Vyhledávání v rejstříku pojmů NZIP

Saturace žilní krve kyslíkem neboli SvO2 je saturace kyslíkem v žilách. Viz také žilní krev, kyslík, saturace kyslíkem (sO2), saturace tepenné krve kyslíkem (SaO2), saturace periferní krve kyslíkem (SpO2).

Žilní krev je poměrně tmavě červená krev (ve srovnání s tepennou krví), která se zjednodušeně řečeno nachází v žilách (odtud pochází i její název). Žilní krev prošla kapilárami různých tkání (s výjimkou plic); žilním systémem se dostává do horní duté žíly a dolní duté žíly, které ji přivádějí do pravé síně; odtud pokračuje do pravé komory, plicnice a plicních tepen, které ji odvádějí do plic. Tmavší odstín žilní krve (ve srovnání s tepennou krví) je dán nižším obsahem kyslíku. Viz také žíly, krev, tepenná krev.

Žilní městky je jiný název pro křečové žíly. Viz také žíly.

Žilní přístup je jiný název pro žilní vstup. Viz také žíly.

Žilní tlak je jiný název pro venózní tlak. Viz také žíly.

Žilní perforátory (lat. venae perforantes), transfasciální spojky nebo jen zkráceně perforátory jsou žíly, které v rámci žilního systému spojují povrchové žíly s hlubokými žilami. Název „perforátory“ poukazuje na skutečnost, že tyto žíly procházejí téměř kolmo hlubokou fascií svalů, a v místech průchodu ji tedy „perforují“ (odborný výraz pro „proděravění“ či „propíchnutí“). Perforátory jsou v lékařských textech nejčastěji zmiňovány v souvislosti s křečovými žilami dolních končetin, neboť nefungující (nebo špatně fungující) žilní chlopně v perforátorech dolních končetin často vedou ke vzniku křečových žil v této oblasti. Viz také žíly.

Žilní systém (lat. systema venosum) je souhrnné označení pro všechny žíly v těle. Obrázek: Zjednodušené schéma žilního systému člověka. Vyznačeny jsou pouze nejvýznamnější žíly v těle. (Zdroj: LadyofHats, Public domain, via Wikimedia Commons) Viz také žíly, tepenný systém, kardiovaskulární systém.

Chronická žilní nedostatečnost je abnormální stav, kdy se krev hromadí v žilách a tím nadměrně namáhá jejich stěny. Chronická žilní nedostatečnost nejčastěji postihuje dolní končetiny, ve kterých nefungují správně žilní chlopně. Jedná se o nejčastěji se vyskytující komplikaci křečových žil. Viz také chronický, žíly.

Žilní chlopně (lat. valvulae venosae) usměrňují proudění krve v žilách. Můžeme si je zjednodušeně představit jako „ventily v čerpadle“, které zajišťují, aby tekutina (v tomto případě krev) proudila správným směrem. Žilní chlopně fungují v součinnosti se svaly: ty se střídavě smršťují a uvolňují, díky čemuž proudí krev směrem k srdci. Při otevřených žilních chlopních může krev proudit žilami směrem k srdci, naopak uzavřené žilní chlopně krvi brání, aby proudila opačným směrem. Nesprávně fungující žilní chlopně mohou být příčinou různých onemocnění žil. Viz také žíly.

Žilní vstup neboli žilní přístup je obecně jakákoli metoda, kterou lékaři používají k přístupu do krevního oběhu skrze vybranou žílu. V užším smyslu se zajištěním žilního přístupu rozumí zavedení kanyly do žíly. Účelem zajištění žilního vstupu může být podávání intravenózní terapie, parenterální výživy, odběr vzorků krve k analýze, případně provedení některých složitějších úkonů, jako je např. hemodialýza. Viz také žíly.