Vyhledávání v rejstříku pojmů NZIP

Smyslové orgány jsou orgány, které vnímají a přenášejí podněty. Mezi lidské smyslové orgány se řadí oči, uši, kůže, nos a ústa. V těchto poměrně komplikovaných orgánech se nacházejí odpovídající smyslové receptory, které zprostředkovávají zrak, sluch, čich, chuť a smysl pro rovnováhu. Viz také smysl, orgán, smyslové receptory.

Smyslové buňky je jiný název pro receptorové buňky. Viz také smysl, buňka.

Smysl v souvislosti s biologií či lékařstvím je obecné označení pro některou ze schopností, která člověku umožňuje přijímat nebo „cítit“ podněty z vnějšího prostředí nebo i zevnitř těla. Často se uvádí, že člověk má pět smyslů: zrak, sluch, chuť, čich a hmat. „Hmat“ je však zjednodušené označení pro vjemy, které přicházejí z různých typů smyslových receptorů (tyto receptory se navíc nacházejí v různých místech lidského těla). Ve výše uvedeném výčtu smyslů naopak chybí smysl pro rovnováhu a propriocepce. Odvozené přídavné jméno je smyslový. Viz také další pojmy v rejstříku, které obsahují výraz smysl.

Smysl pro rovnováhu je jeden ze smyslů. Tento smysl pomáhá předcházet pádům při pohybu těla. Rovnováhu zajišťuje ve vzájemné spolupráci několik různých smyslů (či anatomických struktur): rovnovážné ústrojí – ve vnitřním uchu, zrak – prostřednictvím očí, propriocepce – ve svalech, šlachách a kloubech. Viz také smysl, rovnováha.

Smyslové receptory neboli senzorické receptory jsou specializované struktury, které přijímají podněty z okolního prostředí, aby je organismus prostřednictvím nervového systému mohl dále vyhodnocovat a podle získaných informací jednat, přizpůsobit se prostředí apod. Většinu smyslových receptorů můžeme zařadit do jedné ze dvou hlavních kategorií: Volná nervová zakončení nebo opouzdřená nervová zakončení senzorických neuronů – mapují většinu typů obecných senzorických informací, jako je zejména dotek, bolest, tlak, teplota či propriocepce (na níže uvedeném obrázku označeno písmeny A a B). Kompletní receptorové buňky – strukturně složitější typ, vnímají většinu typů speciálních senzorických (smyslových) informací: chuť, zrak, sluch, smysl pro rovnováhu (na níže uvedeném obrázku označeno písmeny C a D). Obrázek: Schematické znázornění čtyř typů senzorických neuronů (A, B, C, D – odshora až dolů), resp. smyslových receptorů (A, B, C, D – pouze horní část obrázku). Senzorické neurony mohou mít volná nervová zakončení (A) nebo opouzdřená nervová zakončení (B). Jiné senzorické neurony přímo komunikují se specializovanými receptorovými buňkami (C). U posledního typu senzorických neuronů je buněčné tělo přímo smyslovým receptorem, potažmo receptorovou buňkou (D). (Zdroj: By Shigeru23 - Made by uploader (ref:岩堀修明著、『感覚器の進化』、講談社、2011年1月20日第1刷発行、ISBN 9784062577120、21頁), CC BY-SA 3.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=14917776) Viz také smysl, receptor, smyslové orgány.

Vnější pohlavní orgány je jiný název pro zevní pohlavní orgány. Viz také pohlavní orgány.

Pacientské organizace jsou „neziskové organizace, jejichž činnost je orientována na pacienty, a v nichž pacienti a/nebo pečovatelé o ně (pokud pacienti z jakéhokoli důvodu nemohou zastupovat sami sebe) představují většinu členů v řídicích orgánech“ (definice podle EMA). Převážná většina pacientských organizací se drží doporučení a principů, díky kterým jsou uznávány jako cenní a důvěryhodní partneři. Například Evropské pacientské fórum (EPF) vyžaduje, aby pacientské organizace, které usilují o členství v něm, splňovaly následující kritéria: Transparentnost: členové zveřejňují zdroje svého financování, provádějí audit svého účetnictví a zpřístupňují jeho výsledky. Legitimnost: členové by měli být registrováni alespoň v jednom členském státu EU. Demokracie: pacientské organizace by měly mít řídicí orgány, které jsou voleny jejich členy, což jsou pacienti, pečovatelé o ně, nebo volení představitelé. Reprezentativnost: celoevropské organizace zaměřené na konkrétní onemocnění by měly mít své vlastní členy ve více než polovině členských států EU (např. Europa Donna, která se zaměřuje na zhoubné nádory prsu, má členské organizace ve všech evropských zemích, dokonce i v Asii). Národní platformy by měly zastupovat alespoň 10 různých skupin onemocnění, aby byly uznány jako právoplatní členové (v ČR např. existuje platforma Hlas onkologických pacientů, která sdružuje pacienty se všemi typy zhoubných nádorů). Odpovědnost a konzultace: prohlášení a stanoviska dané organizace by měla odrážet postoje a názory její členské základny, a měly by existovat konzultační postupy napříč členskou základnou. Pět výše uvedených kritérií by mělo zaručit, že členy EPF jsou pouze seriózní pacientské organizace. Existuje mnoho typů pacientských organizací: některé působí lokálně nebo regionálně, zatímco jiné jsou aktivní na celonárodní, celoevropské nebo zcela mezinárodní úrovni. Některé z nich jsou koalice nebo organizace zabývající se celým spektrem nemocí (a mohou tak zastupovat pacienty jako celek v některých společných tématech), zatímco jiné se zaměřují na konkrétní onemocnění (Alzheimerova nemoc, diabetes mellitus, karcinom prsu atd.) či na skupinu onemocnění (vzácná onemocnění, duševní onemocnění, zhoubné nádory apod.). V ČR navíc působí Pacientská rada – stálý poradní orgán ministra zdravotnictví složený ze zástupců pacientských organizací, který funguje jako zprostředkovatel hlasu pacientů na ministerstvu. V rámci své činnosti Rada plní svou konzultační činnost, tedy účastní se připomínkových řízení, při nichž se vyjadřuje k návrhům legislativních i nelegislativních materiálů, vydává stanoviska apod. V rámci proaktivní činnosti zřizuje pracovní skupiny a věnuje se oblasti ochrany práv a naplňování potřeb pacientů. Bližší informace se dozvíte na Portálu pro pacienty a pacientské organizace.

Světová zdravotnická organizace neboli WHO (zkratka pochází z anglického názvu World Health Organization) je specializovaná agentura OSN, která se zabývá veřejným zdravím na mezinárodní úrovni. WHO sídlí ve švýcarské Ženevě, má šest regionálních kanceláří (pro Afriku, Ameriku, jihovýchodní Asii, Evropu, Blízký východ a západní Tichomoří) a 150 národních kanceláří (např. v České republice má kancelář WHO sídlo v Praze).

Zevní pohlavní orgány neboli vnější pohlavní orgány jsou pohlavní orgány, které jsou u chlapců i u dívek viditelné při narození. Ženským zevním pohlavním orgánem je vulva. Mezi mužské zevní pohlavní orgány se řadí penis a šourek. Viz také pohlavní orgány, vnitřní pohlavní orgány.

Párový orgán je orgán vyskytující se na levé i pravé straně těla. Příkladem párových orgánů jsou ledviny, nadledviny, prsy, oči, plíce, vaječníky a varlata, ale i hlavové nervy, míšní nervy apod. Viz také orgán, párová struktura.