Vyhledávání v rejstříku pojmů NZIP

Plazmatická membrána je jiný název pro buněčnou membránu. Viz také membrána.

Plazmatické buňky je jiný název pro plazmocyty. Viz také buňka.

Plazmatické proteiny jsou proteiny, které se přirozeně vyskytují v krevní plazmě. Příklady plazmatických proteinů jsou sérový albumin a globuliny. Terminologická poznámka: Pojem „plazmatické proteiny“ je někdy (nesprávně) zaměňován s pojmem sérové proteiny. Obě skupiny proteinů jsou téměř totožné, avšak plazmatické proteiny zahrnují i fibrinogen, zatímco sérové proteiny nikoli. Obrázek: Hlavní složky krve, místo jejich vzniku (nebo vstřebávání) a hlavní funkce. (Zdroj: By OpenStax: Anatomy & Physiology, March 11, 2023, CC BY 4.0) Viz také krevní plazma, proteiny, sérové proteiny.

Slizniční membrána je jiný název pro sliznici. Viz také membrána.

Serózní membrána neboli seróza (lat. tunica serosa) je tenká lesklá blána, která vystýlá stěny tělních dutin (např. břišní dutiny či hrudní dutiny) a pokrývá orgány uvnitř těchto dutin (například srdce, plíce, žaludek či střeva). Viz také serózní, membrána.

Presynaptická membrána je součástí synapse. Je to plazmatická membrána neuronu (přesněji řečeno jeho axonu), ze kterého je nervový vzruch přes synaptickou štěrbinu přenášen na další buňku. Viz také presynaptický, membrána, synapse.

Semipermeabilní membrána je odborný název pro polopropustnou membránu. Viz také membrána.

Integrální membránové proteiny jsou proteiny, které jsou pevně ukotveny v buněčné membráně, protože: mají hydrofobní část aminokyselinového řetězce zabudovanou ve fosfolipidové dvojvrstvě, při tzv. posttranslační modifikaci (viz proteosyntéza) jsou pozměněny tak, že získají hydrofobní část, která je v buněčné membráně ukotví. Integrální membránové proteiny, které procházejí skrze celou šířku buněčné membrány, jsou označovány jako transmembránové proteiny. Jinými slovy, některé integrální membránové proteiny (nikoli všechny!) jsou zároveň řazeny mezi transmembránové proteiny. Obrázek: Stavba buněčné membrány – schematický nákres. Hlavní složkou buněčné membrány jsou fosfolipidy – molekuly s hydrofilními „hlavičkami“ a hydrofobními „ocásky“. V buněčné membráně je ale zanořeno velké množství různých membránových proteinů, z nichž některé jsou schematicky znázorněny na obrázku. (Zdroj: depositphotos.com) Viz také membránové proteiny.

Periferní membránové proteiny jsou proteiny, které jsou připojeny k buněčné membráně, ale nejsou zanořeny do její fosfolipidové dvojvrstvy. Obrázek: Stavba buněčné membrány – schematický nákres. Hlavní složkou buněčné membrány jsou fosfolipidy – molekuly s hydrofilními „hlavičkami“ a hydrofobními „ocásky“. V buněčné membráně je ale zanořeno velké množství různých membránových proteinů, z nichž některé jsou schematicky znázorněny na obrázku. (Zdroj: depositphotos.com) Viz také periferní, membránové proteiny.

Membrána je tenká vrstva materiálu nebo tkáně, která od sebe odděluje dva prostory. Z hlediska propustnosti dělíme membrány na: nepropustné (impermeabilní), polopropustné (semipermeabilní), zcela propustné (permeabilní). V biologii má nenahraditelnou roli buněčná membrána. Odvozené přídavné jméno je membránový. Viz také další pojmy v rejstříku, které obsahují výraz membrána, membránový apod.