Sodík a chlor

Sodík a chlor v lidském těle

Sodík (přesněji řečeno sodný kation, Na⁺) se nachází ve všech buňkách a tělesných tekutinách. V potravinách se velmi často vyskytuje společně s chloridovým aniontem (Cl^–), neboť společně tvoří kuchyňskou sůl (NaCl). Na⁺ i Cl^– jsou pro život nezbytné: oba ionty se podílejí na udržování homeostázy, na regulaci rovnováhy tekutin, elektrolytů a krevního tlaku. Sodný kation (Na⁺) je klíčový pro vzrušivost svalových a nervových buněk a pro transport živin i jiných látek přes buněčné membrány.

Chlor (přesněji řečeno chloridový anion, Cl^–) je navíc důležitý pro tvorbu kyseliny chlorovodíkové v buňkách žaludeční sliznice. Chlor proto hraje významnou roli nejen při trávení, ale také při obraně proti patogenům.

V čem jsou sodík a chlor obsaženy?

Většinu sodíku a chloru přijímáme ve formě soli NaCl (chlorid sodný, což je kuchyňská sůl). Je třeba si uvědomit, že průmyslově zpracované potraviny, jako je maso, uzeniny, rybí výrobky, chléb, pečivo, sýry, hotová jídla, polévky, omáčky či přesnídávky, obsahují poměrně vysoké množství soli. Doporučená denní dávka soli (dle WHO) by neměla překročit 6 g NaCl (2,4 g sodíku), což odpovídá přibližné jedné čajové lžičce soli. Obecně je však v (nejen) české populaci příjem soli a tím i sodíku vyšší, než jsou doporučené denní hodnoty. Hlavním důvodem je vysoký obsah soli ve zpracovaných potravinách, hotových jídlech.

Kolik sodíku a chloridu potřebujeme?

Sodík: Denní potřeba sodíku není přesně stanovena. Odhadovaný přiměřený příjem pro dospělé ve věku 25–51 let je denně 1,5 g sodíku. Tato hodnota platí i pro těhotné ženy a kojící matky.

Chlor: Denní potřeba chloru (ve formě chloridu) není přesně stanovena. Odhadovaný přiměřený příjem pro dospělé ve věku 25–51 let je denně 2,3 g chloridu. Tato hodnota platí i pro těhotné ženy a kojící matky.

Další informace k doporučeným denním dávkám minerálních látek se dočtete na stránce Minerální látky – pokrytí denní potřeby.

Nedostatek/nadbytek sodíku a chloridu

K nadbytku sodíku v krvi neboli hypernatremii se lze jen stěží „propracovat“ prostřednictvím stravy, neboť lidský organismus má vlastní regulační mechanismy, aby v tomto ohledu udržel rovnováhu. Nadměrný příjem soli (NaCl) je však spojen s vysokým krevním tlakem. Mnoho potravin obsahuje sůl ve skryté formě, proto velké množství sodíku často konzumujeme nevědomě.

Hypernatremie může vzniknout při nedostatečném příjmu vody nebo při velké ztrátě tekutin způsobené např. zvracením, vodnatým průjmem, nadměrným pocením apod. Při ztrátě tekutin se vždy ztrácí větší množství vody než sodíku, nebo se ztrácí čistá voda (bez sodíku). Hypernatremie se může rozvinout i u některých onemocnění, jako je například srdeční selhání či chronické onemocnění ledvin. Zvýšené riziko hypernatremie mají zejména starší lidé, protože mají utlumený pocit žízně, a pacienti se špatně kontrolovanou cukrovkou. Mezi příznaky hypernatremie patří žízeň, zmatenost, nadměrná vzrušivost (tzv. hyperexcitabilita), křeče nebo kóma.

Nedostatek sodíku neboli hyponatremie se vyskytuje jen velmi vzácně. Nedostatečný příjem sodíku potravou je totiž v těle kompenzován hormonálními mechanismy, kdy organismus sníží vylučování této minerální látky močí. Hyponatremie se však může rozvinout v případě velkého příjmu tekutin, kdy se hladina sodíku sníží vlivem naředění. Dále se může vyskytnout při dlouhodobém a silném zvracení, průjmu (při něm se ztrácí nejen voda, ale i ionty) a při užívání některých léků (například diuretik). Vysoké ztráty sodíku jsou obvykle spojeny s vysokými ztrátami chloridů. Mezi příznaky hyponatremie patří nevolnost až zvracení, bolest hlavy, zmatenost, ztráta energie, ospalost a únava, neklid a podrážděnost, svalová slabost, křeče, kóma. Závažný nedostatek sodíku je akutní stav, který vyžaduje intenzivní lékařskou péči.

Nedostatek chloridových iontů nemá svůj vlastní klinický projev.