Vyhledávání v rejstříku pojmů NZIP

Definitivní moč je jiný název pro sekundární moč. Viz také moč.

Definitivní radioterapie jednou z mnoha možností protinádorové léčby. Radioterapie je v tomto případě použita buď jako jediná léčba nebo jako primární léčba, a to s kurativním (nikoli paliativním) záměrem. Definitivní radioterapie se používá zejména u těch onkologických pacientů, kteří z nějakého důvodu nemohou podstoupit chirurgickou léčbu. V časných i lokálně pokročilých klinických stadiích (tedy bez metastáz) může být definitivní radioterapie rovnocennou alternativou chirurgického zákroku. Viz také radioterapie.

Definitivní hostitel je pojem používaný v epidemiologii a parazitologii. Jedná se o hostitele, který pro dané infekční agens (choroboplodný zárodek) je optimální pro jeho další vývoj a dokončení jeho životního cyklu. Příklady: původci malárie jsou plazmodia, jejich definitivními hostiteli jsou komáři; původci cerkáriové dermatitidy jsou cerkárie (volně plovoucí larvy savčích nebo ptačích krevniček), jejich definitivními hostiteli jsou vodní ptáci (viz obrázek níže); původcem toxoplazmózy je Toxoplasma gondii, definitivními hostiteli tohoto prvoka jsou kočky a kočkovité šelmy, apod. Obrázek: Cerkáriová dermatitida: životní cyklus ptačích schistosom (krevniček) – schematický nákres. Člověk (bod 5) v cyklu figuruje jako náhodný hostitel a parazit v něm nedospívá, ale hyne. Definitivní hostitel (vodní pták) vylučuje společně s výkaly vajíčka schistosom (bod 1). Z vajíček se líhnou larvální stadia miracidia (bod 2), která infikují mezihostitele – vodní plže (bod 3). Z plžů se následně do vody uvolňují cerkárie (bod 4), které mohou infikovat lidi koupající se ve vodě (bod 5), a následně u nich mohou vyvolat cerkáriovou dermatitidu. (Zdroj: CDC/Alexander J. da Silva, PhD; Melanie Moser, 2001. https://phil.cdc.gov/Details.aspx?pid=3383) Viz také hostitel, mezihostitel, náhodný hostitel.

Definitivní diagnóza neboli konečná diagnóza je stanovena poté, co lékař vyhodnotí výsledky různých vyšetření, která se při podezření na dané onemocnění či abnormální stav standardně provádějí. Pojem „definitivní diagnóza“ se používá zejména ke zdůraznění protikladu k suspektní diagnóze. Viz také diagnóza, suspektní diagnóza.

Inkontinence moči je neschopnost udržení moči. Prakticky to znamená ztrátu kontroly nad močovým měchýřem a nedobrovolný únik moči. Inkontinence moči může mít různou závažnost: od občasného úniku několika kapek moči až po únik značného množství moči několikrát denně. Inkontinence moči se řadí mezi poruchy močení. Inkontinence moči může mít významný dopad na kvalitu života – zejména proto, že tento stav může způsobovat trapné situace ve společnosti nebo na veřejnosti. V mnoha případech je inkontinence moči důsledkem nějakého základního onemocnění, které lze léčit, což následně vede k výraznému zlepšení kvality života. Lékaři rozlišují různé typy inkontinence moči, např. stresovou inkontinenci moči, inkontinenci z přetékání apod. Viz také inkontinence, moč, inkontinence stolice.

Retence moči je abnormální stav, kdy se močový měchýř při močení vyprázdní buď jen částečně, nebo se nevyprázdní vůbec. Retence moči se řadí mezi poruchy močení a může mít celou řadu příčin, například: zablokování (výrazné zúžení nebo úplné ucpání) močové trubice, zvětšená prostata, užívání léků na jiné onemocnění, neurologické důvody, tzn. narušení vzájemné komunikace mezi nervovým systémem a močovými cestami, infekce a otoky, které brání vylučování moči z těla, komplikace a vedlejší účinky léků, které byly pacientovi podány při chirurgickém zákroku. Léčba retence moči vždy závisí na její příčině. Viz také moč.

Horní močové cesty jsou součástí močového systému. Horní močové cesty zahrnují ledviny a močovody. Obrázek: Močové cesty – schematický nákres. Pohled je zepředu (jako bychom se dívali na člověka stojícího proti nám), proto jsou levá ledvina a levý močovod na obrázku vpravo a naopak. (Zdroj: depositphotos.com) Viz také močové cesty, dolní močové cesty.

Stresová inkontinence moči je typ inkontinence moči, při níž dochází k nechtěnému úniku moči při různých činnostech souvisejících se zvýšením nitrobřišního tlaku (např. zvedání břemen, kašel, smích, kýchání, tělesná aktivita, změna polohy apod.). Při léčbě někdy mohou pomoci Kegelovy cviky. Viz také inkontinence, inkontinence moči.

Mozkomíšní mok (lat. liquor cerebrospinalis) neboli CSF (zkratka pochází z anglického názvu cerebrospinal fluid) je čirá tekutina, která obklopuje mozek a míchu, tvoří jejich tekutý obal a nadlehčuje je. V případě úbytku mozkomíšního moku (např. v důsledku lumbální punkce) může pacient pociťovat bolesti hlavy, neboť mozek při sebemenším pohybu hlavy více „naráží“ do kostí lebky. Mozkomíšní mok vzniká v mozkových komorách. Obrázek: Mozkomíšní mok (vyznačen modře) vzniká v mozkových komorách, odkud pak odtéká do subarachnoidálního prostoru. (Zdroj: depositphotos.com) Viz také mozek, mícha.

Tkáňový mok neboli intersticiální tekutina je tekutina, která se nachází v prostorách kolem buněk. Tkáňový mok pochází z krve: živiny, kyslík a některé další látky prosakují z nejmenších krevních cév (tzv. kapilár) do jejich okolí a vytvářejí tak tkáňový mok. Ten pomáhá přivádět kyslík a živiny do buněk a odstraňovat z nich odpadní látky. Tkáňový mok se částečně vrací do krevního řečiště (opět skrze stěny kapilár), částečně odtéká směrem k lymfatickým cévám. Jakmile se tkáňový mok dostane do lymfatických cév, nazývá se lymfa. Viz také tkáň.