Vyhledávání v rejstříku pojmů NZIP

Hydatidózní mola je abnormální hroznovitý útvar, který se v případě molárního těhotenství nachází v děložní dutině místo normálně se vyvíjejícího embrya a placenty.

Molární těhotenství je abnormální forma těhotenství, kdy v děloze se místo normálně se vyvíjejícího embrya a placenty vytvoří tzv. hydatidózní mola – hroznovitý útvar, který může vyplňovat celou děložní dutinu. Viz také těhotenství.

Möllerova–Barlowova nemoc neboli dětský skorbut je forma kurdějí, která se vyskytuje v dětském věku. Ačkoli toto onemocnění způsobené nedostatkem vitaminu C se v České republice vyskytuje jen vzácně, nelze jej podceňovat. Kromě skvrn na kůži (což je důsledek zvýšené krvácivosti do kůže a svalů) a oteklými dásněmi se může Möllerova–Barlowova nemoc projevovat například apatií dítěte, anemií, zvýšenou náchylností k infekcím či bolestí kloubů a svalů. Viz také kurděje.

Molekulárně genetické vyšetření je laboratorní metoda, která využívá poznatků molekulární biologie k vyšetření vzorku tkáně, krve nebo jiné tělesné tekutiny ke kontrole určitých genů, proteinů nebo jiných biomolekul, které mohou být známkou nějakého konkrétního onemocnění. Viz také molekula, genetika, molekulární biologie, molekulární profilování.

Mollovy žlázy jsou pozměněné potní žlázy, které se nacházejí na okrajích očních víček. Mollovy žlázy společně se Zeisovými žlázami navlhčují a promazávají řasy, aby zůstávaly měkké (a tak mohly dobře plnit svou funkci). Viz také žlázy.

Molekulární medicína je vědní obor, který se zabývá vývojem metod diagnostiky a léčby různých nemocí na základě poznatků molekulární biologie. Vědci mohou například navrhovat nové, cílené léky, pokud rozumí tomu, jak fungují konkrétní geny, proteiny a další molekuly uvnitř buněk. Viz také molekula, medicína (lékařství), molekulární biologie.

Molekulární biologie je vědní obor, který studuje biologické procesy na úrovni molekul. Molekulární biologie se částečně překrývá s biochemií, ale mnohem více se zaměřuje na procesy týkající se DNA a RNA, např. na proteosyntézu. Molekulární biologie se rovněž zabývá procesy, které vzájemně spojují genotyp daného člověka (tj. genetickou informaci uloženou v jednotlivých genech) s jeho fenotypem (souhrnné označení pro pozorovatelné znaky). V neposlední řadě hraje molekulární biologie zásadní roli při studiu struktury, funkce a vnitřních kontrolních mechanismů v jednotlivých buňkách; to lze následně využít v molekulární medicíně, tzn. při diagnostice různých nemocí či při vývoji nových, cílených léků. Odvozené přídavné jméno je molekulárně biologický, odborník na molekulární biologii se nazývá molekulární biolog. Viz také molekula, biologie, biochemie, molekulárně genetické vyšetření, molekulární medicína.

Signální molekuly jsou obecně látky, které přenášejí informace mezi jednotlivými buňkami mnohobuněčného organismu, tedy i lidského těla. Signální molekuly fungují jako ligandy, které se vážou na receptory nacházející se na cílových buňkách nebo uvnitř těchto buněk. Ve struktuře i funkci různých signálních molekul existují značné rozdíly. Co se týče struktury, složitost signálních molekul se pohybuje od poměrně jednoduchých látek (např. neurotransmitery) až po komplikované útvary (např. proteiny). Některé signální molekuly přenášejí signály na velké vzdálenosti (endokrinní signalizace), zatímco jiné působí lokálně, tzn. předávají informace mezi sousedními buňkami (parakrinní singalizace). Signální molekuly se navíc liší i způsobem, jakým účinkují na cílové buňky. Některé signální molekuly jsou schopny procházet plazmatickou membránou a vázat se na intracelulární receptory v cytoplazmě nebo v jádře; většina signálních molekul se však váže na receptory, které se nacházejí na povrchu cílové buňky. Viz také molekula, buněčná signalizace, přenos signálu.

Molekulární profilování neboli vyšetření biomarkerů je laboratorní metoda, která využívá vzorek tkáně, krve nebo jiné tělesné tekutiny ke kontrole určitých genů, proteinů nebo jiných biomolekul, které mohou být známkou nějakého konkrétního onemocnění. V souvislosti s onkologií lze molekulární profilování využít také ke kontrole určitých změn v genu nebo chromozomu, které mohou zvyšovat riziko vzniku zhoubného nádoru, případně i jiných onemocnění. Molekulární profilování může být prováděno v kombinaci s dalšími vyšetřovacími postupy (jako je například biopsie), které pomáhají diagnostikovat některé typy zhoubných nádorů. Lze jej také využít k plánování léčby, ke zjištění, jak dobře léčba funguje, ke stanovení prognózy, případně k odhadu, zda se zhoubný nádor pravděpodobně vrátí (recidivuje) nebo se rozšíří do jiných částí těla (metastazuje). Viz také molekula, biomarker, vyšetření nádorových markerů.

Malé molekuly (v souvislosti s farmakologií) je zastřešující pojem pro velkou skupinu léčivých látek, jejichž molekuly jsou poměrně „malé“ (zjednodušeně řečeno; odborné definice se liší, ale podle jedné z nich tzv. molekulová hmotnost těchto sloučenin nepřesahuje 800 g/mol). Díky své velmi malé velikosti jsou malé molekuly schopny proniknout do nejmenších struktur těla (včetně buněk, ke kterým se dostanou například prostřednictvím krevního řečiště) a tam rozvinout svůj požadovaný účinek. Mezi malé molekuly se řadí převážná většina léčivých látek, které se uplatňují v každodenní klinické praxi. Tyto sloučeniny mají široké spektrum použití a tím i celou řadu různých mechanismů účinku. Viz také molekula.