Vyhledávání v rejstříku pojmů NZIP

Rentgenové vyšetření (RTG) nebo zkráceně „rentgen“ je jedna ze zobrazovacích metod. Ačkoli se jedná o poměrně „starou“ metodu, která byla objevena již koncem 19. století, RTG vyšetření i nadále hraje v lékařské diagnostice stále největší roli. Je to nejlepší metoda pro zobrazení kostí, případně některých nádorů či tuberkulózních uzlíků v plicích. Obrázek: Rentgenový snímek pánve 75leté pacientky s osteoporózou a potvrzenou zlomeninou krčku pravé stehenní kosti. Pohled je zepředu (jako bychom se dívali na člověka stojícího proti nám), proto je pravá stehenní kost na obrázku vlevo a naopak. (Zdroj: Case courtesy of Kevan English, Radiopaedia.org. From the case rID: 185521) Viz také kontrastní radiografie.

Rentgenové vyšetření s kontrastní látkou je jiný název pro kontrastní radiografii. Viz také rentgenové vyšetření, kontrastní látka.

Rentgen je lidové označení pro rentgenové vyšetření.

Duální rentgenová absorpciometrie neboli DXA, případně DEXA (obě zkratky pocházejí z anglického názvu dual-energy X-ray absorptiometry) je zdaleka nejrozšířenější metodou kostní denzitometrie. Pomocí DXA lze měřit hustotu kostní hmoty v celém těle, avšak měření se přednostně provádí v oblasti bederní páteře a horní části stehenní kosti. DXA je je jednoduchá, rychlá a neinvazivní metoda, která využívá velmi malé dávky rentgenového záření k vytvoření snímků vybrané oblasti těla. Obvykle se používá k diagnostice osteoporózy a k posouzení rizika vzniku osteoporotických zlomenin u konkrétního člověka. Viz také kostní denzitometrie.

Rentgenové záření je jedním z několika základních typů elektromagnetického záření. Rentgenové záření se v lékařství nejčastěji používá k rentgenovému vyšetření. V nízkých dávkách se rentgenové záření používá k diagnostice některých onemocnění (např. zhoubných nádorů) či jiných stavů (např. zlomenin), a to snímkováním vnitřních částí těla. Ve vysokých dávkách se rentgenové záření může používat k léčbě zhoubných nádorů (v rámci radioterapie). Viz také záření, elektromagnetické spektrum, elektromagnetické záření.

Fakultativní vyšetření je vyšetření, které se při diagnostice nějakého konkrétního onemocnění podle doporučených postupů provádí jen v některých případech. Obvykle se jedná o doplňující vyšetření, které je indikováno, pokud výsledky obligatorních vyšetření jsou nedostačující. Příklady fakultativních vyšetření při diagnostice karcinomu děložního hrdla jsou lymfografie nebo magnetická rezonance. Opakem fakultativního vyšetření je obligatorní vyšetření.

Cytologické vyšetření je vyšetření, při němž jsou pod mikroskopem zkoumány jednotlivé buňky, které byly odebrány odněkud z lidského těla, například z povrchu děložního čípku (v rámci cervikálního screeningu), z pleurální dutiny (při pleurálním výpotku) apod. Viz také cytologie, cytologický stěr, histologické vyšetření, screeningová cytologie.

Vyšetření krevních plynů je specializované laboratorní vyšetření, při kterém se měří (zjednodušeně řečeno) obsah kyslíku a oxidu uhličitého v krvi. Krev se odebírá z tepny na předloktí, případně z bříška prstu nebo ušního lalůčku, následně je analyzována ve speciálním přístroji. Viz také krev.

Endoskopické vyšetření je jiný název pro endoskopii.

Klinické vyšetření je souhrnný výraz pro postup, který zahrnuje: anamnézu, fyzikální vyšetření, laboratorní vyšetření, zobrazovací metody, a případně další metody, vedoucí ke zhodnocení klinického stavu a stanovení diagnózy. Viz také klinický.