Vyhledávání v rejstříku pojmů NZIP

„Hodný“ cholesterol je lidové označení pro lipoprotein o vysoké hustotě (HDL).

LDL-cholesterol je jiný název pro lipoprotein o nízké hustotě (LDL).

„Zlý“ cholesterol je lidové označení pro lipoprotein o nízké hustotě (LDL).

HDL-cholesterol je jiný název pro lipoprotein o vysoké hustotě (HDL).

Celkový cholesterol je hodnota získaná při laboratorním vyšetření krve, obvykle v rámci tzv. lipidového profilu. Jedná se o celkové množství cholesterolu, které se nachází v různých typech lipoproteinů. Obecně by celkový cholesterol neměl přesahovat zhruba 5 mmol/l (milimolů na litr). Doporučené hodnoty se však u různých skupin populace mírně liší. Viz také cholesterol.

Cholesterol je látka tukové povahy, která se přirozeně vyskytuje v lidském těle a má v něm řadu důležitých funkcí. Cholesterol je mimo jiné potřebný k tvorbě steroidních hormonů (např. estrogenů nebo testosteronu), vitaminu D a žlučových kyselin. Je také důležitým stavebním prvkem buněčných membrán a lipoproteinů. Lidský organismus cholesterol částečně vytváří (syntetizuje) sám, částečně jej přijímá v potravě. Cholesterol se nachází v potravinách živočišného původu, jako je maso, vnitřnosti, vaječný žloutek, máslo, mléko a mléčné výrobky. Obrázek: Zjednodušeně znázorněná chemická struktura cholesterolu. Konec každé úsečky (není-li na ní zakreslen atom jiného chemického prvku, např. kyslíku nebo vodíku) znázorňuje jeden atom uhlíku. (Zdroj: Wikimedia Commons, Public Domain) Příliš vysoký příjem cholesterolu v potravě je rizikovým faktorem pro vznik srdečně-cévních onemocnění. Současné vědecké poznatky však ukazují, že cholesterol přijímaný potravou ovlivňuje hladinu cholesterolu v krvi jen částečně, a to zejména u lidí s genetickou predispozicí ke zvýšené hladině cholesterolu (hypercholesterolemii). Důležitější než obsah cholesterolu je proto celkové množství zkonzumovaných tuků a jejich kvalita – tedy to, jaké mastné kyseliny jsou v těchto tucích obsaženy. Přesto stále platí doporučená hodnota konzumace maximálně 300 mg cholesterolu denně. Viz také LDL, HDL.

V každém zdravotnickém zařízení, tedy i v ordinaci praktického lékaře, by měl být zaveden interní systém kontroly a podpory kvality. Měla by také existovat možnost pro pacienty hodnotit poskytovanou péči, vznášet podněty a také podávat stížnosti. Při poskytování zdravotní péče, tak jako při každé lidské činnosti, může docházet k chybám a omylům. Dobrá vzájemná komunikace mezi zdravotníky a pacienty může riziko a následky těchto chyb a omylů zmírnit.

Externí hodnocení kvality a bezpečí zdravotních služeb je proces, jehož účelem je posoudit podle stanovených hodnotících standardů úroveň kvality a bezpečí poskytování zdravotních služeb, a to nezávislým subjektem (fyzickou nebo právnickou osobou), odlišným od poskytovatele zdravotních služeb, který získal k provádění této činnosti příslušné oprávnění (§ 98 odst. 3 zákona o zdravotních službách).

Osoba oprávněná k provádění hodnocení kvality a bezpečí zdravotních služeb sestavuje hodnotitelský tým, který provádí externí hodnocení kvality a bezpečí zdravotních služeb. Oprávnění k hodnocení uděluje na základě splnění všech zákonných požadavků Ministerstvo zdravotnictví. Toto externí hodnocení je dobrovolné a vede k získání certifikátu.

Klinické hodnocení je jiný název pro klinickou studii. Viz také klinický.