Vyhledávání v rejstříku pojmů NZIP

Žlutá kostní dřeň (lat. medulla ossium flava) je jeden ze dvou typů kostní dřeně. Žlutá kostní dřeň slouží především jako zásobárna tuku; za určitých podmínek, například při velké ztrátě krve nebo při horečce, se však může přeměnit na červenou kostní dřeň. Žlutá kostní dřeň je někdy kvůli velkému množství tukových buněk označována rovněž jako tuková dřeň. Viz také kostní dřeň, červená kostní dřeň.

Červená kostní dřeň (lat. medulla ossium rubra) je jeden ze dvou typů kostní dřeně. V červené kostní dřeni vznikají a dozrávají všechny krevní buňky – s výjimkou lymfocytů, které v červené kostní dřeni sice vznikají, avšak dozrávají v některém z orgánů lymfatického systému, např. v lymfatických uzlinách nebo ve slezině. Červená kostní dřeň se navíc spolu s játry a slezinou podílí na odbourávání starých červených krvinek. U dětí je přítomen prakticky pouze tento typ kostní dřeně. V průběhu života nicméně červené kostní dřeně ubývá a nahrazuje ji žlutá kostní dřeň. U dospělých se červená kostní dřeň nachází už jen v několika kostech – např. v žebrech, kosti hrudní a kostech pánevních. Viz také kostní dřeň, žlutá kostní dřeň.

Kostní dřeň (lat. medulla ossium) je měkká houbovitá tkáň, která se nachází uvnitř kostí. V kostní dřeni probíhá tvorba krevních buněk – tento proces je odborně označován jako hematopoéza. Kostní dřeň tvoří přibližně 4 % celkové tělesné hmotnosti (u zdravého dospělého člověka to odpovídá asi 2,6 kg). Rozlišujeme dva typy kostní dřeně: červená kostní dřeň – je zodpovědná za tvorbu červených krvinek, bílých krvinek a krevních destiček, žlutá kostní dřeň – skládá se převážně z tukových buněk. Při narození a v raném dětství je většina kostní dřeně červená. S přibývajícím věkem se stále větší část mění na žlutou. U dospělého člověka je přibližně polovina kostní dřeně červená, druhá polovina bílá. Kostní dřeň se řadí mezi tzv. primární lymfatické orgány.

Žlutá zimnice je zoonotické onemocnění způsobené virem z čeledi Flaviviridae. Virus se vyskytuje v tropických a subtropických oblastech Jižní Ameriky a Afriky. Virus je přenášen na lidi, opice nebo primáty poštípáním infikovanými komáry rodu Aedes nebo Haemagogus. Virus na člověka přenášejí pouze samičky komárů. Komáři se infikují sáním na infikovaných lidech, opicích nebo primátech.

Žlutá skvrna (lat. macula lutea) je místo nejostřejšího vidění na sítnici. Tato oválná pigmentovaná oblast poblíž středu sítnice má průměr přibližně 5,5 mm. Žlutá skvrna je zodpovědná za barevné vidění s vysokým rozlišením, které je možné za dobrého osvětlení; tento druh vidění je narušen, pokud je žlutá skvrna poškozena, například při věkem podmíněné makulární degeneraci.

Žluté tělísko (lat. corpus luteum) je útvar ve vaječníku, který vzniká z Graafova folikulu po ovulaci. Žluté tělísko funguje jako dočasná endokrinní žláza, neboť se z něj uvolňují ženské pohlavní hormony, zvláště pak progesteron. Žluté tělísko přetrvává ve vaječníku několik dní – a pokud nedojde k oplodnění, postupně zaniká. Obrázek: Cyklické změny ve vaječníku. 1 = menstruace, 2 = zrající ovariální folikul, 3 = zralý ovariální folikul (Graafův folikul), 4 = ovulace, 5 = žluté tělísko, 6 = zánik žlutého tělíska. (Zdroj: CC BY-SA 3.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=801807)

Dřeňová dutina (lat. cavitas medullaris) je přirozeně se vyskytující dutina ve středové části kosti. V dřeňové dutině je uložena červená kostní dřeň a/nebo žlutá kostní dřeň. V případě dlouhých kostí se dřeňová dutina nachází v oblasti diafýzy. Viz také kostní dřeň, dřeňová dutina zubu.

Dřeňová dutina má v souvislosti s lékařstvím dva různé významy: dřeňová dutina kosti, dřeňová dutina zubu.

Hormony dřeně nadledvin jsou hormony, které přirozeně vznikají v buňkách dřeně nadledvin. Jsou to zejména adrenalin a noradrenalin, v menší míře i dopamin. Viz také hormony, dřeň nadledvin.

Dřeňová metastáza je zhoubný nádor, který se z původního (primárního) nádoru rozšířil do kostní dřeně. Viz také metastáza.