Vyhledávání v rejstříku pojmů NZIP

Levostranná srdeční podpora neboli LVAD (zkratka pochází z anglického názvu left ventricular assist device) je jedním z několika typů mechanické srdeční podpory (MCS). LVAD je implantována do levé komory a odtud vhání krev do aorty. Tento typ podpory je nejběžnějším typem MCS a nahrazuje funkci levé části srdce.

Levostranné srdečné selhání je srdeční selhání, při kterém je postižena levá strana srdce. Ta vhání krev okysličenou v plicích do tělního oběhu. Pokud nefunguje dostatečně, je tělo nedostatečně zásobené. Zpočátku se toto nedostatečné zásobení projevuje pouze při zvýšených nárocích (při fyzické zátěži), ale v pokročilém stadiu již i v klidu. Mezi důsledky levostranného selhávání patří snížený výkon, závratě, dušnost a nízký krevní tlak. Zároveň dochází k městnání (hromadění) krve v plicích. To má za následek filtrování tekutiny přes cévní stěny ven a hromadění „vody“ na plicích (plicní edém), spojený se zvyšováním dušnosti.

Pravostranná srdeční podpora neboli RVAD (zkratka pochází z anglického názvu right ventricular assist device) je jedním z několika typů mechanické srdeční podpory. RVAD je implantována do pravé komory, pumpuje krev do plicnice a nahrazuje tak funkci pravé části srdce.

Oboustranná srdeční podpora neboli BiVAD (zkratka pochází z anglického názvu biventricular assist device) je jedním z několika typů mechanické srdeční podpory. Jak již z názvu vyplývá, podporuje činnost levé komory (vhání krev do aorty) i pravé komory (čerpá krev do plicnice).

Mechanická srdeční podpora neboli MCS (zkratka pochází z anglického názvu mechanical circulatory support) je zařízení, které může být implantováno do těla některých pacientů se srdečním selháním. U pacientů s pokročilým srdečním selhání může MCS částečně nebo úplně převzít úlohu srdce (tzn. stává se „čerpadlem krve“) v krevním oběhu. Existuje několik různých typů MCS: levostranná srdeční podpora, pravostranná srdeční podpora, oboustranná srdeční podpora, umělé srdce.

Srdeční frekvence neboli HR (zkratka pochází z anglického názvu heart rate) je počet srdečních stahů (tedy úderů srdce) za jednotku času, nejčastěji za minutu. U zdravého dospělého člověka je klidová srdeční frekvence přibližně 60–80 tepů za minutu. Sportovci mají klidovou srdeční frekvenci obvykle nižší než běžná populace, neboť jejich srdce je „trénovanější“. Při fyzické zátěži srdce zvyšuje svou frekvenci až na cca 200 úderů za minutu – a dokáže zvýšit i svůj tepový objem, tedy množství krve vypuzené během jednoho úderu. Viz také tepová frekvence, dechová frekvence, srdeční rytmus, tepový objem a další pojmy v rejstříku, které obsahují výraz srdeční frekvence.

Srdeční dutiny je souhrnné označení pro levou síň, levou komoru, pravou síň a pravou komoru.

Převodní systém srdeční (lat. systema conducens cordis) zajišťuje stimulaci a vedení vzruchu v srdci. Aby srdce mohlo vhánět krev do těla, je nutné, aby docházelo ke koordinovaným stahům buněk jednotlivých síní a komor, které se musí v rámci každé z nich současně stáhnout či uvolnit. Viz také atrioventrikulární uzel, sinoatriální uzel, Hisův svazek, Purkyňova vlákna, Tawarova raménka.

Srdeční rytmus je pravidelné střídání systoly (stahu neboli kontrakce srdečního svalu) a diastoly (uvolnění neboli relaxace srdečního svalu). Srdeční rytmus je udáván převodním systémem srdečním. Je-li srdeční rytmus narušen, hovoříme o arytmii. Viz také srdeční frekvence.

Srdeční selhání je stav, kdy srdce není schopno čerpat dostatečné množství krve do ostatních částí těla. Může se jednat o chronické srdeční selhá(vá)ní, při kterém se tento jev vyvíjí dlouhodobě, často s postupným zhoršováním stavu, nebo o akutní srdeční selhání, k němuž dochází náhle (např. vlivem akutního infarktu myokardu nebo plicní embolie). Srdeční selhání může mít nicméně řadu příčin, většinou chronických; nejčastějšími příčinami jsou hypertenze a ischemická choroba srdeční.