Vyhledávání v rejstříku pojmů NZIP

Porucha menstruačního cyklu je jakákoli odchylka od normální, pravidelné menstruace. Závažnost těchto odchylek může být velmi různá. Rozlišujeme přitom: Poruchy menstruačního rytmu: amenorea – vynechání menstruačního krvácení, oligomenorea – málo časté menstruační krvácení, polymenorea – příliš časté menstruační krvácení.   Poruchy intenzity a délky menstruačního krvácení: hypomenorea – příliš slabé menstruační krvácení, hypermenorea – příliš silné menstruační krvácení, menoragie – příliš silné a příliš dlouhé menstruační krvácení, metroragie – krvácení mimo menstruační cyklus. Viz také porucha, menstruační cyklus.

Menstruační cyklus jsou přirozeně se odehrávající změny v těle každé zdravé dospělé ženy, které se opakují přibližně každé čtyři týdny. Jedná se o fyziologické změny hladiny ženských pohlavních hormonů, jejichž důsledkem jsou změny v děloze a ve vaječnících, které se připravují na případné oplodnění a těhotenství. U různých žen může mít menstruační cyklus různou délku (udává se rozmezí 21–35 dní); důležité však je, aby délka byla stále přibližně stejná. První menstruační krvácení u dospívající dívky se označuje jako menarche, konec pravidelné menstruace u ženy v klimakteriu se označuje jako menopauza. Obrázek: Zjednodušené schéma menstruačního cyklu. (Zdroj: By Isometrik - Own work, CC BY-SA 3.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=8703107) Viz také menstruace.

Cyklotymie se řadí mezi tzv. perzistentní afektivní poruchy. Pod pojmem cyklotymie se rozumí alespoň dva roky trvající nestabilita nálady s lehce se projevujícími manickými a depresivními fázemi. Mezi nimi se mohou (ale nemusejí) objevovat fáze s „normální“ náladou.

Močovinový cyklus je označení pro cyklický sled biochemických reakcí, při kterém vzniká močovina. Močovinový cyklus je v lidském těle nezbytný k vylučování odpadních látek obsahujících dusík (například amoniaku). V rámci tohoto cyklu (viz obrázek) vzniká z ornitinu biochemickou reakcí (za účasti enzymu ornitintranskarbamylázy) citrulin, dalšími dvěma reakcemi pak vzniká arginin. Z argininu se pak odštěpí močovina (vyloučí se močí) a obnoví se ornitin. Tímto způsobem – tedy přeměnou na močovinu – tělo vylučuje většinu amoniaku, který vzniká v játrech při odbourávání aminokyselin. Obrázek: Močovinový cyklus – schematický nákres. (Zdroj: Harnstoffzyklus, Lukas Ignucz, DocCheck, by BioRender.com (2023); převzato z https://app.biorender.com/biorender-templates; licencováno pod CC BY-NC-SA 3.0.) Viz také močovina.

Buněčný cyklus je sled událostí, které se odehrávají v buňce mezi dvěma buněčnými děleními. Buněčný cyklus se skládá z řady kroků, během nichž se chromozomy a další buněčný materiál „zdvojnásobí“, resp. vytvoří se jeho „kopie“. Buňka se poté (při mitóze) rozdělí na dvě dceřiné buňky, z nichž každá obdrží jednu kopii zdvojeného buněčného materiálu (včetně kompletní sady chromozomů). Buněčný cyklus je dokončen, když je každá dceřiná buňka obklopena svou vlastní buněčnou membránou. Obrázek: Buněčný cyklus – schematický nákres. (Zdroj: Zellzyklus, Ben Antwerpes und Janica Nolte, DocCheck, by BioRender.com (2024); převzato z https://app.biorender.com/biorender-templates; licencováno pod CC BY-NC-SA 3.0.) Viz také buňka, mitóza.

Selektivní inhibitory cyklooxygenázy 2 je je jiný název pro koxiby. Viz také inhibitor.

Cyklofosfamid je lék, který se používá samostatně (v monoterapii) nebo společně s jinými léky (v kombinované terapii) k léčbě některých typů zhoubných nádorů. Princip působení cyklofosfamidu spočívá v tom, že lék poškozuje DNA v buňkách a může zabíjet nádorové buňky. Může také tlumit imunitní reakce, proto se někdy používá při léčbě některých autoimunitních onemocnění. Cyklofosfamid se řadí mezi alkylační cytostatika.

Cyklus chemoterapie je pojem používaný v onkologii. Jedná se o období, kdy je podávána chemoterapie (typicky několik dní), následované obdobím klidu (bez léčby, typicky 2–3 týdny) – a to se několikrát opakuje. V období klidu se tělo může zotavit z vedlejších účinků chemoterapie. Viz také chemoterapie, chemoterapeutický režim.

Spánkový cyklus je sled čtyř spánkových stadií, které se vzájemně střídají v poměrně stabilním a charakteristickém pořadí. Jeden spánkový cyklus trvá přibližně 90–110 minut a obvykle se opakuje 4–7× za noc: spánkové stadium N1, spánkové stadium N2, spánkové stadium N3 neboli hluboký spánek, REM spánek. Těsně po usnutí u zdravého člověka převažuje hluboký spánek, v dalších cyklech se postupně zvyšuje podíl REM spánku. Mezi dvěma cykly se člověk může i krátce probudit, například při změně polohy těla. Obrázek: Jeden spánkový cyklus trvá přibližně 90–110 minut. Během něj se vystřídají spánková stadia N1, N2, N3 a REM spánek. (Zdroj: depositphotos.com) Viz také spánek, spánková stadia.