Vyhledávání v rejstříku pojmů NZIP

Poruchy dýchání ve spánku neboli SDB (zkratka pochází z anglického názvu sleep-disordered breathing) je souhrnné označení pro skupinu poruch, které se vyznačují abnormálním dýcháním během spánku. Nejčastější z nich je spánková apnoe, což doslova znamená „zástava dechu ve spánku“. Ačkoli existují i jiné typy apnoe, pojem „spánková apnoe“ obvykle označuje obstrukční spánkovou apnoi, při které člověk krátkodobě (avšak opakovaně) nemůže dýchat kvůli dočasnému ucpání (obstrukci) horních dýchacích cest. Viz také porucha, dýchání, spánek.

Vnější dýchání neboli zevní dýchání je výměna plynů (kyslíku a oxidu uhličitého) mezi organismem a vnějším prostředím, která probíhá v plicních sklípcích. Viz také dýchání, vnitřní dýchání.

Vnitřní dýchání je výměna plynů (kyslíku a oxidu uhličitého) ve vnitřním prostředí, která probíhá ve tkáních. Viz také dýchání, vnější dýchání.

Zevní dýchání je jiný název pro vnější dýchání.

Dýchání je mimovolný proces, nevyžaduje tedy vědomou kontrolu. Podílí se na něm pohyby hrudníku a bránice. Dýchání jsme si vědomi pouze ve chvílích, kdy se na něj soustředíme nebo kdy je něčím narušeno, např. náhlou dušností. Dýchání zajišťuje přísun životně důležitého kyslíku a vylučování oxidu uhličitého. Zdravý dospělý vdechuje a vydechuje asi 12× až 15× za minutu. Odborníci na biologii rozlišují mezi vnějším dýcháním a vnitřním dýcháním. Viz také další pojmy v rejstříku, které obsahují výraz dýchání, dýchací, popř. dech, dechový apod.

Porucha vědomí je změna normálního stavu vědomí. Poruchy vědomí se rozdělují na kvantitativní a kvalitativní poruchy vědomí. Viz také porucha, vegetativní stav, kóma.

Kvalitativní poruchy vědomí jsou poruchy vědomí, u nichž jsou narušeny normální duševní pochody. Mezi kvalitativní poruchy vědomí se řadí mj. kognitivní, afektivní a psychomotorické poruchy, ale také poruchy vnímání (např. halucinace). Viz také poruchy vědomí.

Kvantitativní poruchy vědomí jsou poruchy vědomí, které se hodnotí podle Glasgowské stupnice hloubky bezvědomí. Ta nabývá hodnot 3 až 15 bodů. Rozlišujeme následující kvantitativní poruchy vědomí: spavost (somnolence) (13–14 bodů): pacient odpovídá na slovní podněty, sopor (9–12 bodů): pacient reaguje jen na bolestivý podnět, kóma (8 nebo méně bodů): pacient nereaguje na vnější podněty, veškeré reakce jsou pouze reflexní. Viz také poruchy vědomí.

Poruchy spánku jsou stavy, které se vyznačují změnami dříve obvyklého a bezproblémového spánku. Poruchy spánku mohou negativně ovlivňovat celkové zdraví i kvalitu života. Nedostatek spánku může kromě toho ovlivnit schopnost člověka bezpečně řídit a zvyšovat riziko dalších zdravotních potíží. Mezi příznaky poruch spánku patří nadměrná denní ospalost, nepravidelné dýchání nebo nadměrné pohyby během spánku, dále nepravidelný cyklus spánku a bdění a v neposlední řadě potíže s usínáním. Poruchy spánku u dospělých mají mnoho podob. Podle toho, o jakou poruchu spánku se jedná, se objevují další příznaky. Ne každá porucha spánku je spojena s vážnými zdravotními problémy. Některé akutní poruchy spánku (například jet lag po cestování letadlem) jsou relativně „neškodné“ a většinou po krátké době samy odezní. Poruchy spánku však mohou mít i organické příčiny, a někdy mohou mít í výrazně negativní dopad na tělesné i duševní zdraví. Chronické potíže se spánkem, nedostatečné množství spánku a příliš málo odpočinku mohou mít obrovský dopad na tělesnou výkonnost, psychiku i společenský život člověka. Při poruchách spánku hrají významnou roli faktory životního stylu a některé další vnější faktory. Existuje mnoho různých typů poruch spánku. Mezi ty nejčastěji se vyskytující patří například nespavost, syndrom spánkové apnoe či narkolepsie. Lékaři obvykle dokáží většinu poruch spánku účinně léčit, jakmile je správně diagnostikují. Viz také porucha, spánek.

Praktický lékař zakládá zdravotnickou dokumentaci pacienta při jeho registraci. Obsahuje základní data pacienta, včetně čísla pojištěnce, zdravotní pojišťovnu, adresu bydliště, telefonický kontakt případně e-mail. Lékaři je vhodné sdělit kontakty na osoby blízké a zároveň komu smí být poskytovány informace o zdravotním stavu. Dále dokumentace obsahuje anamnézu rodinnou, osobní a pracovní, údaje o kouření, očkování, event. o sociálních benefitech. Předchozí registrující lékař při předání pacienta nepředává celou dokumentaci (tu musí 10 let schraňovat), ale tzv. výpis ze zdravotní dokumentace. Při přijetí do péče lékař obvykle zaznamená zjištění ze vstupní prohlídky. Dále jsou v dokumentaci vedeny záznamy o jednotlivých konzultacích, provedených vyšetřeních, očkování, odesláních a nasazené léčbě. Do dokumentace jsou také vkládány výsledky vyžádaných vyšetření, nálezy specialistů a zprávy z hospitalizací. Dokumentace může být vedena papírovou formou, ale nejčastěji je vedena elektronicky, s tím, že se nálezy tisknou. Administrativní úkony praktického lékaře jsou postupně digitalizovány. Zdravotnická dokumentace patří zdravotnickému zařízení. Pacient má ale právo do ní za přítomnosti zdravotníka nahlížet a vyžadovat kopie. Lékař je povinen v přiměřené lhůtě a za přiměřenou cenu požadované kopie pacientovi připravit.