Vyhledávání v rejstříku pojmů NZIP

Chronické bolesti hlavy je označení pro takové bolesti hlavy, kdy člověk pociťuje jen málo nebo dokonce vůbec žádná bezbolestná období. Pro různé formy bolestí hlavy existují stanovené referenční hodnoty, od kterých odborníci hovoří o chronických bolestech hlavy. Viz také chronický, bolest hlavy, epizodické bolesti hlavy.

Sekundární chronická bolest je bolest, která přetrvává déle než tři měsíce a lze ji vysvětlit jiným chronickým onemocněním, např. artritidou, endometriózou nebo zhoubným nádorem. Viz také sekundární, chronická bolest, primární chronická bolest.

Chronický bolestivý syndrom je stav s přetrvávajícími nebo opakujícími se bolestmi, který trvá nejméně 6 měsíců. Chronický bolestivý syndrom může být někdy důsledkem jiného onemocnění. Někdy však může vzniknout bez zjevné tělesné příčiny: konkrétními příklady jsou fibromyalgie, chronické bolesti hlavy či komplexní regionální bolestivý syndrom. Viz také chronický, bolest, syndrom, chronická bolest.

Chronická bolest je přetrvávající bolest, která trvá déle než tři měsíce nebo se opakovaně vrací, a to navzdory užívání analgetik (léků proti bolesti) nebo jiným formám léčby bolesti. Trvalá nebo opakující se bolest ztrácí svou varovnou funkci (ve srovnání s akutní bolestí). Chronická bolest se tak může stát samostatným onemocněním. Nejčastěji se vyskytujícími chronickými bolestmi jsou bolesti zad, bolesti kloubů a bolesti hlavy. Chronická bolest může mít výrazně negativní dopad na kvalitu života: lidé pak mají často omezenou pohyblivost, mnoho z nich špatně spí a nejsou již tak výkonní jako dříve. K tomu se mohou přidat duševní potíže. Na vzniku a přetrvávání chronické bolesti se mohou podílet tělesné, psychické i sociální vlivy. Chronická bolest může být způsobena každým z těchto tří faktorů, ale později jimi může být i dále ovlivňována. Odborníci doporučují, aby při léčbě chronické bolesti byly zohledněny všechny tři faktory. Viz také chronický, bolest, akutní bolest, primární chronická bolest, sekundární chronická bolest, chronický bolestivý syndrom.

Primární chronická bolest je bolest, která přetrvává déle než tři měsíce, je spojena s významným emočním strádáním nebo funkční poruchou, a nelze ji vysvětlit jiným chronickým onemocněním. Příklady bolestivých stavů, které spadají do této kategorie bolesti, jsou fibromyalgie, komplexní regionální bolestivý syndrom, chronická migréna či dráždivý tračník. Viz také primární, chronická bolest, sekundární chronická bolest.

Psychická bolest je jiný název pro duševní bolest. Viz také psychický.

Bolest ucha může mít různé příčiny, ale tou nejznámější zánět středního ucha. Je to první, na co pomyslíme při bolesti ucha u dítěte. U dospělého pacienta je příčinou spíše zánět ušního zvukovodu. Kromě bolesti může být přítomen výtok z ucha nebo porucha sluchu. Do oblasti ucha se mohou přenášet bolesti zuby a lymfatických uzlin, bolesti hlavových nervů či krční páteře. Praktický lékař obvykle problém vyřeší sám nebo zajistí specializované vyšetření. Viz také bolest.

Viz podrážděné oko.

Bolest při pohlavním styku neboli dyspareunie je jednou ze sexuálních dysfunkcí. Dyspareunie může mít mnoho příčin, které lékaři obvykle rozdělují do dvou hlavních skupin: Organické příčiny: infekce nebo záněty ženských pohlavních orgánů, sexuálně přenosné infekce, endometrióza, následky úrazů (např. porodní poranění, ale i jiné úrazy), následky operací (např. jizvy, srůsty), malformace pohlavních orgánů, nádory, vaginální suchost (např. v důsledku hormonálních změn během menopauzy a po ní) apod. Neorganické (psychologické, duševní) příčiny: problémy v partnerském vztahu, psychosociální faktory, úzkostné poruchy, dříve prožité sexuální násilí apod. Někdy však může hrát roli i více faktorů najednou. Léčba vždy závisí na příčině dyspareunie u konkrétního pacienta či pacientky. Viz také bolest, sexuální dysfunkce.

Multimodální léčba bolesti se používá k úlevě od chronické bolesti. K úspěšnému zmírnění chronické bolesti je často nutné použít několik léčebných metod současně, neboť samotné užívání léků proti bolesti (odborně analgetik) většinou nestačí. Proto lékař většinou doporučí i nemedikamentózní metody – například pohybovou aktivitu, relaxační metody, fyzioterapii, psychoterapii, případně speciální školení a semináře. Pacientovi se v takovém případě věnují odborníci z různých oborů: kromě lékaře například i fyzioterapeut či psycholog. Viz také multimodální, léčba bolesti.