Vyhledávání v rejstříku pojmů NZIP

Inhibitory kontrolních bodů imunitní reakce je jiný název pro checkpoint inhibitory. Viz také inhibitor, imunitní reakce.

Kontrolní body imunitní reakce jsou regulační molekuly, které jsou v rámci imunitního systému nezbytné pro řízení imunitní reakce a imunotolerance. Jedná se o receptory (tedy specializované proteiny), které se vyskytují na povrchu některých buněk imunitního systému (například T-lymfocytů či antigen prezentujících buněk), ale i některých nádorových buněk. Tyto receptory po navázání příslušných ligandů (které jsou prezentovány nebo uvolňovány jinými buňkami) dokážou inhibovat (brzdit) nebo naopak stimulovat (povzbuzovat) aktivitu imunitního systému. Rozlišujeme proto dvě hlavní skupiny: inhibiční kontrolní body imunitní reakce – inhibují (brzdí) aktivitu buněk imunitního systému; konkrétními příklady jsou CTLA-4, PD-1, LAG3, TIM-3, NOX2, IDO, KIR, VISTA, SIGLEC7, B7-H3, B7-H4, BTLA či A2AR (na T-lymfocytech) či PD-L1 (na některých nádorových buňkách); stimulační kontrolní body imunitní reakce – stimulují (povzbuzují) aktivitu buněk imunitního systému; konkrétními příklady jsou CD27, CD28, CD40, CD70, CD86, CD122, CD134 (OX40), CD137, GITR či ICOS (na T-lymfocytech). Viz také checkpoint inhibitory.

Imunitní reakce neboli imunitní odpověď je definována jako stav změněné reaktivity imunitního systému, k němuž dochází v důsledku setkání s antigenem. Konečným výsledkem může být navození imunity vůči tomuto antigenu (toho se využívá např. při očkování). U některých lidí se však vyskytují nežádoucí imunitní reakce vůči zcela neškodným antigenům, tzv. imunopatologické reakce, které jsou souhrnně označovány jako alergie (viz také alergická reakce). Viz také imunita.

Inhibiční kontrolní body imunitní reakce jsou receptory (tedy specializované proteiny), které se vyskytují na povrchu některých buněk imunitního systému (například T-lymfocytů či antigen prezentujících buněk), ale i některých nádorových buněk. Tyto receptory po navázání příslušných ligandů (které jsou prezentovány nebo uvolňovány jinými buňkami) dokážou inhibovat (brzdit) aktivitu imunitního systému. Konkrétními příklady jsou CTLA-4, PD-1, LAG3, TIM-3, NOX2, IDO, KIR, VISTA, SIGLEC7, B7-H3, B7-H4, BTLA či A2AR (na T-lymfocytech) či PD-L1 (na některých nádorových buňkách). Viz také inhibice, kontrolní body imunitní reakce, stimulační kontrolní body imunitní reakce.

Stimulační kontrolní body imunitní reakce jsou receptory (tedy specializované proteiny), které se vyskytují na povrchu některých buněk imunitního systému (například T-lymfocytů či antigen prezentujících buněk). Tyto receptory po navázání příslušných ligandů (které jsou prezentovány nebo uvolňovány jinými buňkami) dokážou stimulovat (povzbuzovat) aktivitu imunitního systému. Konkrétními příklady jsou CD27, CD28, CD40, CD70, CD86, CD122, CD134 (OX40), CD137, GITR či ICOS (na T-lymfocytech). Viz také stimulace, kontrolní body imunitní reakce, inhibiční kontrolní body imunitní reakce.

Imunitní odpověď je jiný název pro imunitní reakci. Viz také imunita.

Buňky imunitního systému pomáhají tělu bojovat s infekčními a některými dalšími nemocemi. Tyto buňky se vyvíjejí z kmenových buněk v kostní dřeni, kde se z nich stávají různé typy bílých krvinek. Mezi buňky imunitního systému se řadí neutrofily, eozinofily, bazofily, mastocyty, monocyty, makrofágy, dendritické buňky, NK buňky a lymfocyty (B-lymfocyty i T-lymfocyty). Viz také buňka, imunitní systém.

Slizniční imunitní systém neboli MALT (zkratka pochází z anglického výrazu mucosa-associated lymphoid tissue, který se nepřekládá doslovně) je tvořen buněčnou a humorální složkou, a přímo na sliznicích se na něm podílejí fyzikální a chemické obranné mechanismy: fyzikální obranné mechanismy – patří k nim např. celistvost sliznice, hlen, řasinky a jejich pohyb, peristaltika, chemické obranné mechanismy – patří k nim pH, chemické složení hlenu, a zejména obsah různých látek, které tvoří slizniční prostředí a brání růstu patogenů (například antimikrobiální látky, žaludeční kyselina, střevní žlučové soli atd.). Do slizničního imunitního systému jsou dále zapojeny buňky imunitního systému, které jsou na sliznicích široce rozptýleny nebo se organizují do větších skupin, jako jsou například jako mandle tzv. Waldeyerova lymfatického okruhu. Slizniční imunitní systém bývá řazen mezi sekundární lymfatické orgány. Viz také sliznice, imunita, slizniční imunita.

Imunitní systém je systém zabezpečující ochranu organismu před cizorodým a infekčním materiálem. Kromě toho slouží k odstraňování vlastních poškozených či odumřelých tkání a buněk, včetně nádorových buněk. Pokud je však imunitní systém nadměrně aktivní, mohou se vyskytovat různé alergie, autoimunitní onemocnění apod. Viz také imunita, orgánový systém.

Imunitní stav je jiný název pro stav imunity. Viz také imunita.