Vyhledávání v rejstříku pojmů NZIP

OROV je zkratka pro virus Oropouche.

Perfluorované a polyfluorované alkylové látky neboli PFAS (zkratka pochází z anglického názvu per- and polyfluoroalkyl substances) je souhrnné označení pro rozsáhlou skupinu syntetických (uměle vytvořených) chemických látek s širokou škálou použití. Čím dál častěji jsou však detekovány jako látky znečišťující životní prostředí a některé z nich jsou spojovány s negativními účinky na lidské zdraví. Uvádí se, že některé PFAS mohou zvyšovat riziko vzniku zhoubných nádorů, poškození jater a ledvin, zvyšovat hladinu cholesterolu v krvi, způsobovat poruchy plodnosti a narušovat funkci endokrinního systému. Všechny PFAS obsahují vazbu uhlík-fluor, která je jednou z nejpevnějších chemických vazeb v organické chemii. To znamená, že odolávají degradaci nejen při používání, ale i později (zejména pokud se dostanou do životního prostředí). Většina PFAS proto snadno překonává velké vzdálenosti od místa, kde unikly do životního prostředí. PFAS mohou kontaminovat podzemní vody, povrchové vody i půdu. Čištění znečištěných míst je technicky obtížné a nákladné. Pokud budou úniky pokračovat, budou se PFAS dále hromadit v životním prostředí, pitné vodě i potravinách. PFAS mají široké využití, protože mají jedinečné žádoucí vlastnosti. Jsou například stabilní při intenzivním zahřívání. Mnohé z nich se používají například jako odpuzovače vody a mastnoty. Mezi hlavní průmyslová odvětví, v nichž se PFAS používají, patří letecký a obranný průmysl, automobilový či stavební průmysl. Používají se také ve zdravotnictví, při zpracování textilu a v kožedělném průmyslu; vyskytují se i v materiálech přicházejících do styku s potravinami, ve výrobcích pro domácnost či v elektronice. V posledních desetiletích začali světoví výrobci nahrazovat některé PFAS jinými PFAS nebo látkami bez obsahu fluoru. K tomuto trendu přispěla skutečnost, že vědci a vlády na celém světě poprvé rozpoznali škodlivé účinky některých PFAS (zejména PFAS s dlouhým řetězcem) na lidské zdraví a životní prostředí. Bližší informace o PFAS lze najít například na webu Státního zdravotního ústavu (odkaz vede na PDF soubor na webu szu.cz, 925 kB).

Holterovské monitorování je jiný název pro ambulantní monitorování EKG.

Ambulantní monitorování EKG, holterovské monitorování, nebo jen zkráceně „Holter“ je metoda, která se využívá pro dlouhodobější záznam EKG, je-li to z jakéhokoli důvodu indikováno (např. při podezření na arytmii). Na hrudník vyšetřovaného člověka jsou připevněny elektrody, které vedou k tzv. Holterovu monitoru – malému přenosnému zařízení, které je potřeba po celou dobu monitorování (většinou 24 až 48 hodin) nosit neustále s sebou. Po celou tuto dobu zaznamenává přístroj činnost srdce. Viz také ambulantní, EKG.

Kyselina chlorovodíková (HCl) se v lidském těle přirozeně vyskytuje zejména v žaludku, kde se podílí na procesu trávení. Kromě toho chrání žaludek a trávicí trakt před většinou patogenů. Jsou-li však narušeny ochranné mechanismy žaludeční sliznice, nebo je-li kyseliny chlorovodíkové nadbytek, může tato agresivní látka naopak sliznici žaludku a navazujícího dvanáctníku poškozovat – pak může dojít k rozvoji peptických vředů. Kromě trávení potravy hraje kyselina chlorovodíková významnou úlohu i v procesu vstřebávání kostí (viz také osteoklasty). Lidské tělo si kyselinu chlorovodíkovou dokáže samo vyrábět z chloridu, který se v hojné míře vyskytuje v běžné stravě. Viz také kyselina, chlor, chlorid.

Chlorované uhlovodíky je souhrnné označení pro velké množství organických sloučenin, které většinou obsahují uhlík, vodík a chlor (ačkoli existují některé výjimky, jako například tetrachlormetan). Z chemického hlediska je chlorovaný uhlovodík definován jako „uhlovodík, ve kterém byl alespoň jeden z atomů vodíku nahrazen atomem chloru“. Mezi chlorované uhlovodíky se řadí mj. některé pesticidy (např. lindan či DDT) či chemikálie používané v průmyslu (např. polychlorované bifenyly). Chlorované uhlovodíky často přetrvávají v životním prostředí a mnohé z nich se akumulují v potravním řetězci. Zdravotní rizika chlorovaných uhlovodíků pro člověka a životní prostředí závisí na tom, o jakou konkrétní sloučeninu se jedná. Některé studie naznačují, že dlouhodobá expozice některým chlorovaným uhlovodíkům je spojena s narušením správného fungování imunitního systému a se zvýšeným rizikem vzniku zhoubných nádorů. Viz také chlor, uhlovodíky.