Hypotonie doslova znamená „snížený svalový tonus“.
Za normálních okolností jsou kosterní svaly i v klidovém stavu mírně stažené (kontrahované), což označujeme jako svalový tonus neboli svalové napětí. Svalový tonus zejména pomáhá zachovávat držení těla, během spánku klesá. Svalový tonus je řízen signály, které putují z mozku přes nervy do svalů a dávají jim „pokyny“ ke stahování (kontrakci). Hypotonie může vzniknout v důsledku poškození mozku, míchy, nervů nebo svalů. Takové poškození může být důsledkem úrazu, faktorů vnějšího prostředí nebo genetických poruch, poruch fungování svalů nebo centrálního nervového systému. Vyskytuje se například u dětské mozkové obrny, Downova syndromu, svalových dystrofií, Praderova–Williho syndromu a některých dalších genetických poruch. V některých případech není možné zjistit, co hypotonii způsobuje. Kojenci s hypotonií trochu připomínají „hadrové panenky“: jejich ruce a nohy víceméně „visí“, ovládání pohybů hlavy je rovněž značně obtížné. Mezi další příznaky hypotonie se řadí např. problémy s pohyblivostí a držením těla, potíže s dýcháním a tvorbou řeči, ochablost vazů a kloubů a špatné reflexy. Hypotonie nemá vliv na inteligenci.
Odvozené přídavné jméno je hypotonický.
Opakem hypotonie je hypertonie.
Pozor: Hypotonie není totéž co svalová slabost neboli myastenie! (U některých lidí se však hypotonie i myastenie mohou vyskytovat současně.)
Viz také hypo-, svalový tonus.