Vyhledávání v rejstříku pojmů NZIP

Polymerázová řetězová reakce s reverzní transkripcí neboli RT-PCR (zkratka pochází z anglického názvu reverse transcription polymerase chain reaction) je laboratorní metoda sloužící k vytvoření mnoha kopií určité části genetické informace (v tomto případě „uložené“ v RNA) ze vzorku, který obsahuje velmi malé množství této informace. Při RT-PCR se používá enzym označovaný jako reverzní transkriptáza, který „přepisuje“ specifický úsek RNA na odpovídající úsek DNA. Tento úsek DNA je poté pomnožen (odborným výrazm amplifikován), díky čemuž jej lze snáze detekovat. V lékařství se RT-PCR využívá zejména k: prozkoumání částí RNA určitých RNA virů, například viru lidské imunodeficience (HIV) či virus hepatitidy C (HCV), a pomoci tak diagnostikovat a monitorovat infekci; hledání určitých změn v genu nebo chromozomu (obecně genomu), případně aktivace určitých genů konkrétního člověka, což může pomoci diagnostikovat některá onemocnění (například některé typy zhoubných nádorů). Viz také polymerázová řetězová reakce, reverzní transkripce, PCR test.

Polymerázová řetězová reakce neboli PCR (zkratka pochází z anglického názvu polymerase chain reaction) je laboratorní metoda sloužící k vytvoření mnoha kopií určité sekvence (úseku) nukleové kyseliny (DNA nebo RNA) ze vzorku, který obsahuje velmi malé množství této nukleové kyseliny. PCR umožňuje tyto sekvence pomnožit (odborným výrazem amplifikovat, viz obrázek níže), díky čemuž je lze snáze detekovat. V lékařství se PCR využívá zejména k: prozkoumání částí DNA nebo RNA určitých mikroorganismů (u virů DNA nebo RNA, u bakterií pouze DNA), což pomáhá v diagnostice konkrétního infekčního onemocnění (viz PCR test); hledání určitých změn v genu nebo chromozomu (obecně genomu) konkrétního člověka, což může pomoci buď odhalit genetickou predispozici k nějakému onemocnění, nebo i diagnostikovat stávající onemocnění, které vzniklo v průběhu života v důsledku postupně se hromadících mutací (například některé typy leukemie nebo i jiné zhoubné nádory). Obrázek: Princip polymerázové řetězové reakce (PCR). PCR je laboratorní metoda sloužící k vytvoření mnoha kopií určitého úseku DNA (na schématu vlevo nahoře), který lze následně podrobněji studovat. Zahřátím na vysokou teplotu (kolem 95 °C) se dvouřetězcová DNA „rozpadne“ (odborným výrazem denaturuje) na jednořetězcovou DNA. Následuje ochlazení (přibližně na teplotu 50 až 60 °C), při němž na jednořetězcovou DNA v určitém místě „dosednou“ primery – krátké, uměle připravené sekvence DNA. Tím je definován úsek DNA, který má být pomnožen (odborným výrazem amplifikován). Následuje replikace DNA, tj. syntéza nových řetězců DNA, na které se podílí enzym DNA-polymeráza. Tento proces se mnohokrát (20× až 30×) opakuje. Na konci celého procesu je vytvořeno několik milionů až miliard kopií požadovaného úseku DNA. (Zdroj: Upraveno podle National Human Genome Research Institute, Polymerase chain reaction) Viz také polymerázová řetězová reakce s reverzní transkripcí a další pojmy v rejstříku, které obsahují zkratku PCR.

DNA-dependentní RNA-polymeráza je enzym, který hraje klíčovou úlohu při transkripci („přepisu“) genetické informace z DNA do mRNA (viz proteosyntéza).

Poly(ADP-ribóza)polymeráza neboli PARP [zkratka pochází z anglického názvu poly(ADP-ribose)polymerase] je enzym, který se podílí na mnoha buněčných funkcích, včetně oprav poškozené DNA. Poškození DNA může být způsobeno mnoha příčinami, včetně expozice některým chemickým látkám, ionizujícímu záření apod. V rámci protinádorové léčby se někdy používají tzv. inhibitory PARP: ty mohou zabránit nádorovým buňkám v opravách poškozené DNA, což způsobí jejich smrt. Viz také inhibitory PARP.

Emoční reakce je okamžitá a „pocitová“ reakce (např. pocit štěstí, strachu, smutku apod.) na nějaký podnět (např. radostnou nebo špatnou zprávu apod.). Viz také emoce.

Alergická reakce cytotoxického typu neboli imunopatologická reakce II. typu je jedním ze čtyř typů alergických reakcí, ale vyskytuje se velmi zřídka. V tomto případě se na antigen (vázaný na povrch buňky nebo vyskytující se na povrchu orgánu) naváže protilátka, díky níž pak imunitní systém cílovou buňku (označenou komplexem antigen-protilátka) zničí. Příkladem je situace, kdy se některé léky vážou na povrch krevních buněk. Na tyto léky (antigeny) se navážou protilátky a imunitní systém ničí krevní buňky vlastního těla. Při vyšetření krve se to může projevit např. poklesem počtu bílých krvinek (granulocytů) nebo krevních destiček (trombocytů). Viz také alergická reakce, cytotoxicita.

Imunopatologická reakce I. typu je jiný název pro alergickou reakci časného typu. Viz také imunopatologické reakce.

Imunopatologická reakce III. typu je jiný název pro alergickou reakci imunokomplexového typu. Viz také imunopatologické reakce.

Místní alergická reakce je alergická reakce, která se projevuje u osob alergických na hmyzí bodnutí. Zatímco u zdravých lidí vyvolá bodnutí hmyzem místní kožní reakci (svědění a zarudnutí kůže v okolí vpichu, které však během několika hodin zmizí), u alergiků je místní reakce mnohem většího rozsahu: rudý bolestivý otok se šíří do okolí a může přetrvávat i několik dní. Viz také alergická reakce, celková alergická reakce.

Celková alergická reakce je alergická reakce, která se může projevit u osob alergických na hmyzí bodnutí. Celková alergická reakce je vždy závažnější než místní alergická reakce. Projevuje se brzy po bodnutí, nejpozději do 15 minut. Postižený má kopřivku, oteklou kůži a sliznice, může zvracet, mít průjem, rýmu, ztížené dýchání až dušnost a může i ztratit vědomí. Viz také alergická reakce, místní alergická reakce.