Vyhledávání v rejstříku pojmů NZIP

Inzulinorezistence je jiný název pro inzulinovou rezistenci. Viz také inzulin, rezistence.

Růstový faktor podobný inzulinu neboli IGF (zkratka pochází z anglického názvu insulin-like growth factor) je souhrnné označení pro malou skupinu růstových faktorů. IGF se svou strukturou velmi podobají inzulinu, odtud pochází i jejich název. IGF se uplatňují při růstu některých tkání, například svalů či kostí. IGF se řadí mezi proteinové hormony. Viz také růstové faktory, inzulin.

Inzulinová rezistence neboli inzulinorezistence je chorobný stav, při kterém buňky nereagují správně na hormon inzulin, který za normálních podmínek umožňuje vstup glukózy do buněk a tím snižuje glykemii (hladinu glukózy v krvi). Inzulin je uvolňován ze slinivky břišní podle množství přijatého cukru. Inzulinová resistence bývá součástí tzv. metabolického syndromu, který zvyšuje riziko srdečně-cévních onemocnění a cukrovky. Na vzniku inzulinorezistence se podílí jak dědičné vlivy, tak vlivy životosprávy. Viz také inzulin, rezistence, citlivost k inzulinu.

Citlivost k inzulinu vyjadřuje, do jaké míry reagují buňky konkrétního člověka na inzulin, který se nachází v krevním řečišti. Inzulin snižuje hladinu glukózy v krvi (neboli glykemii). Obecně lze shrnout, že lidé s normální citlivostí k inzulinu potřebují ke snížení glykemie menší množství inzulinu než ti, kteří mají sníženou citlivost k inzulinu (tj. je u nich pozorována inzulinová rezistence). Viz také inzulin, inzulinová rezistence.

Inzulin je hormon, který vzniká v B-buňkách slinivky břišní a z ní je také vylučován do krevního oběhu. Inzulin má více účinků, ale především řídí využívání sacharidů. Sacharidy se v lidském těle štěpí na glukózu. Tento monosacharid je pro buňky hlavním zdrojem energie. Inzulin umožňuje buňkám ve svalech, játrech a tukové tkáni přijímat glukózu a využívat ji jako zdroj energie, aby mohly správně fungovat. Bez inzulinu nejsou buňky schopny využívat glukózu jako palivo a začnou fungovat špatně. Přebytečná glukóza, kterou buňky nevyužijí jako palivo, se přemění na tukovou tkáň. Kromě toho má inzulin několik dalších účinků na metabolismus – například zastavuje odbourávání proteinů (bílkovin) a lipidů (tuků). Inzulin se řadí mezi proteinové hormony. Viz také další pojmy v rejstříku, které obsahují výraz inzulin.