazmou hypertonická. Důsledkem je odtok vody z buňky směrem ven, aby se vyrovnal koncentrační gradient (viz osmóza). Buňka se smršťuje. Izotonicitu: Osmotický tlak vně buňky odpovídá tlaku cytoplazmy v buňce. Extracelulární tekutina obsahuje stejné množství osmoticky aktivních částic jako cytoplazma, takže obě tekutiny jsou vzájemně izotonické. Voda proniká do buňky ve stejném množství, v jakém ji opouští. Objem buňky proto zůstává nezměněn. Hypotonicitu: Osmotický tlak vně buňky je nižší. Extracelulární tekutina obsahuje méně osmoticky aktivních částic než cytoplazma, takže je ve srovnání s cytoplazmou hypotonická. To vede k pronikání vody do buňky (viz osmóza), buňka „bobtná“ (a v extrémním případě může prasknout). Obrázek: Tonicita – schematický nákres. Hypertonický roztok (levá část obrázku) má vyšší koncentraci rozpuštěných látek – a tím i osmotický tlak – než jiný roztok (například cytoplazma v červených krvinkách). Z buněk uniká voda, ty se smršťují. Izotonický roztok (prostřední část obrázku) má stejnou koncentraci rozpuštěných látek – a tím i osmotický tlak – jako jiný roztok (například cytoplazma v červených krvinkách). Buňky si zachovávají stejný objem. Hypotonický roztok (pravá část obrázku) má nižší koncentraci rozpuštěných látek – a tím i osmotický tlak – než jiný roztok (například cytoplazma v červených krvinkách). Do buněk proniká voda, ty „bobtnají“ a mohou i prasknout. (Zdroj: By OpenStax: Anatomy & Physiology, March 11, 2023, CC BY 4.0) Viz také hypertonický, izotonický, hypotonický.

Svalové napětí je jiný název pro svalový tonus.

Svalová hmota je celková hmotnost kosterních svalů. Vyjadřuje se v kilogramech. Kosterní svaly tvoří vysoké procento tělesné hmotnosti: to je obvykle nejvyšší přibližně mezi 20. a 30. rokem věku, poté s rostoucím věkem postupně klesá. Udává se, že například u 25letého muže s normální váhou tvoří svalová hmota asi 44 % tělesné hmotnosti, zatímco u ženy stejného věku představuje asi 37 %. Procenta se však mohou v jednotlivých případech výrazně lišit, v závislosti na úrovni tělesné aktivity, výživovém stavu apod. Viz také kosterní svalová tkáň, tělesná hmotnost, bioelektrická impedanční analýza.

Svalový systém je orgánový systém, který umožňuje pohyb, udržuje rovnováhu, tvoří teplo. Viz také svalová tkáň, orgánový systém.

Zánět srdečního svalu neboli myokarditida se často projevuje jen mírnými nebo velmi obecnými příznaky, a proto zůstává po dlouhou dobu bez povšimnutí. V závažných případech však může způsobit vážné problémy a život ohrožující stavy. Myokarditida může mít celou řadu příčin. Léčba se pak odvíjí od zjištěné příčiny onemocnění. Viz také zánět, srdeční svalová tkáň, myokard.

Svalový a kosterní systém je jiný název pro pohybový aparát.