Vyhledávání v rejstříku pojmů NZIP

Reakce na kontrastní látku je zastřešující pojem pro různé nežádoucí účinky, které se mohou objevit po podání kontrastní látky (v rámci přípravy na vyšetření některou ze zobrazovacích metod). Odborníci přitom rozlišují: akutní reakce na kontrastní látku – objevují se do jedné hodiny po podání kontrastní látky; pozdní reakce na kontrastní látku – objevují se jednu hodinu až jeden týden po podání kontrastní látky; velmi pozdní reakce na kontrastní látku – objevují se nejdříve týden po podání kontrastní látky. Viz také kontrastní látka.

Kontrastní látka je látka, která musí být pacientovi podána před některými typy vyšetření pomocí zobrazovacích metod, aby se správně zobrazily některé anatomické struktury uvnitř těla. Pokud by se tak nestalo, vyšetření by nemělo smysl. Kontrastní látka může být podána ústně (pacient např. vypije roztok), injekčně, případně formou střevního nálevu (stříkačkou skrze řitní otvor). Viz také další pojmy v rejstříku, které obsahují výraz kontrastní látka.

Ultrazvukové vyšetření s kontrastní látkou, kontrastní ultrazvukové vyšetření neboli CEUS (zkratka pochází z anglického názvu contrast-enhanced ultrasound) je zobrazovací metoda, při níž je pacientovi nejprve do žíly podáno malé množství speciální kontrastní látky a následně je provedeno ultrazvukové vyšetření (nejčastěji v oblasti břicha). Kontrastní látkou jsou v tomto případě mikrobublinky naplněné plynem. Tyto částice mají podobnou velikost jako červené krvinky, proto společně s nimi putují krevním řečištěm – ale na rozdíl od nich jsou dobře viditelné při ultrazvukovém vyšetření. Mikrobublinky jsou krví postupně roznášeny do všech orgánů v těle a dobře zviditelňují krevní cévy uvnitř těchto orgánů. Viz také ultrazvukové vyšetření, kontrastní látka.

Rentgenové vyšetření s kontrastní látkou je jiný název pro kontrastní radiografii. Viz také rentgenové vyšetření, kontrastní látka.

Kontrastní radiografie neboli rentgenové vyšetření s kontrastní látkou je zobrazovací metoda založená na rentgenovém vyšetření, před nímž je pacientovi podána kontrastní látka. Toto vyšetření umožňuje radiologovi vyhodnotit struktury, které nejsou při běžném rentgenovém vyšetření jasně patrné. Jedná se zejména o některé orgány či tkáně, například krevní cévy, žaludek či tlusté střevo. Viz také -grafie, rentgenové vyšetření, kontrastní látka.

Kontrastní ultrazvukové vyšetření je jiný název pro ultrazvukové vyšetření s kontrastní látkou. Viz také kontrastní látka, ultrazvukové vyšetření.

Legální návykové látky jsou takové návykové látky, které jsou společností (potažmo legislativou dané země) tolerovány, ačkoli mají stejnou nebezpečnost a může na ně vzniknout stejná závislost jako na nelegální návykové látky. Mezi legální návykové látky se řadí alkohol, tabákové výrobky, léky, nátěrové barvy a ředidla. S legálními návykovými látkami se setkáváme v obchodních řetězcích, drogeriích, obchodech s barvami a laky, v potravinových obchodech, lékárnách, čerpacích stanicích a restauracích. Prodej legálních návykových látek je často omezen ze zákona horní hranicí věku 18 let (alkohol a tabákové výrobky), nebo jejich výdejem na předpis (některé druhy léků).

Nelegální návykové látky neboli ilegální drogy jsou takové návykové látky, které (na rozdíl od legálních návykových látek) nejsou společností tolerovány, a jejichž uchováváním, předáváním, prodejem a výrobou se lidé dostávají do rozporu se zákonem. Konkrétními příklady nelegálních návykových látek jsou marihuana, hašiš, heroin, pervitin či kokain.

Návykové látky neboli drogy jsou látky, na které si uživatel může časem vytvořit závislost. Návykové látky můžeme volně rozlišovat podle několika různých kritérií: podle původu: uměle vyrobené (tzv. syntetické), přírodní; podle legislativy dané země: legální, nelegální; podle účinků na lidskou psychiku: tlumivé, stimulační, halucinogenní.

Cysta na vaječníku je jiný název pro ovariální cystu. Viz také cysta, vaječníky.