Vyhledávání v rejstříku pojmů NZIP

Rentgenové záření je jedním z několika základních typů elektromagnetického záření. Rentgenové záření se v lékařství nejčastěji používá k rentgenovému vyšetření. V nízkých dávkách se rentgenové záření používá k diagnostice některých onemocnění (např. zhoubných nádorů) či jiných stavů (např. zlomenin), a to snímkováním vnitřních částí těla. Ve vysokých dávkách se rentgenové záření může používat k léčbě zhoubných nádorů (v rámci radioterapie). Viz také záření, elektromagnetické spektrum, elektromagnetické záření.

Rentgen je lidové označení pro rentgenové vyšetření.

Duální rentgenová absorpciometrie neboli DXA, případně DEXA (obě zkratky pocházejí z anglického názvu dual-energy X-ray absorptiometry) je zdaleka nejrozšířenější metodou kostní denzitometrie. Pomocí DXA lze měřit hustotu kostní hmoty v celém těle, avšak měření se přednostně provádí v oblasti bederní páteře a horní části stehenní kosti. DXA je je jednoduchá, rychlá a neinvazivní metoda, která využívá velmi malé dávky rentgenového záření k vytvoření snímků vybrané oblasti těla. Obvykle se používá k diagnostice osteoporózy a k posouzení rizika vzniku osteoporotických zlomenin u konkrétního člověka. Viz také kostní denzitometrie.

Rentgenové vyšetření (RTG) nebo zkráceně „rentgen“ je jedna ze zobrazovacích metod. Ačkoli se jedná o poměrně „starou“ metodu, která byla objevena již koncem 19. století, RTG vyšetření i nadále hraje v lékařské diagnostice stále největší roli. Je to nejlepší metoda pro zobrazení kostí, případně některých nádorů či tuberkulózních uzlíků v plicích. Obrázek: Rentgenový snímek pánve 75leté pacientky s osteoporózou a potvrzenou zlomeninou krčku pravé stehenní kosti. Pohled je zepředu (jako bychom se dívali na člověka stojícího proti nám), proto je pravá stehenní kost na obrázku vlevo a naopak. (Zdroj: Case courtesy of Kevan English, Radiopaedia.org. From the case rID: 185521) Viz také kontrastní radiografie.

Rentgenové vyšetření s kontrastní látkou je jiný název pro kontrastní radiografii. Viz také rentgenové vyšetření, kontrastní látka.

UVC záření je neviditelné záření, které je součástí energie pocházející ze Slunce. Většina UVC záření pocházejícího ze Slunce je na zemském povrchu blokována ozónovou vrstvou. V medicíně může UVC záření pocházet také ze speciálních lamp nebo laseru a používá se k ničení choroboplodných zárodků nebo k hojení ran. Používá se také k léčbě některých kožních onemocnění, jako je lupénka, vitiligo apod. Viz také záření, ultrafialové záření.

Neionizující záření je druh nízkoenergetického záření, které nemá dostatečnou energii na to, aby z atomu nebo molekuly odstranilo elektron (záporně nabitou částici). Mezi neionizující záření se řadí viditelné, infračervené světlo a ultrafialové záření, mikrovlny, rádiové vlny a radiofrekvenční energie z mobilních telefonů. U většiny typů neionizujícího záření nebylo zjištěno, že by se podílelo na vzniku zhoubných nádorů. Viz také záření.

UVB záření je neviditelné záření, které je součástí energie pocházející ze Slunce. UVB záření může způsobit spálení, ztmavnutí a zhrubnutí pokožky, melanom či jiné typy rakoviny kůže. Kromě toho může způsobit problémy se zrakem a imunitním systémem. Dermatologové (specialisté na kožní onemocnění) doporučují, aby lidé používali opalovací krémy, které chrání pokožku před ultrafialovým zářením. V medicíně pochází UVB záření také ze speciálních lamp nebo laseru a používá se k léčbě některých kožních onemocnění, jako je lupénka, vitiligo apod. Viz také záření, ultrafialové záření.

UV záření je zkrácený název pro ultrafialové záření. Viz také záření, UVA záření, UVB záření, UVC záření.

Ionizující záření je druh vysokoenergetického záření, které má dostatečnou energii na to, aby z atomu nebo molekuly odstranilo elektron (záporně nabitou částici), čímž dojde k ionizaci tohoto atomu či molekuly. Ionizující záření může způsobovat chemické změny v buňkách a poškozovat DNA. To může zvýšit riziko vzniku některých zdravotních potíží, například rozvoje zhoubného nádoru. Ionizující záření může pocházet z přírodních zdrojů, jako je radon a kosmické záření (záření, které vstupuje do zemské atmosféry z vesmíru). Může však pocházet také z lékařských přístrojů používaných pro vyšetření zobrazovacími metodami, jako jsou rentgenové vyšetření (RTG), výpočetní tomografie (CT) nebo pozitronová emisní tomografie (PET). Vystavení velmi vysokým dávkám ionizujícího záření (např. při havárii jaderné elektrárny nebo při vystavení účinkům jaderné zbraně) může způsobit okamžité poškození lidského organismu, včetně vážného poškození kůže nebo hlouběji uložených tkání, akutní nemoci z ozáření a smrti. Viz také záření.