Vyhledávání v rejstříku pojmů NZIP

Zánět močovodu neboli ureteritida se většinou vyskytuje společně se zánětem močového měchýře nebo s pyelonefritidou (zánětem ledvinné pánvičky a přilehlého ledvinného parenchymu). Nejčastější příčinou jsou vzestupné bakteriální infekce. Původci těchto infekcí (např. Escherichia coli) se do močovodu dostávají přes močovou trubici a močový měchýř. Dalšími příčinami ureteritidy mohou být močové kameny nebo iatrogenní faktory (např. operace). Pozor: Ureteritida není totéž co uretritida! Viz také zánět, močovody, infekce močových cest.

Močovody (lat. ureteres) jsou součástí vylučovacího systému, potažmo močových cest. Jsou to dvě trubicovité struktury, které odvádějí moč z ledvin do močového měchýře (obr. 1). U dospělého člověka jsou močovody dlouhé přibližně 25–30 cm a mají průměr přibližně 4–7 mm. Stěna močovodu se skládá ze tří vrstev. Směrem zevnitř ven jsou to (obr. 2): sliznice (tunica mucosa) – vylučuje hlen, který pokrývá a chrání buňky na vnitřním povrchu močovodu, svalová vrstva (tunica muscularis) – je tvořena dvěma „podvrstvami“ hladké svaloviny (vnější podélná vrstva a vnitřní kruhovitá vrstva); hlavní funkcí svalové vrstvy je peristaltika, tedy pohánění moči směrem od ledviny do močového měchýře; adventicie (tunica adventitia) – vnější vazivový obal močovodu. Obrázek 1: Močový systém – schematický nákres. (Zdroj: depositphotos.com) Obrázek 2: Příčný řez močovodem – mikroskopický preparát. Vnitřní povrch močovodu je vystlán sliznicí (fialové buňky ve středové části), následuje silná vrstva hladké svaloviny. Vnější vrstva močovodu se nazývá adventicie. (Zdroj: By OpenStax College - Anatomy & Physiology, Connexions Web site. http://cnx.org/content/col11496/1.6/, Jun 19, 2013., CC BY 3.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=30148534) Viz také moč.

Zánět šlachy neboli tendinitida nejčastěji vzniká v důsledku nadměrného namáhání šlachy nebo jejího poranění, často i při sportu. Často se vyskytuje na šlachách loktů, zápěstí, prstů, stehen, ale může postihovat i jiné šlachy v těle. Viz také zánět, šlachy.

Zánět příušních žláz neboli parotitida může postihovat jednu nebo obě příušní žlázy. Existují různé příčiny zánětu příušních žláz, z nichž nejznámější je virus způsobující příušnice. Viz také zánět, příušní žlázy.

Zánět tíhového váčku neboli burzitida může vzniknout následkem úrazu, autoimunitního onemocnění či infekce. Léčba se řídí podle příčiny vzniku zánětu. Viz také zánět, tíhové váčky.

Zánět ústní sliznice neboli stomatitida vzniká v důsledku porušení mikrobiální rovnováhy v ústní dutině. Ve zdravé ústní dutině žije v přirozené rovnováze nespočet mikroorganismů, především asi 300 druhů bakterií a různé kvasinky. Viz také zánět, ústní sliznice, mukozitida ústní dutiny.

Zánět slinivky břišní neboli pankreatitida může mít celou řadu příčin. Obecně je třeba rozlišovat mezi akutní pankreatitidou, která vzniká náhle, a chronickou pankreatitidou, která může být důsledkem dlouhodobé konzumace alkoholu, ale i některých onemocnění. Léčba pankreatitidy závisí na příčině onemocnění. Viz také zánět, slinivka břišní (pankreas).

Zánět žaludku neboli gastritida je přesněji řečeno zánět žaludeční sliznice. Léčba tohoto stavu závisí na tom, zda se jedná o akutní či chronickou gastritidu. Viz také gastropatie, zánět, žaludek.

Zánět slepého střeva je lidové označení pro zánět apendixu. Viz také zánět, slepé střevo.

Zánět povrchových žil je akutní zánět žilní stěny, který může být spojen i s tvorbou krevních sraženin v povrchových žilách. Jedná se o časté onemocnění, které často vzniká na podkladě existence křečových žil: více než 90 procent veškerých zánětů povrchových žil se nachází v křečových žilách. Postiženo je 30 až 40 procent pacientů se závažnými křečovými žilami, ženy častěji než muži. Viz také zánět, povrchové žíly.