Vyhledávání v rejstříku pojmů NZIP

Pasivní imunizace je cílené navození imunity, při kterém jsou do těla parenterálně (obvykle injekčně, případně prostřednictvím infuze) vpraveny protilátky proti konkrétnímu antigenu. Imunitní systém tedy tyto protilátky „pasivně“ přijímá. Protilátky mohou pocházet od jiného pacienta nebo z laboratorního zvířete (zejména monoklonální protilátky). Pasivní imunizace se používá především v případě, že aktivní imunizace již není z časových důvodů proveditelná – například proto, že pacient již byl vystaven infekčnímu agens. Pasivní imunizace sice působí okamžitě, ale není dlouhodobá (natož trvalá), protože protilátky jsou v těle odbourávány. Konkrétními příklady pasivní imunizace jsou: podání tzv. lidského antitetanického imunoglobulinu (hTIG) proti tetanotoxinu k profylaxi tetanu, podání tzv. rekonvalescentní plazmy při některých virových onemocněních (např. COVID-19). Poznámka: V širším slova smyslu lze za pasivní imunizaci považovat i přenos protilátek z matky na dítě: mateřské protilátky IgG přecházejí z očkované těhotné ženy přes placentu na plod, mateřské protilátky IgA jsou přenášeny mateřským mlékem. Viz také imunizace, aktivní imunizace.

Imunizace je cílené navození imunity vůči určitému antigenu. Rozlišujeme přitom: aktivní imunizaci – imunitní systém si protilátky „aktivně“ vytváří, typicky po očkování proti konkrétnímu infekčnímu onemocnění, pasivní imunizaci – dodáním protilátek do těla „zvenčí“, tělo tedy tyto protilátky „pasivně“ přijímá. Odvozené sloveso je imunizovat. Viz také aktivní imunizace, pasivní imunizace.

Aktivní imunizace je cílené navození imunity, při kterém tělo přichází do kontaktu s antigenem a jeho imunitní systém si následně „aktivně“ vytváří protilátky. Aktivní imunizace – ve srovnání s pasivní imunizací – obvykle navozuje dlouhodobou (někdy až celoživotní) imunitu vůči určitému infekčnímu onemocnění prostřednictvím očkování. Její účinek se však projeví až po několika dnech až týdnech. Poznámka: V širším slova smyslu lze za aktivní imunizaci považovat i „přirozené“ setkání s antigenem (tj. tělo projde určitým infekčním onemocněním, jehož následkem si do budoucna vytvoří imunitu). V souvislosti s lékařstvím však je aktivní imunizace prakticky totéž co očkování. Viz také imunizace, pasivní imunizace.

Pasivně agresivní porucha osobnosti je jednou z poruch osobnosti. Příklady chování postiženého člověka jsou následující: má sklon k neustálému hněvu, je silně sebestředný, je značně nedůvěřivý, je velmi odtažitý, má silnou potřebu hájit své vlastní hranice. Viz také porucha.

Pasivní pohybový aparát je součást pohybového aparátu, která slouží především k udržení správného tvaru těla a jeho zpevnění. Skládá se z kosterního systému a souvisejících struktur (kosti, chrupavky, klouby, meziobratlové ploténky a vazy). Viz také pohybový aparát, aktivní pohybový aparát.

Pasivní kouření znamená neúmyslné vdechování tabákového kouře, který vydechují jiní lidé (tedy ti, kteří kouří aktivně). Bylo prokázáno, že u nekuřáků výrazně stoupá výskyt rakoviny plic i některých dalších onemocnění, pokud jsou pravidelně vystavováni tabákovému kouři jiných osob. Člověk, který pasivně kouří, je označován jako pasivní kuřák. Viz také tabák, kouření, aktivní kouření.